Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 3 > Jaroslav Bican: Klesající účast a potřeba politizace občanů

Jaroslav Bican

Klesající účast a potřeba politizace občanů

Nejvýraznější charakteristikou letošních evropských voleb v České republice byla nízká volební účast. Ta dosáhla 18,2 % (1 528 250 vydaných obálek). Většina komentářů, která se ji snažila vysvětlit, se omezila na konstatování, že evropské volby netáhnou. Občané České republiky ani po deseti letech členství v Evropské unii nevědí, k čemu je Evropský parlament dobrý, neznají jeho pravomoci a sotva si dokáží vzpomenout na jméno některého z našich evropských poslanců.

Nic z toho ale nevysvětluje pokles účasti od předchozích dvojích evropských voleb. V roce 2004 dosáhla 28,32 % (2 346 010 vydaných obálek) a o pět let později 28,22 % (2 371 009). Tento skokový úbytek u nás v mezidobí mezi druhými a třetími evropskými volbami nemá jednoznačné vysvětlení: například tím, že by poslanci v minulém období výrazně selhali či učinili kroky, které by občany ČR velmi pobouřily. Stejně nelze důvod propadu hledat ve specifických rysech EU či Evropského parlamentu nebo nárůstu euroskeptismu. Proč by pak účast klesla právě teď a tak naráz? A co se týče euroskeptismu, neprojevil by se spíše nárůstem preferencí euroskeptických stran? Proč více než 800 000 někdejších voličů k letošním eurovolbám nedorazilo?

Zajímavé může být srovnání s volbami do Poslanecké sněmovny. Prvních od rozdělení Československa se v roce 1996 zúčastnilo 76,41 % voličů (6 105 588 vydaných obálek), srovnatelný počet občanů dorazil k volbám i v roce 1998 (74,03 %, vydalo se 6 008 926 obálek). O čtyři roky později ale došlo k dramatickému poklesu na 58 % a 4 793 706 vydaných obálek. Jeho výklad ovšem znejasňuje tzv. opoziční smlouva, která tehdy byla vnímána jako zrada na voličích. Pokles volební účasti – shodou okolností právě desetiprocentní stejně jako letos – byl ale potvrzen v roce 2006, kdy se voleb zúčastnilo 64,47 % občanů (5 372 449 vydaných obálek). Od té doby účast dále klesá až na loňských 59,48 % (5 010 944 odevzdaných obálek). V případě Poslanecké sněmovny i Evropského parlamentu došlo po prvních dvojích volbách k desetiprocentnímu skokového poklesu. Letošní evropské volby tak můžeme vnímat jako potvrzení trendu: občané České republiky ztrácejí zájem podílet se na výběru svých volených zástupců.

To ale není jediná tendence, kterou evropské volby potvrdily a zvýraznily. Ta druhá vyjde najevo, pokud porovnáme počet hlasů, které v těchto volbách získaly první tři politické strany – ANO 2011 (244 501), TOP 09 (241 747) a ČSSD (214 800), s výsledkem ODS z předchozích evropských voleb. ODS měla se svými 741 946 hlasy více než všechny tři dohromady! Není bez zajímavosti, že na něco podobného můžeme narazit i v případě voleb do Sněmovny: ve svých posledních vítězných volbách v roce 2006 obdržela ODS 1 892 475 hlasů, tedy přibližně stejně jako první ČSSD (1 016 829) a druhé hnutí ANO 2011 (927 240) v loňských volbách dohromady.

Výsledky letošních evropských voleb u nás jsou nejenom potvrzením klesající volební účasti, ale i neschopnosti jakékoliv jedné politické strany dosáhnout dosud obvyklého počtu voličů. Jinak řečeno, nejen že klesá procento občanů, se kterými můžeme počítat jako s politickou silou chodící k volbám, navíc je stále nižší počet těch, kteří jsou schopni dosáhnout shody ve volbě téže strany.

Na základě této úvahy můžeme přemýšlet, co v krátkodobém a dlouhodobém výhledu výsledky letošních eurovoleb znamenají pro českou politiku. Sociální demokracie sice dostala stejný počet mandátů jako první ANO 2011 a druhá TOP 09, ale výsledek 14,17 % (214 800 hlasů) je dokladem toho, že úpadek strany, jenž se projevil například v loňských volbách do Sněmovny, pokračuje. V evropských volbách v roce 2004 měla 8,78 % (204 903 hlasů) a v roce 2009 22,38 % (528 132 hlasů). ČSSD tak získala o necelých 10 000 hlasů více než v prvních evropských volbách, kdy sice také byla hlavní vládní stranou, ale s tím rozdílem, že tehdy byla u vlády už dva roky. To, že nyní získala přes čtrnáct procent, je dáno pouze menší volební účastí. Sociální demokracie letos dostala jenom o jeden mandát více než tehdy a o tři méně než v roce 2009.

