Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 5 > Jiří Suk: Jak čte Gruber

Jiří Suk

Jak čte Gruber

(K Listům 4/2013)

Kdo vydá knihu o Václavu Havlovi, musí počítat s tím, že se do něj pustí kritici z nejrůznějších směrů. Doufá přitom v kritiku, která – jakkoli bude tvrdá – bude pro jeho další práci přínosná. Recenze Jana Grubera v Listech 4/2013 taková bohužel není. Je spíše pokusem o kádrový profil autora jako historika, nikoli rozborem jeho knihy. Uvozují ji mezititulky, v nichž stojí „proč Suk píše“, „jak Suk píše“ a podobně. Text recenze však svědčí především o tom, jak píše Gruber, který se zpravidla míjí s podstatou věcí, které chce kritizovat, a nadto nenapíše správně ani jména dvou citovaných učenců (s. 94 a 95). Zato nechybí fráze o polistopadových historicích píšících podle totalitárního schématu a „stvrzujících současné panství“. Recenzent mává svým Žižekem jako Leninem a vzdaluje se od věcného přístupu.

Proti poznámce o „hagiografii“ si dovolím ocitovat slova jiného recenzenta – Robina Ujfalušiho, který v revue A2 (16/2013) napsal, že autor „nešetří kritikou na Havlovu adresu“. Tvrdí-li Gruber, že z knihy jsou „vytěsňovány“ kritické a polemické hlasy, tak ji zřejmě nečetl pořádně. Řada kapitol obsahuje jak moji zjevnou kritickou distanci od zkoumané osobnosti, tak vylíčení dobových polemik zpochybňujících Havla jako myslitele i občanského aktivistu. Mimo jiné odkazuji na kritický ohlas jeho selhání ve vazbě v roce 1977, na spory o disent s některými chartisty i lidmi z jiného prostředí. Dále upozorňuji na kritiku Dopisů Olze od filozofa L. Hejdánka, nebo na spory mezi československým disentem a exilem o podstatu a smysl svobodné umělecké tvorby v diktatuře. Podrobně pojednávám o předlistopadových názorových střetech o pojetí politické opozice s nestorem demokratického exilu P. Tigridem, mladšími disidenty P. Placákem a I. Lamperem či Havlovými oponenty z Demokratické iniciativy. A last but not least připomínám spory o Občanské fórum a politiku v čase kolapsu starého režimu se Z. Jičínským, R. Battěkem, I. Dejmalem, J. Budajem, politiky z Klubu za socialistickou přestavbu Obroda, Demokratické iniciativy a dalšími.

Dostávám se k tomu nejdůležitějšímu, k recenzentovu zásadnímu nepochopení toho, o čem kniha je, co je její kritickou interpretační osou. Podle něj by zřejmě bylo optimální založit výklad na „konfrontaci obrazů Havla disidenta a Havla politika“. Termín konfrontace zřejmě implikuje recenzentův předpoklad fatálního rozporu mezi předlistopadovým a polistopadovým Havlem, stereotypně traktovaný na příkladu jeho podpory tzv. humanitárního bombardování Jugoslávie v roce 1999. Sem míří citace ze Slavoje Žižeka, která už se úspěšně vžila jako antihavlovský topos. Tento rozpor však nelze považovat za nesporný fakt, nebyl-li ještě řádně kriticky prozkoumán. Recenzent jej patrně za určující považuje, což je jeho věc. Bohužel však ignoruje to, že má kniha je věnována jen disidentské éře a končí rokem 1989. To mu brání pochopit její skutečný záměr, kterým věru není porovnávání Havla chartisty s Havlem představitelem členského státu NATO, nýbrž zkoumání rozporů mezi morálním a mocenským pojetím disentu, jinými slovy mezi nepolitickou politikou a politikou jako povoláním. Gruber nerecenzuje mou knihu, nýbrž jakýsi extrakt z ní kontaminovaný jeho představami a předsudky. A pokud si myslí, že kniha měla být o něčem jiném, ať ji napíše sám.

Při četbě se mu „vkrádalo podezření“, že to, co líčím, je dobře známo, a že tedy nepřináším „mnoho objevného“. Zmíněný Robin Ujfaluši si naproti tomu povšiml, že v knize jsou obecně známé počiny – dopis Husákovi, prohlášení Charty 77 a VONS, vznik Několika vět – líčeny detailně a přinášejí něco nového a cenného. Gruber nic nového nenašel, ačkoli na jiném místě v podivném rozporu s tím píše, že „kniha přináší zřejmě nejucelenější vhled“ do Havlova života, jelikož „vychází z široké palety archivních materiálů, edic dokumentů, korespondencí i odborné literatury“. Bloumá nejen v mé knize, ale i ve své recenzi. Ocitoval i některé mé další texty, snad aby ukázal, že mě má přečteného, nijak s nimi ale dále nepracoval. Uvedl jen, že pasáže o listopadové revoluci 1989 připomínají to, co jsem již napsal v knize Labyrintem revoluce. Neuvedl však konkrétně v čem, a tak ani nezaregistroval, co je v nich nového a co je interpretováno jinak.

Píše dále, že redukuji Havla na politického aktivistu a pomíjím „lidské stránky“ jeho života. Stranou jsem ponechal jeho vztah „k ženám, které prošly jeho náručí“, abych prý „nepošpinil odkaz člověka žijícího ,v pravdě'.“ Nic takového jsem neudělal. Mimo jiné v kapitole Veřejné soukromí se zmiňuji o tíživém dilematu těch, kteří obdivovali disidenty pro jejich statečné občanské postoje, ale měli značný problém s jejich osobním životem, který narušoval obraz o jejich morální integritě. Píše-li tedy recenzent, že jsem svůj obraz Havla „vypulíroval“, vyjevuje znovu svůj nutkavý sklon ke kádrování, který vytlačil pozorné čtení. Nadto omezuje-li „lidské stránky“ na vztah k ženám, vypadá to, jako by netušil, že tam patří i jiné věci, o kterých se v knize píše. O čem proboha vypovídají kapitoly o Havlově selhání v první vazbě v roce 1977, o jeho traumatech ve vězení (1979–1983), o jeho vzteku 13. prosince 1989, když se zdálo, že se mu vzdaluje prezidentský úřad? Vypovídají také o jeho lidských stránkách.

Mrzí mě, že místo produktivní polemiky musím vysvětlovat, co v mé v knize je a co v ní není. Gruberovi bych doporučil, aby nejprve sám napsal nějaké „kriticky vědecké“ a „teoreticky vybavené“ dílo. Mělo by ho to přivést k věcnosti při posuzování jiných.

Jiří Suk, Praha

Obsah Listů 5/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.