Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 3 > Tomáš Tichák: Boření, lesk a bída

Tomáš Tichák

Boření, lesk a bída

Občas stojí za to na vlastní kůži si zkusit, jak mohou všeobecnou náladu ovlivnit okolnosti zdánlivě nesouvisející. Rozhodneme-li se z touhy po lepším životě přestavět koupelnu, řemeslníci nám tu starou fortelně rozbijí a zaneřádí byt i dům. Všechno je pak špinavé, jemný prach ze suti se zvedá, proniká i klíčovými dírkami, a aby dostál fyzikálnímu zákonu o nezadržitelnosti entropie, pokryje vše včetně obyvatel domu šedivým povlakem. A umýt se není kde. A práce se pochopitelně komplikuje, tedy protahuje. Že bude někdy hotova, si už ani neumíme představit. Jen to, že za tu pohromu budeme pak muset velice zaplatit a nakonec se ještě pustit do malování a úklidu. Vesmír se najednou jeví nejistý, budoucnost světa pochmurná, optimismus se zvrhá ve fatalismus.

To nemá být metafora, jen snad omluva, jakými cestami se ubírají myšlenky pisatele. A přitom skoro vše, třeba výsledky voleb do Evropského parlamentu, skýtá neomezené možnosti výkladu. Titulek na první straně novin hlásá, že vítězí euroskeptici, zatímco o pár stran dál v rubrice ekonomické se oznamuje vzestup akcií na burzách v důsledku úspěchu proevropských stran. Také pohrdání Čechů a Slováků volbami lze vysvětlit, jakkoli se to komu hodí, ostatně celková volební účast stoupla a navíc se může čechoslovakista potěšit dalším důkazem nepolevující vzájemnosti. Že volební skóre dokázali jako svůj úspěch podat i ti straničtí představitelé, již v téže větě dávali funkci k dispozici, už nepřekvapilo.

Vzestup nacionalistických a xenofobních uskupení v řadě zemí však – rozhodně ne v domě, v němž prach z rumiska skřípe mezi zuby – nelze zlehčovat. Ale zase: skýtají se rozličná zdůvodnění. Podle článku v deníku Guardian, citovaném v Britských listech, na tom nese vinu neoliberalismus a globalizace: „Protože neexistuje žádná vážná strategie na ochranu demokracie, pravice se namísto toho rozhodla bránit ,kulturu', kterou označuje jako ,tradici', povyšuje ji na ,dědictví' a představuje si ji jako neměnnou. Vyvolala mýtus národní čistoty a pak útočí na ty, kteří ji pošpiňují – nekvalifikované přistěhovalce, Romy, muslimy. Na tyto lidi je lehké útočit, zatímco neoliberální globalizace – ta moc bez tváře – je nehmotná a uniká.“ Naproti tomu komentátor Petr Robejšek, hojně se vyskytující v českých pravicových a veřejnoprávních médiích, se v článku Národní zájmy 2.0 na iDnes.cz z růstu obliby nacionalistů nepokrytě raduje, i když připouští, že „ztotožnění se s vlastním národem někdy nevoní po růžích“. Příčinu vidí, jak jinak, v evropských elitářích a byrokratech: „Elity se jak známo často vznášejí nad vodami všednodennosti, ale ,obyčejní' lidé jsou podstatně praktičtější. Proto chtějí na svých vládách politicky nekorektní samozřejmost. Omezit přistěhovalectví na hospodářsky prospěšné a kulturně slučitelné... Evropská politická ,jet set' si dlouho nechtěla přiznat, že projekt integrace kontinentu ztratil smysl a cíl.“ A na rozdíl od autora článku z Guardianu zná ovšem komentátor v iDnes.cz i řešení. Je jednoduché: „Když vlády opravdu vnímají to, co se v jejich společnosti děje, tak národní stát představuje nejlépe fungující organizační jednotku v chaosu současného světa.“

Možná jsem kvůli destruktivnímu rozpoložení nedovtipný, ale nějak mi onen elegantní návod nejde dohromady ze zprávami z Doněcka či Luhanska. Tedy ano – jistě všichni aktivní účastníci tamních bojů jsou jasného názoru, „národní zájem dává politice pro občana pochopitelný směr a smysl“ (Robejšek), jen se ty směry a smysly občas poněkud zkříží. K jakým koncům to může vést, raději nepomyslet, od jednoho takového, viz stranu 41 v tomto čísle Listů, uplynulo právě sto let.

Ale třeba se aspoň v brzkém budoucnu nestane nic horšího, než že opět dojde na stavbu radaru v Brdech: pro jedny kýženou, jiným nepříjemnou, ne ale víc než sbíječka drnčící mi pod nohama nad naší někdejší koupelnou.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.