Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 6 > František Janouch: 35 let Nadace Charty 77

František Janouch

35 let Nadace Charty 77

Nadace Charty 77 byla zřejmě jednou z nejúspěšnějších a nejznámějších organizací, které vznikly v zahraničním exilu v údobí mezi sovětskou okupací Československa v roce 1968 a sametovou revolucí v roce 1989.

Nadace Charty 77 vznikla vlastně náhodou, i když to náhoda ve skutečnosti vůbec nebyla. Ještě před svým odjezdem do zahraničí koncem roku 1973 jsem byl svědkem prvních zatýkání a hmotných problémů, se kterými se potýkaly rodiny zatčených. Již v Československu, od roku 1971, jsem se snažil tyto problémy pomáhat řešit: začal jsem obcházet své známé, kteří byli, alespoň zatím, relativně slušně hmotně zajištěni, a „vybíral“ od nich finanční prostředky, které jsem potom rozděloval mezi rodiny zatčených: šlo o rodiny Milana Hübla, Karla Kyncla, Vladimíra Nepraše, Rudolfa Battěka, Vladimíra Škutiny a snad ještě pár dalších. Mezi přispěvatele patřili například akademik Ivan Málek, lékaři dr. František Kriegel a dr. Šmahel, dr. Sekaninová-Čakrtová a několik dalších.

Kromě Milana Hübla však všichni zatčení a odsouzení byli osvobozeni ještě před mým odjezdem. S manželkou Milana Hübla Eliškou Skřenkovou jsem se však domluvil, že se vynasnažím ve finanční pomoci pokračovat, a dojednal dokonce i způsob, jak bude pomoc dostávat: přes mou sestru Evu Janíčkovou a dr. Janu Neumannovou. Můj plán fungoval, dařilo se mi shromažďovat mezi několika krajany v Německu i ve Švédsku jisté finanční prostředky a rodina Milana Hübla touto cestou dostávala pravidelně skromnou finanční pomoc, nejdříve z Dánska a potom i ze Švédska.

Po uveřejnění Prohlášení Charty 77 začala však soudní i mimosoudní perzekuce jejich signatářů v takových rozměrech, že tento způsob získávání pomoci byl nedostatečný, a já si lámal hlavu, jak postiženým rodinám zajistit alespoň minimální pomoc.

Na jaře 1978 jsem byl dotázán, zda by Václav Havel nemohl poslat nějaké poselství pro mezinárodní kongres PEN-klubu ve Stockholmu. Spojil jsem se s ním telefonicky, souhlasil a později mi své poselství nadiktoval. Spolu s Pavlem Tigridem, který též přijel na kongres, jsme Havlovo poselství přeložili do angličtiny a přednesli při zahájení.

Poselství vzbudilo velkou pozornost.

O několik týdnů později jsem byl diskrétně dotázán, zda by signatářům Charty 77 neuškodilo, kdyby hnutí Charty 77 byla udělena významná švédská kulturní cena Monismanien. Projednal jsem to s mluvčími Charty 77, získal jejich souhlas a poselství, které jsem měl přednést, a též pověření převzít diplom a šek. Požádal jsem správce ceny, aby peněžní obnos – jednalo se tenkrát o 15 000 švédských korun – poukázali na zvláštní účet, který založím a který jsem spontánně nazval „Charta 77“. Peníze na tento účet došly 20. prosince 1978. Použil jsem publicity vyvolané udělením ceny k řadě apelů na švédskou veřejnost, aby podpořila finančně boj signatářů Charty 77.

Mé výzvy byly úspěšné, a tak se na založeném účtu začaly hromadit slušné finanční prostředky, které jsem přes tuzexového agenta v Göteborgu Svena Perssona posílal ve formě tuzexových bonů signatářům Charty 77, již se octli v nouzi. V té době začala i má těsná a pravidelná spolupráce s Václavem Havlem, který mi poskytoval, nejdříve sám, potom se skupinkou lidí, kteří se nazývali FOP (Fond občanské pomoci), seznamy nejpotřebnějších signatářů a jejich adresy. (O tom více v knize: Václav Havel, František Janouch, Korespondence 1978–2001, Akropolis, Praha 2007.)

Po několika měsících jsem navrhl založit a zaregistrovat mezinárodní organizaci a nazvat ji Nadací Charty 77. Název „Nadace“ (Foundation, Stiftelsen) se mým švédským levicovějším přátelům moc nelíbil: organizace s podobným jménem si totiž zakládaly bohaté kapitalistické rodiny (Wallenberg Stiftelsen, Ford nebo Rockefeller Foundation atd.). Svůj návrh jsem však prosadil, a tak ve Stockholmu vznikla v červnu roku 1979 Nadace Charty 77, která byla o necelý rok později zaregistrována u švédských daňových úřadů.

K Nadaci se později připojili a velmi významně ji pomáhali členové švédského Výboru 21. srpna, zvláště pak prof. Jan Lisinski, Malin Beijerová, Urban Westling a též Peter Larsson z levicové organizace Folket i Bild a později též dr. Miloslava Slavíčková, lektorka češtiny na Lundské universitě, Frode Bakken z norské organizace Stottefondet for Charta 77 a lékař dr. Morten Nielssen z dánské organisace Dialog med Charta 77.

