Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 1 > Antonín Rašek: Unie krizi zvládá

Antonín Rašek

Unie krizi zvládá

Exprezident Václav Klaus využil času, kdy prezident Miloš Zeman přeložil svůj projev do dnů vánočních, a nechal se pozvat k rozhovoru do televize Prima. Jistě by bylo co pochválit i co kritizovat, ale rozhodující bylo, že si Václav Klaus neodpustil obvinit Evropskou unii a euro z našich potíží.

I když v Evropě krize teprve doznívá a Evropská unie přijímá k jejímu řešení další nepopulární opatření, nelze nekonstatovat, že krizi se daří zvládat. A to určitě lépe než evropské a světové instituce zvládaly hospodářskou krizi v třicátých letech minulého století, která vedla k nástupu Hitlera a ke druhé světové válce.

S úsilím EU zároveň probíhá evropská federalizace, i když je riskantní se o tom zmiňovat, zvláště v souvislosti s Klausovým vystoupením. Krize není ale jen hrozba, je i výzvou k lepšímu uspořádání vzájemných vztahů. Z krize vzešla federace americká a španělská. Čechy stále tíží neúspěšná federace sovětská a jugoslávská. Ani tou naší československou se nemůžeme chlubit, i když Slováci jsou spokojenější a úspěšní. Jenže i my bez evropské federalizace budeme těžko čelit nebezpečí, že trhy řízené nevolenými představiteli finančního kapitálu budou evropským vládám diktovat podmínky.

K federalizaci se zásadně vyslovil předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Zdůraznil, že „musíme dokončit hospodářskou a měnovou unii. Musíme vytvořit bankovní unii a fiskální unii a související institucionální a politické mechanismy“. To se podařilo, EU je z nejhoršího venku a euro je zase stabilní měnou. Je škoda, že to nejsou schopni přiznat ti, kdo euro zatracovali. A stále mnoho lidí tomuto společenství nedůvěřuje. Odpůrci přitom pomalu nejsou schopni přijít s ničím jiným než s připomínáním pomazánkového másla.

Bez federalizace nelze být v budoucí euroamerické unii důstojnými spojenci Američanů ani obstát v ekonomické konkurenci s Čínou, Indií, Ruskem, Brazílií či Indonésií. Základním argumentem odpůrců federalizace včetně Klause stále je, že tím ztrácíme suverenitu. Ale hovořit o těchto hodnotách v moderním světě je zpozdilé. Federalizace je proces, který v Evropě probíhá od druhé světové války jako reakce na její příčiny. Z politologického hlediska EU vlastně federací je, i když její rozpočet činí jen jedno procento hrubého HDP členských zemí. Evropské společenství je společenstvím zvláštního druhu, proto je vzácné a mnohé mimoevropské země se na ně dívají se závistí. Vzniklo proto, aby ekonomickou spoluprací zajistilo mír, což se daří.

Druhým argumentem je líčit budoucí obraz Evropy jako superstátu. Federace ale mají mnoho podob, třeba britskou, francouzskou, německou, belgickou, kanadskou či indickou, která je úplným babylonem jazyků. Není tu nejen třeba společného jazyka, ani aby existoval tzv. evropský démos a lidé byli přesvědčenými Evropany. Démos není etnikum. Evropský démos má a bude mít především občanskou podobu. I přerod nejrůznějších etnik v Američany byl dlouhodobým procesem. Vytvoření společného státu může předcházet společnému národnímu vědomí. I národnosti mohou být dějinnou náhodností a jednou historicky překonanou kategorií.

S nacionalizací jako důsledkem první světové války máme ty nejhorší zkušenosti. Vedla ke zrodu komunismu a fašismu s jeho nejhrůznější nacistickou formou. Federace se ukazují jako funkční systém. A budeme-li k sobě zdravě ironičtí, Brusel vládl lépe než naše pravicová koaliční vláda. Většinou tam naši představitelé stejně jednali bez všeobecně přijatelného mandátu. Proto pro nás v budoucnosti může být prospěšnější, bude-li v EU v mnoha směrech docházet k centralizaci. Nová vláda chce být ve vztahu k EU aktivnější. Vše nasvědčuje tomu, že bude.

P. S., české: Až budeme po letech vzpomínat na Nečasův kabinet, nanejvýš si asi vzpomeneme, že chtěl být vládou rozpočtové odpovědnosti. Dostavilo se i vysvědčení: zatímco v EU rozpočtové deficity klesly, v ČR schodek vzrostl. Fakta jsou neúprosná, rozpočtový deficit zemí EU klesl loni v průměru z 4,4 % na 4,0 HDP a v zemích eurozóny se dokonce snížil ze 4,2 % na 3,7 %. Rozpočtový deficit České republiky naopak z 3,3 % stoupl na 4,4 % HDP. Čekali bychom, že se Petr Nečas a Miroslav Kalousek ozvou, že v Bruselu manipulují nesprávnými čísly, nebo alespoň vysvětlí příčiny našeho odlišného vývoje. Bylo pověstné ticho po pěšině.

Ratingové kódy obvykle začí­nají písmeny od nejlepšího A k nejhoršímu D, a to ještě v jemnějším dělení. ČR od roku 1992 postoupila podle Moody´s v roce 2013 z Ba1 na A1 (podle Standard and Poor´s AA a Fitch A+). Převedeno do prózy to z hlediska dlouhodobosti znamená: Bezpečná investice, náchylná na ekonomické změny a negativní vlivy v daném oboru podnikání.

EU se ovšem k ratingovým agenturám staví kriticky. Podle Bruselu nejen mají podíl odpovědnosti na rozpoutání finanční krize v letech 2007–2009, protože pozdě reagovaly na zhoršující se finanční situaci velkých bank v USA, ale posléze i na dluhové krizi v eurozóně, protože pozdě snižovaly hodnocení nejvíce postižených zemí. Proto se Evropský parlament rozhodl činnost ratingových agentur regulovat přísnými pravidly, omezujícími i jejich moc. Kdybychom akceptovali Kalouskovu víru v rating, mezi sedmnáct zemí, jako je Francie, Německo, Nizozemsko, Rakousko, USA, Švýcarsko, Kanada, Singapur, Spojené království, Lucembursko, Hongkong, patří také Finsko, Norsko, Dánsko, Švédsko, Nový Zéland a Austrálie. V případě skandinávských zemí je zřejmé, že politika sociálního státu zemi nejen ekonomicky neohrožuje, ale zvyšuje i kredit demokracie; přesvědčivě se to projevuje i ve výzkumech úrovně demokracie – tyto země bývají na předních místech společenského rozvoje.

Antonín Rašek

Obsah Listů 1/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.