Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 4 > Jan Vaněček: Kolorit hnědé doby a Čechy v Podunají

Jan Vaněček

Kolorit hnědé doby a Čechy v Podunají

Hitler v Českém Krumlově

Německé vojsko okupovalo Český Krumlov po mnichovské dohodě 8. října 1938 a vítalo je množství zfanatizovaných sudetských Němců. I zde opouštěli čeští obyvatelé narychlo už předtím za mobilizace domovy a prchali do vnitrozemí se zřejmou hrůzou v očích, jak napsal tehdejší tisk. Okrajem města procházela nová státní hranice a byla tady celnice (U Trojice).

Starosta města JUDr. Ludvík Schönbauer na uvítanou „osvoboditelů“ pronesl na náměstí projev. Zakončil ho takto: „Krumlov byl německý, Krumlov zůstane německý vždy a ve všech dobách. A že je tomu tak, za to děkujeme vůdci.“ Tato slova byla sice přijata s obrovským nadšením, ale nevyplnila se. Slova zůstávají mnohdy jen zase slovy. Je to důkaz, že svět není poskládán z lidských slov, ale z lidských skutků.

Netrpělivě byla pak očekávána vůdcova návštěva města. Bylo známo, že tak už učinil na Chebsku, Opavsku a v severních Čechách. Nikdo nevěděl, kdy se objeví také na Českokrumlovsku. Stalo se až dvanáctý den po anexi.

Ve středu 19. října 1938 večer zavítal Adolf Hitler neočekávaně do Lince a oznámil zdejšímu velení své rozhodnutí, že příští den (20. října) navštíví Českokrumlovsko, aby provedl symbolické převzetí takzvaného osvobozeného území do svazku Třetí říše. Patrně považoval tuto symboliku za potřebnou i zde. Od té chvíle, co se takto v Linci vyslovil, bylo vše na nohou. Například SA-mani v Rožmberku nad Vltavou a v okolí byli časně ráno vyburcováni a museli sofort zamést, vyčistit a jaksepatří vyzdobit hlavní ulici, kudy měl Hitler za několik hodin projíždět. Tato zpráva se tam rozkřikla schnell wie der Blitz. A nejen tam. Stejný fofr nastal všude na plánované trase cesty. S německou disciplinovaností se to zvládlo. Do vlajkami s hákovým křížem, transparenty a Hitlerovými portréty vyzdobeného Českého Krumlova přijel Führer s parádně zastřihnutým knírkem kolem jedenácté hodiny dopolední od Vyššího Brodu a Rožmberku. V ulicích a na náměstí se shromáždily davy, zvonily kostelní zvony, sirény houkaly, krumlovští Němci skandovali známá hesla o jednom národě, jedné říši a jednomu vůdci: Ein Volk – ein Reich – ein Führer!

*

Po nacistické anexi tu ve více než osmitisícovém městě zůstalo pouze tři sta padesát Čechů z původních téměř dvou tisíc, tedy asi pouhá čtyři procenta. Jedním z nich byl pánský krejčí František Beran, kterého jsem znal. Leccos mi o té době vyprávěl. Zbytek obyvatel tvořili Němci. Pro ně byla návštěva vůdce velkou poctou. Nastalo davové šílenství, sotva ho spatřili. Kdo měl ruce, hajloval. A cpal se na chodníku do popředí, aby viděl idol co nejvíc zblízka, mohl mu pohlédnout do tváře, obdivovat se mu. Těm, kterým se nepovedlo prodrat se, to bylo líto. Hitlerovi bylo tehdy 49 let. Byl oblečen ve slušivém podzimním mantlu světlejší barvy, na dobové fotografii je vidět bílou košili, tmavou kravatu a na hlavě vysokou brigadýrku s orlicí.

Zvláště osoby ženského pohlaví byly úžasem a nadšením bez sebe. Hitler byl fanatický řečník, mluvil vždy spatra, měl neopakovatelné osobní kouzlo, disponoval úžasnou sebejistotou a charismatickou schopností přesvědčit – zblbnout – lidi. Přitom neměl ani maturitu.

