Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 3 > Jan Novotný: Pozdrav z Athén

Jan Novotný

Pozdrav z Athén

V době, kdy je můj život daleko za půlí své pouti, dopřál mi poutnické cesty do svatých míst Evropy. Psal jsem tu, jak jsem navštívil ženevský CERN, který jsem přirovnal k Mekce současné vědy – cesty do Říma a do Florencie mě zase zavedly k vrcholům výtvarného umění a architektury. A nyní jsem v Mekce poezie a filozofie. Rodiče – klasičtí filologové – mi místo pohádek vyprávěli řecké báje, které jsem později četl v podání řeckých a římských básníků a dramatiků. Ke kořenům filozofie mě přiváděly Sokratovy promluvy, jak je zaznamenal Platon.

První dojem z Athén je ovlivněn tím, že do nich vstupuji v nedělním poledni, kdy jsou ve srovnání s Římem neobyčejně tiché. Až později zjišťuji, že i v nich se obvykle po hlavních třídách řítí auto za autem. Mezi nimi, a hlavně všude na úpatí Akropole, je však změť tichých uliček, bohatě stíněných stromovím. Některé z nich se večer a dlouho do noci mění v otevřené restaurace – mezi židlemi pro hosty vede jen úzký průchod, na němž je chodec neustále lákán, nejenom zrakem, ale i „agenty“, k posezení. Procházka takovými uličkami působí dojmem pohody, jakou by čtenář našich novin v Řecku neočekával. Marně se snažím objevit obrazy bídy – jedinými bezdomovci jsou tu povalující se a patrně nikomu nepatřící psi, ale i ti vypadají spokojeně a blahobytně.

Na problémy Řecka narážím až jednou k večeru, kdy kolem mě prochází mohutný protestní průvod, zčásti v krojích a dávných uniformách. Na transparentu jsou tři přeškrtnuté hlavy, jedna je mi neznámá, druhá patří Kemalovi, známému jako Attatürk, třetí Leninovi. Číslice 1913–1923 a 350 000 ukazují, že jsou činěni odpovědnými za smrt Řeků v daném období. Historie je zřejmě stále živá.

Pár výrazných postřehů: ke každému jídlu, třeba i k bagetám v bufetu, se podává a dolévá džbán chladné vody. To bychom si měli vybojovat i u nás. Kromě psů se hojně vyskytují i kočky, zdá se, že oba druhy tvorů mají svá teritoria, a nedostávají se tak do konfliktu. Potěší setkávání s želvami, které volně žijí v parcích a v zahradách, dokonce i na někdejší agoře mezi vykopávkami.

Nejcelistvější dojem z města získá ten, kdo se odhodlá vystoupit na Lykavittos, mohutnou horu obklopenou ze všech stran zástavbou a korunovanou bílým kostelíkem. Prý tam jede i lanovka, ale byl jsem rád, když jsem její stanici nenašel a nebyl vystaven pokušení. Na rozdíl od osových měst protékaných řekami, jako jsou Řím a Florencie, jsou Athény město se dvěma ohnisky – jedním je Lykavittos a druhým Akropole s Parthenónem. Zbytky dávné slávy se zřetelně zachovaly na Akropoli a v jejím okolí, jinde jsou jen občas odkryty vykopávkami. I staré Athény však měly impozantní rozlohu – rozhodl-li se Aristotelův žák po debatě v Lykeionu navštívit Xenokratovu přednášku v Platonově Akademii, potřeboval na to asi hodinovou procházku. Dnes z obou škol zbylo jen jméno a základy. Dlouho jsme podle mapy hledali místo označené jako Sokratovo vězení a nakonec jsme se museli spolehnout na rady místních – k ponurým kobkám vydlabaným do skály nevedou žádné ukazatele a není u nich žádná informační cedule. Zapochyboval jsem ale o tom, zda Sokrates svou slavnou filozofickou závěť vyslovil právě tady. Spíše si představuji, že Athéňané žádná vězení ani neznali – obviněný byl popraven, osvobozen nebo poslán do vyhnanství – dobu od rozsudku do smrti strávil Sokrates spíše někde na agoře v příjemnějších prostorách.

Na cestách často pozoruji, jak se mi vžité představy po styku s realitou rozplývají a mizí. Akropole a agora však do mých představ podivuhodně zapadly, učinily je jenom živějšími a přesnějšími. Po návratu si s novým potěšením přečtu Obranu Sokratovu, Euthyfrona a Faidona.

Jan Novotný

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.