Vzhledem k tomu, že sociální demokracie nedopadla o mnoho hůře, než se očekávalo (kromě toho, že namísto druhé příčky obsadila až třetí), a naopak hnutí ANO 2011 zůstalo za tím, co mu bylo přičítáno, výsledky evropských voleb by neměly vládní pozici sociální demokracie výrazněji oslabit. Z koaličních stran tak nakonec nejvíce posílili lidovci, ani to by však nemělo vést k větším sporům mezi vládními stranami. Evropské volby tedy pravděpodobně k destabilizaci současné vlády nepovedenou.

Výsledky vlijí energii do žil TOP 09, Svobodným a pirátům a zajímavé pohyby můžeme čekat i uvnitř Strany zelených. TOP 09 úspěch ve volbách povzbudí v její opoziční roli, kterou se snaží poslední měsíce hrát. Dá se předpokládat, že o to aktivněji a viditelněji bude vystupovat a nevynechá jedinou příležitost podrobit vládu (a v první řadě ministra financí) kritice. Jeden mandát pro Svobodné uvolnil ambice, které v této straně dřímají. Už krátce po zveřejnění výsledků předseda strany Petr Mach prohlásil, že Svobodní mají ambici stát se nejsilnější stranou na pravici. Piráti sice křeslo europoslance nezískali, ale tak blízko pěti procentům ještě nestáli. Navíc jejich tažení u Ústavního soudu proti uzavírací klauzuli k nim jednak přitáhne pozornost, jednak je to moment, který může stranu mobilizovat a v případě úspěchu přinést novou sílu a energii. Strana zelených sice z výsledků voleb čerpá energii spíše negativní, ta však stranu alespoň může donutit k výraznějším změnám, o čemž svědčí i rezignace předsedy Ondřeje Lišky. Zelení nemají mnoho co zkazit. Uplynulých několik let bylo ve znamení stagnace, cesta vedoucí k novým úspěchům se proto neobejde bez personálních i programových změn.

Volby do Evropského parlamentu jsou tedy dokladem, že voliči v České republice jsou v pohybu, a to vnáší dynamiku i do českého stranického systému. Pohyb je dvojí – jednak o stále menším počtu lidí můžeme hovořit jako o v jistém smyslu politických občanech. Dá se předpokládat, že lidé, kteří nechodí k volbách, se ani jinak příliš nepodílejí na veřejném životě (v celém spektru občanských aktivit od péče o okolí bydliště přes podepisování petic na záchranu Šumavy až po dobrovolné hasiče) a celkově se spíše soustředí na své vlastní soukromé záležitosti. A ti, kteří k volbám chodí, dramaticky přeskupují sympatie. Nadějní jsou v tomto ohledu piráti, u kterých je možné sledovat velkou snahu zapojit členy a příznivce do činnosti. Dosavadní úspěch stojí právě na jejich energii. V tom se liší od ostatních stran, které sázejí především na marketing řízený z centrály.

Právě od tohoto prvku současného úspěchu Pirátské strany by se snad měly odvíjet úvahy, jak znovu politizovat a přivést do veřejného prostoru občany, kteří ho opouštějí. Tento úkol samozřejmě nestojí pouze před stranami. Musí se do něho zapojit spolky, neziskové organizace, hnutí a jiné subjekty působící ve veřejném prostoru, právě politické strany však tuto svoji roli doposud nejvíce zanedbávaly. Přitom ony a jejich členové by mohli hrát zásadní roli ve vtahování občanů do veřejného života.

Kéž by občané projevovali zájem o to, co se děje v jejich bezprostředním, ale i vzdáleném okolí! Každý se na tom může podílet jinak a na jiné úrovni. Klíčové je, aby život občanů veřejnou složku měl, aby se nezužoval pouze na práci, rodinu a zábavu. V tomto smyslu je třeba hovořit o politizaci občanů České republiky – to by měl být jeden z hlavních úkolů politických stran u nás.

Jaroslav Bican (1987) je politolog. Působí jako redaktor rubriky Názory Deníku Referendum.

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.