Pamětníci vzpomínají na dívenku (její jméno je známo) a kloučka, kteří mu předali na krumlovském náměstí na uvítanou kytici. V Hitlerově doprovodu byl například brýlatý říšský komisař pro sudetoněmecké oblasti Konrád Henlein (zemřel 10. května 1945, ve vězení v Plzni si sklem z rozbitých brýlí podřezal žíly), říšský vedoucí nacistické strany NSDAP Martin Borman (variantou jeho smrti počátkem května 1945 je sebevražda ampulí cyankali), esesák Ernst Kaltenbrunner (v norimberském procesu byl odsouzen k trestu smrti oběšením a trest byl vykonán), generál poručík Emil Leeb (zemřel v r. 1969 v Mnichově) a další nacističtí pohlaváři. Na náměstí vykonal Hitler (ukončil svůj život 30. dubna 1945 sebevraždou spolu s manželkou Evou Braunovou) přehlídku nastoupené jednotky ve zbroji. Ulička, kterou při přehlídce procházel, byla z obou stran lemovaná květinami. Z náměstí se odebral na radnici, na níž visel nápis Wir danken dem Führer, a zapsal se do pamětní knihy. Starostou města byl stále JUDr. Ludvík Schönbauer, a to až do roku 1940.

Pak se Hitler vrátil nazpět a na tribuně vyzdobené obrovskou orlicí s hákovým křížem pronesl krátký projev. Na závěr zahajloval přítomným, jak měl ve zvyku, nasedl do auta a Latranem odejel do nedaleké osady Křenov, kde si prohlédl některá česká opevnění, o něž jevil velký zájem. Od německých důstojníků si nechal podat podrobný výklad. Byla tam pro něj připravena ukázka zkušebního postřelování a destrukce objektů (bunkrů) úseku 197; před jeho očima došlo k likvidaci pevnůstky 197/72/A-160Z pomocí trinitrotolueluenu. Na oběd se zastavil u vojáků v městečku Chvalšiny. Co měl na talíři, není známo. Uvádí se, že byl vegetarián. Nebyla to však zcela pravda. V oblibě měl bavorské klobásy, zvěřinu a nadívaná holoubata. Protože ho trápilo chronické nadýmání, lékaři mu doporučili bezmasou dietu. V obci se rovněž zapsal do pamětní knihy a vyslechl se zájmem hlášení místního velitele jednotek SA Wiehriho. Potěšilo ho sdělení, že se zde přihlásilo do polovojenské organizace Sturmabteilungů, lidově nazývaných hnědé košile, osm set členů. Posléze odjel z Chvalšin se svým doprovodem na nejvyšší vrchol Blanského lesa, horu Kleť (1084 metrů).

Jeho snem v mládí bylo stát se malířem, studovat ve Vídni na akademii výtvarné umění. Nedošlo k tomu, nebyl přijat. Ani vojenskou kariéru neudělal, skončil jako kaprál. Dal se tedy na politiku. V té se konečně našel. Tenkrát, v tento podzimní den roku 1938, však nebylo jeho přáním pohlédnout z kleťské rozhledny, na níž už byla vztyčena vlajka s hákovým křížem, na krajinu vůkol okem umělce. Chtěl se jí pokochat coby nový a směrem do vnitrozemí i budoucí mocipán. Mezitím se však snesla mlha, začalo pršet, takže nikam nedohlédl. Co naplat, musel se spokojit jen s vyprávěním o ní.

Pak zavelel: vrátit se stejnou cestou zpět do Lince. Nenavštívil tedy krumlovský zámek. Možná kdyby tenkrát v zámecké zahradě už existovalo otáčivé hlediště, dal by se k jeho okouknutí zlákat. Nebylo tam, až za dvacet let. Ale to už zase nebyl Hitler. Jen v povědomí lidstva zůstal na věky jako génius zla. Říká se, že na světě je více poražených než vítězů. On se stal symbolem prohry, která měla za následek životy miliónů lidí.

Českokrumlovské náměstí bylo záhy po jeho návštěvě přejmenováno na Adolf Hitler--Platz, Český Krumlov na Krummau an der Moldau. Po župním uspořádání zabraného území se dosavadní okresy Českokrumlovsko a sousední Kaplicko nestaly součástí takzvaných Sudet, ale dnem 15. dubna 1939 náležely do župy Oberdonau (Horní Podunají), jejíž vedení a úřady sídlily v Linci.

Jan Vaněček (1946) publikuje časopisecky i knižně povídky a fejetony; připravil knižní vzpomínky Inge Švandové-Koutecké Můj život s operou.

Obsah Listů 4/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.