Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 3 > Viktor Tichák: Jak stavař ukradne stavbu lépe než stavební inženýh

Jazyk

Viktor Tichák

Jak stavař ukradne stavbu lépe než stavební inženýr

Čeština je mistryní univerbizace, daří se jí odvozováním zkracovat prakticky jakákoli dvouslovná, ale i delší slovní spojení tak, že je výsledkem jedno zbrusu nové slovo, ať už vypadá jakkoli. To by samo o sobě nijak nevadilo – každý jazyk se koneckonců vyvíjí nějakým směrem, byť je tato tendence oproti ostatním jazykům velmi netypická, zkracuje-li se ale už prakticky úplně všechno, bez jakéhokoli striktního pravidla, logicky se stane, že začnou některé patvary proudit z běžného jazyka i do médií a masmédií, odtud zpět do prosté mluvy a takto budou úspěšně přispívat k všeobecné jazykové apokalypse.

V zásadě existují dva hlavní důvody, proč neříkat SMS zpráva a raději si osvojit esemesku. V prvé řadě potřebujeme, aby bylo vše, co řekneme, co možná nejkratší, a druhým důvodem je pak v některých případech adaptace našemu systému skloňování nebo časování – takže se pak může klidně bez jakýchkoli jazykových problémů stát, že budeme na fejsu podle vzoru hrad, pustíme si k tomu popáč nebo rokec podle nálady, nohy si hodíme na konferenčák a budeme zprávovat.

Samozřejmě známe všichni odvozeniny (zkratky v širším slova smyslu) typu zemák nebo zempl namísto zeměpisu, pedák nebo pajdák místo pedagogické, filda místo filozofické, medina místo lékařské, příroda místo přírodovědecké fakulty, tryskáč, náklaďák nebo sanitka už jsou v jazyce zakořeněny dlouho. Otázkou je však, nakolik jsou to formy regulérní a nakolik je normální, když mi spadne čelist při četbě titulku „Neplaťte penále na zdravotním pojištění předčasně, radí daňař“ (idnes.cz, 23. května 2014). Pustil jsem se do hledání a dalšího daňaře našel v komentáři Hospodářských novin z roku 2003: „Zprostředkovatel pojistky je určitým druhem poradce (něco jako účetní, daňař, právník či finanční analytik)“ a překvapilo mě především, že je daňař asi v pořádku, zatímco finanční analytik musí být vypsán dvěma slovy. Má panika se stupňovala, když jsem na několik daňařů narazil v různých číslech Mladé fronty DNES („podle některých právních názorů se lhůta krátí na tři roky,“ říká daňař Tomáš Rozsypal; MF DNES, 19. prosince 2009). Uklidnilo mě mírně, až když jsem si ověřil, že nic takového ve spisovném jazyce opravdu neexistuje.

Někdy -ec nebo -ník, často -ák, -ista, -č, -tel nebo právě -ař, přípona se volí více či méně nahodile. Ale proč tedy právě daňař, a ne třeba daňák? Jazykový cit napovídá, že zní druhá možnost poněkud neživotně, přestože by se záhy ozvala početná skupina veksláků, bezďáků a jiných, kteří by nás přesvědčovali o opaku. Takový -ista je specialista na cizí slova, -č a -tel na slova odvozená od sloves, takže nám u daně zkrátka vítězí -ař. Ale jak potom může být jasné, že jde o daňového poradce (moderně řečeno o daňového experta), a nikoli třeba o daňového poplatníka? Pravděpodobně pouze podle kontextu. A kdo to má pak vysvětlovat cizincům, kteří se chtějí naučit česky!

Daňař je tedy poradce, ale co takový finančák nebo bytař? Finančák se používá pro obojí, finanční úřad i finančního poradce, dokonce můžeme najít doklady užití finančáka jako pokladníka. U bytaře už je věc také složitější: „Bez narušení zámku je otevře i průměrný bytař“ (Lidové noviny, 1993). Je bytař tedy vykradač bytů podle „vzoru“ kasař, nebo může jít i např. o správce, prodejce nebo opraváře bytů? V roce 1996 proběhla v Lidových novinách zuřivá debata o slově zámkař, použitém v souvislosti s českou firmou FAB (FABka, abychom byli důslední) – podle jednoho čtenáře je totiž logické chápat zámkaře jako vykradače zámeckých budov právě po vzoru kasaře, bytaře nebo půdaře. Takže se s panem čtenářem shodneme, že nám vlastně daňoví poradci vykrádají daně, houbaři houby, stavaři stavby, a tak nezbývá než prohlásit, že panuje ve slovotvorbě takový chaos, že není důvod nepřijmout tvrzení Jiřího Kratochvila: „Jestliže je bytař ten, kdo něco z bytu odnáší, tak jeho pravým opakem je řatyb.“

Viktor Tichák

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.