Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 5 > Jan Novotný: Prašivý pes

Jan Novotný

Prašivý pes

V klukovském věku patřila k mým nejmilejším knihám Dobrodružství Toma Sawyera. Byla dokonce vzorem pro můj první vážnější literární pokus. Samozřejmě jsem pak sáhl i po Dobrodružstvích Huckleberryho Finna, ale ta mě jaksi zklamala, takže jsem si z nich mnoho nezapamatoval. Nedávno jsem obě Dobrodružství uviděl v jedné instituci na stole, který tam slouží jako jakýsi babybox pro knihy. Možná mě dnes osloví i Huck?

Dojem z obou Twainových knih byl tentokrát v opačném poměru. Tom Sawyer je pěkná knížka pro kluka, který v ní nachází souhlas pro svůj rebelantský postoj k dospělým i učitelům. Huck Finn má hlubší záběr – během jeho plavby po Mississippi poznáváme drsný Jih s otroctvím, krevní mstou a sklonem řešit konflikty lynčováním či střelbou.

Kniha mě definitivně chytila asi ve třetině textu. K Huckovi se přidružil uprchlý otrok Jim, doufající, že ho vor zaveze na místo, kde řeka omývá břeh státu, který už otroctví zrušil. Postupně získá k Huckovi takovou důvěru, že se mu svěří se svým plánem: vystoupí na území, kde bude svobodným občanem, a až se tam dostatečně usadí, ukradne i své děti– třeba s pomocí odpůrců otroctví – a dostane je tak na svobodu.

To už Huckovo svědomí neunese a začne neúprosně hryzat – jak k tomu přijdou majitelé černochů, aby byli okradeni o svůj majetek, a jak se on může na takové hanebnosti podílet? Napadá ho záchrana – nabízí Jimovi, že zajede na člunu ke břehu, aby zjistil, zda už je částí svobodné země. Míní tam ovšem ohlásit Jimův útěk a svědomí tak uklidnit. Těší se na to.

Jenomže ještě na řece potkává loďku se dvěma ozbrojenými muži, kteří hledají uprchlé černochy a hodlají prohlédnout Huckův vor. A svědomí chce najednou jinak: proti dřívějšímu předsevzetí, ovládán silou, které nelze odolat, Huck vyvolá v pátračích dojem, že si od prohlídky voru slibuje pomoc pro pasažéra stiženého nakažlivou chorobou. Pátrače tím v poslední chvíli odežene a dočká se nezasloužené vděčnosti Jima, který jeho rozhovor s nimi v mlze slyšel. Huckovo svědomí ovšem žalostně vyje.

Udivilo mě, jak jsem mohl v mladém věku toto místo bez povšimnutí přehlédnout. Vždyť mě po celou dobu studia na osmiletce svědomí týralo podobně. Například mi nemoudrý učitel uložil, abych prohlížel domácí úlohy skupiny spolužáků a hlásil mu nedostatky. Obvykle jsem to řešil chytře – chybějící úlohy jsem přešel mlčením, zato jsem ohlásil úlohy „škaredě napsané“. Učitel je prohlédl, usoudil, že to není tak hrozné, uvěřil v mou svědomitost a o víc se nestaral. Mé svědomí ovšem plakalo. Jindy jsem viděl, jak si spolužáci hrají s bouchacími kuličkami, a v hodině jsem zvedl ruku nad hlavu, abych přečin ohlásil paní učitelce, snad pod vlivem jejího vyprávění o nějakém neštěstí zaviněném hrou s výbušninami. Nesliboval jsem si od toho vůbec nic pro sebe prospěšného: činil jsem tak v hlubokém přesvědčení, že jednám správně, ačkoliv mi to přízeň spolužáků nevynese. Ale když jsem se dočkal vyvolání, svědomí náhle změnilo názor – vykoktal jsem cosi jiného, než jsem měl v úmyslu.

Možná se mé problémy zdají být bezvýznamné. Pro mě ale takové rozhodně nebyly a dnes v nich vidím příklad jednoho z nejhlubších a nejtrvalejších lidských dilemat. Na jeho příklady z dějin a z literatury už nezbývá místo – snad tedy jindy. Zatím jen toto: nejhlubší příběh o svědomí není podle mě ten, kdy vyhovění jeho hlasu člověka osvobodí. Huck – či Twain – to dobře věděli:

„Ale tak to vždycky chodí, ať jednáš správně nebo nesprávně, je to pořád pět, protože lidské svědomí nemá rozum a hryže tě na každý pád. Kdybych měl prašivého psa, který nemá víc rozumu než lidské svědomí, otrávil bych ho. Svědomí zabírá v člověku víc místa než všechny ostatní vnitřnosti a nakonec vůbec k ničemu není.“

Jan Novotný

Obsah Listů 5/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.