Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 2 > Tomáš Tichák: Malé konspirace

Tomáš Tichák

Malé konspirace

„Tak nám odstartovalo jaro!“ chtělo by se zvolat poté, co televizní Události oznámily: „Princ George, ač ještě nechodí, už odstartoval první zahraniční cestu.“ Ale umím to jen archaicky: Příroda procitla předčasně, snad že spánek měla lehký.

A chtělo by se mi zvolat něco o pupencích, okvětích a prvním čmelákovi, který zabloudil sem do podkroví... Ale lze se radovat, vzpomeneme-li, jak radostně je v Simferopolu – Netataru ovšem, tedy Rusu? A jak v Čechu vyrašil názor na ukrajinské jaro, aniž předtím nazíral na jiné tamní doby? A jak všem názorům jsou společné rezolutnost a znalecký přednes? Bují političtí geografové, jejichž profesi jsem si dosud diletantsky spojoval se zakreslováním politických map (na rozdíl od geografů fyzických).

I můj názor na Ukrajinu je jasný, snažím se jej však ověřovat otázkami, není-li v něm takříkajíc zrada. Ty otázky kladou jiní, vlastně jsou to malé konspirační teorie: co když je to a to vlastně jinak, anebo se to a to děje podle plánu, připraveného kýmsi úplně jiným, než bychom si mysleli? Co když jsou události, které pozorujeme, jen umná kamufláž?

Například v Kosovu, o němž bývá řeč, jsem – krátce – pobýval. Za bombardování a hned po něm. Viděl jsem hořet srbský dům, srbské nájemníky ukryté ve sklepě paneláku. Ale taky – dvě – vypálené albánské vesnice, rozvaliny posprejované nápisy v azbuce, odstřelenou mešitu, školu zničenou bazukou. Čerstvé hroby na muslimském hřbitově. A desetitisíce uprchlých rodin ve sběrných táborech v Makedonii. A jistá naturalizovaná Češka ze Skopje nás varovala: „Pozor, nevěřte jim, všechno si vymýšlejí!“ A pro větší názornost dodala: „Oni jsou něco jako u nás Cikáni.“

Snažil jsem se představit si, jak zapalují vlastní domy, vybíjejí si dobytek a pak s předstíraným zoufalstvím vyrážejí za lepším životem. Vyloučit nelze nic. Vidět na vlastní oči neznamená přece nutně vidět skutečnost! Co když Srbové vůbec nehodlali Kosovce utiskovat, vyhánět, natož vraždit? A všechno bylo spunktováno kýmsi jen proto, aby se pod záminkou, že je třeba zabránit opakování Srebrenice a Sarajeva, mohlo bombardovat Srbsko. Naivní občané Západu – my – jsme tu lest neprohlédli. Že se mi to na místě jevilo jinak, přece mohlo být předpojatostí: viděl jsem to, co jsem vidět chtěl. Pro Srby je Kosovo přece něco jako pro Čechy hora Říp s bojištěm u Lipan dohromady. To se mají smířit se ztrátou posvátného území?

Záběry agresivních zakuklenců v Sevastopolu a tanků valících se Krymem oživují v Češích a Slovácích úzkost a rozhořčení ze srpna 1968. Proč by ale v někom s jinou zkušeností nemohly vyvolávat národní hrdost a uspokojení nad chrabrostí osvoboditelů?

To už nejsou spiklenecké hypotézy, jen relativizace. Je myslím dobré brát je v úvahu, nechceme-li ztratit soudnost. Ale důležité jsou i konspirační teorie – ty ukryté zrady. Zradit znamená zklamat důvěru, spiklenecké teorie nás přesvědčují o zradě toho, v co věříme. Budeme-li třeba vážně vyčítat filmu o Lechu Wałęsovi, že nevzal v úvahu možné hrdinovo konfidentství – jak se stalo nedávno v televizním pořadu Josefa Chuchmy –, může to prohloubit pochyby, zda vůbec někdy někdo něco činí upřímně a nezištně a není kýmsi úkolován. A zda existuje vůbec pravda, kterou má smysl hledat. Jestli mají smysl dějiny.

Když se odpor proti smyšleným konspiracím ocitá v úzkých a nepomáhá ani odkaz na příslovečnou Occamovu břitvu, zůstává mu ještě jeden argument: že se totiž navzdory spiklencům, tajným spolkům, podezřelým okolnostem a cynikům svět vyvíjí přece jen k lepšímu. Pokud ovšem za dobro pokládáme banality jako delší život, úbytek vraždění, rovnoprávnost žen a menšin nebo svobodu slova a pohybu.

Ale to už jsem se dostal moc daleko. Možná, že nezřízený optimismus ve mně vyvolaly spiklenecké geny dávných Slovanů, uctívačů Vesny, pohanské bohyně, jež s pomocí Peruna znovu a znovu vítězí nad sestřičkou Moranou.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 2/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.