Naše sbírky se postupně rozšířily po celém světě a zhruba od roku 1980 jsme mohli začít poskytovat nejen takzvanou humanitární pomoc (tj. prostředky pro rodiny zatčených a nezaměstnaných z politických důvodů), ale i začít pomáhat exilovým nakladatelstvím a některým exilovým časopisům. A nebyla to pomoc malá: Nadace přispěla na vydání více než stovky knih prakticky ve všech větších exilových nakladatelstvích (například jsme podpořili vydání knih Jaroslava Seiferta, Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře, Václava Havla, Dominika Tatarky a dalších známých autorů). Nadace též vydávala švédský kulturně politický časopis (Hlasy z Československa, později České a slovenské hlasy; vyšlo celkem 50 čísel) a vydala či spoluvydala řadu knih: bibliofilii Dvě básně k osmdesátinám Jaroslava Seiferta, obsáhlou dokumentaci o situaci v čs. kultuře dvacet let po helsinské konferenci pod názvem Obležená kultura, knihu Ivana a Karla Kynclových Po jaru přichází zima, knihu o osudu prvního českého laureáta Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta Být básníkem – Jaroslav Seifert mezi poezií a politikou a řadu dalších.

Nadace též pomáhala technickým vybavením Jazzové sekci a Originálnímu videojournalu. Nadace zahájila též rozsáhlý počítačový projekt (Počítače proti bariérám). K uskutečnění tohoto projektu jsme museli nejdříve sami vyvinout systémy, které umožňovaly psát na počítačích a tiskárnách česky a slovensky. Nadace přispívala i k vybavení a činnosti Medkovy informační kanceláře a Prečanova Dokumentačního střediska v Scheinfeldu. Možnosti Nadace Charty 77 značně vzrostly od roku 1981 poté, co jsem se seznámil s Georgem Sorosem, který nás začal významně finančně podporovat.

Nadace Charty 77 též zřídila několik cen, které jsou udělovány až do dnešního dne. Šlo o ceny Toma Stopparda, Jaroslava Seiferta a Františka Kriegla, založené při aktivní účasti Václava Havla.

Koncem listopadu 1989, tedy ještě v průběhu Sametové revoluce, jsem přijel do Prahy a oznámil, že hodláme činnost Nadace Charty 77 přenést do Československa.

Dne 14. prosince 1989 jsme spolu s Georgem Sorosem a Karlem Schwarzenbergem navštívili premiéra Čalfu a informovali ho o našem úmyslu zahájit činnost Nadace Charty 77 v Československu a požádali jeho vládu, aby usnadnila bezcelní dovoz počítačů a jiných informačních technologií.

Před koncem roku 1989 Nadace zřídila sekretariát v Praze a jeho pobočky v Brně a v Bratislavě a pomáhala finančně a technicky (počítače, tiskárny, kopírovací stroje, telefaxy) nově vznikajícím organizacím občanské společnosti. Finanční grant v řádu několika milionů Kčs dostaly od Nadace Charty 77 před Vánocemi 1989 i sekretariáty Občanského fóra v Praze a v Brně a Veřejnosti proti násilí v Bratislavě.

Na jaře 1990 financovala Nadace Charty 77 s pomocí zvláštní sbírky, uskutečněné ještě ve Švédsku, operaci slovenského chlapce Míši Budinského na švédském Leksellově gama noži ve Stockholmu. V letech 1991–1992 pak Nadace uskutečnila bezprecedentní sbírku k zakoupení Leksellova gama nože, sbírku, která je právem srovnávána k historické sbírce na znovupostavení požárem zničeného Národní divadla v Praze – a v něčem ji i předčila. „Nůž“, který stál přes tři miliony dolarů, byl Nadací zakoupen a instalován v nemocnici Na Homolce v roce 1992. Bylo na něm uskutečněno 10 526 operací a stal se nejúspěšnějším z 300 LGN instalovaných na světě. V roce 2012 byl vyměněn za novější model, zakoupený již českým státem.

Po celonárodní sbírce na konto Míša zahájila Nadace Charty 77 projekt Bariéry, jehož hlavním cílem bylo umožnit integraci tělesně postižených spoluobčanů do společnosti a vytvořit pro to podmínky: bezbariérové přístupy do škol, divadel, nádraží, úřadů atd. Během uplynulých dvaceti let se podařilo v naší zemi změnit společenskou atmosféru a vztah k tělesně postiženým spoluobčanům.

Nadace Charty 77 přichází neustále s novými projekty. Vydává časopis Můžeš, zahájila Projekt počítače proti bariérám, projekt zapojení seniorů do společnosti (SEN-SEN neboli Senzační senioři), který reflektuje aktuální demografický vývoj ve společnosti, Sport bez bariér, Zaměstnavatel bez bariér, Banka bez bariér, Aukční salony Konta BARIÉRY a další a další projekty. Nadace spravuje taktéž 13 firemních fondů a má i řadu dalších menších projektů.

Nadace Charty 77 je dnes největší a nejúspěšnější českou nadací (větší je pouze firemní Nadace ČEZ). Roční rozpočet Nadace Charty 77 se pohybuje kolem padesáti miliónů Kč. Nadace má dokonce již i slušné nadační jmění, přesahující 70 milionů Kč.

Za 35 let své činnosti Nadace Charty 77 přispěla na různé dobročinné a kulturní projekty částkou přesahující miliardu Kč.

Sbírky a účty Nadace Charty 77 byly od počátku vedeny ve švédských korunách, amerických dolarech, německých markách, švýcarských francích, Kčs a Kč. Značné změny kursů mezi těmito valutami dnes prakticky znemožňují udat přesně částku, jíž za 35 let Nadace Charty 77 přispěla na nejrůznější dobročinné a kulturní účely a na rozvoj občanské společnosti.

František Janouch zakladatel Nadace Charty 77 a předseda její správní rady

Obsah Listů 6/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.