Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 6 > Robert Kiss: Lidické ženy a děti

Robert Kiss

Lidické ženy a děti

Jaká byla vaše fotografická cesta k obtížným tématům, jako je to, které zde představujeme?

Témata, která si v poslední době vybírám, jsou existencionální. Ne snad, že by to byl výběr cílený, ale dnes už vím, že mě takové věci přitahují a mám k nim blízko. Díky projektu 702 °C jsem měl možnost fotografovat v prostředí krematoria a pohřebního ústavu. Byla to zkouška sama sebe, určitý druh arteterapie, kterou jsem absolvoval po smrti několika mladých přátel a dědečka.

Co vás konkrétně přivedlo do Lidic? Hrálo roli i to, že žijete nedaleko a téma je v regionu trvale přítomné?

Stydím se, že jsem roky téměř denně jezdil okolo Lidic a nikdy mě nenapadlo tam fotografovat. Toto léto jsem zahlédl plakát na letošní pietní událost a ve vteřině jsem věděl, že to musím zachytit, zaznamenat, zdokumentovat, dokud tu příležitost ještě mám. A příšerně jsem se rozčílil, že jsem to neudělal mnohem dřív. Uvědomil jsem si, že mám jedinečnou možnost se s přeživšími lidmi setkat, vyslechnout si jejich příběhy a předat odkaz lidické tragédie pro změnu jiným způsobem než pomocí literatury nebo filmu.

Nebál jste se, jestli v lidech, kteří prožili tak hrozné věci, nenarazíte na bariéru, anebo jestli vás ten prožitek nepohltí? A jaká byla skutečnost?

Neměl jsem iluze o hladkém průběhu. Komplikací není, možná překvapivě, nějaká bariéra pramenící z prožitých událostí. Pokaždé jsem se ale setkal s nedůvěřivostí, kterou si lidičtí lidé zcela pochopitelně vypěstovali vinou špatné organizace předchozích projektů, do nichž byli zapojeni. Ačkoliv pracuji pod oficiální záštitou a v kooperaci s Lidickým muzeem, musím překonávat prvotní negativní reakce a očekávání.

Jak fotografování prakticky probíhalo?

Na pietním místě, kterým jsou vlastně celé Lidice, se pohybuji s úctou a s lidmi se snažím jednat nanejvýš důstojně a empaticky. Ačkoliv je to od tragédie již 71 let, atmosféra je tu stále vypjatá. Vždy si domluvím schůzku a při setkání se snažím naslouchat. Pokud cítím, že by pro někoho mohlo být fotografování nepříjemné, nefotím. Fotografuji většinou v průběhu rozhovoru a nikoho nestylizuji. Témata rozhovorů neurčuji ani nekoriguji, aby výsledný obraz působil co nejautentičtěji, přirozeně. Snažím se, aby fotografování i výběr snímků probíhaly citlivě s ohledem na mnohdy pokročilý věk, fyzický stav, aktuální duševní rozpoložení a především na těžké životní osudy. Fotografuji na oblíbených místech, pietních místech a někdy i v domovech přeživších.

Výsledkem by měly být výstava v Lidicích a kniha, do jaké míry jsou už tyto plány konkrétní?

Zbývá ještě hodně práce, než budu moci cyklus považovat za ukončený. Výstupem projektu bude velká výstava v Lidické galerii na podzim roku 2014. Kniha, bude-li v té době hotová, bude stejně jako výstava doplněna i o písemná svědectví a historické fotografie z lidického muzea a od pamětníků.

-tt-

 

Robert Kiss

Lidické dítě Pavel Horešovský (71 let)

Robert Kiss

Šaty Věnceslavy Krásové lidického dítěte které zahynulo vkoncentračním táboře v Chelmnu

Robert Kiss

Lidická žena Milada Cábová (89 let)

Robert Kiss

Lidické dítě Libuše Součková (71 let)

Robert Kiss

Lidická žena Milada Jirasová (99 let)

Robert Kiss (1988) se narodil a žije v Kladně. Absolvoval fotografický obor na VOŠ grafické, nyní studuje na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Cykly Diplomat / hotel dvou tváří, Jitka Válová – medailon osobnosti, Bihor, nebo 702 °C vystavoval například v Praze nebo Bratislavě. Získal několik cen na fotografických soutěžích v ČR i v zahraničí.

Foto Radovan Kodera

Obsah Listů 6/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.