Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 4 > Jan Novotný: Mé Polsko

Jan Novotný

Mé Polsko

V létě 2010 jsem se zúčastnil štafetové pouti Od moře k moři a putoval týden z Toruně do Lodže. Do deníku jsem si zaznamenal: „Zobecňující poznámka o polských městech. Na náměstí či v okolí je řada připomínek hrdinů z různých období, pro což polské dějiny skýtají více příležitostí než naše.“

Myslím na to letos ve Varšavě před mohutným pomníkem staršího muže masarykovsky impozantní postavy. Připomíná mi mou první cestu do Polska. Nejprve však musím vzpomenout předcházející cestu necestu. V době výjimečného stavu jsme se s maminkou rozhodli vzdát soukromý hold statečné zemi návštěvou, kterou bylo možno vykonat bez povolení úřadů – z Krnova do Jeseníka jezdil (a dosud jezdí) vláček přes Hlucholazy. Stálí čtenáři Listů si možná vzpomenou na mou dokumentaci cenzurních zásahů v knize Madame Curie (Listy 2/2003). Normalizačním cenzorům vadila i věta „Maňa poprvé dýchá vzduch svobodné země“, vztahující se k příjezdu později proslavené vědkyně na studia do Paříže. Měli jsme pocit, že takový vzduch vdechujeme i ve vlaku – z mnoha informací jsme soudili, že výjimečný stav občany nezlomil.

Že to byl pocit oprávněný, potvrdil jsem si o něco později, když se mi podařilo získat pozvání na seminář na univerzitě ve Vratislavi. Hned za hranicí se kupé zaplnilo Poláky a jeden z nich se mnou začal bez zábran rozprávět o politice. Právě od něho jsem poprvé slyšel o muži, jehož pomník nyní vidím ve Varšavě – Wincenty Witos byl podle mého spolucestujícího jeden z mála opravdu demokratických polských předválečných politiků. Stojí za zmínku, že za vlády Piłsudského pobýval u nás v emigraci a napsal o tom knihu Má potulka Československem.

Na univerzitě jsem neviděl jediné servilní heslo – my jsme měli nad vchodem do fyzikálního pavilonu napsáno „Učme se komunismu – učme se od Lenina“. V obchodech byl snad jen chléb a máslo, ale v domě profesora Oziewicze, který k sobě pozval zahraniční hosty na večeři, bylo všechno. Kolega byl hrdý na to, že ho za vojenského stavu na rok internovali, a když chtěl v internaci pokračovat v práci, musel si při nedostatku literatury sám odvozovat Racahovy koeficienty (co to znamená, pochopí jen fyzik). Po amnestii internovaných odhalil, demontoval a fotograficky zdokumentoval odposlouchávací zařízení, které mu mezitím v bytě zřídili. Vesele to vykládal a ukazoval i sovětským účastníkům.

Ve Vratislavi jsem pak byl na semináři ještě dvakrát a sledoval jsem, jak se země postupně osvobozuje i zcela navenek. Kolega Oziewicz nám doporučoval zajímavé filmy a knihy. Jednou mne a hosta z Moskvy pozval do kavárny, odkud jsme měli v bezpečí z okna sledovat demonstraci na náměstí. Viděli jsme však jen velkou koncentraci policistů. Kolega řekl, že podzemní hnutí si někdy z policie takto vystřelí.

V novém Polsku jsem pak byl několikrát. Co doporučit z nynější návštěvy? V Krakově určitě výstup na Kościuszkovu mohylu. Kościuszko je nejuctívanější z polských hrdinů, asi jako v Itálii Garibaldi. Třicet metrů vysoký pahorek byl navršen v krátkém období existence Svobodného města Krakova v 19. století – jeden z důvodů pro neobvyklou stavbu byl, že ji nepřátelé nezlikvidují tak lehce jako pouhý pomník. A vskutku ani nacisté na to nenašli dost času a prostředků. V Krakově mají také malou, ale půvabnou zoologickou zahradu.

Ve Varšavě se těší velkému zájmu (od rána je před vchodem fronta) Centrum Nauki Kopernik. Návštěvníci si tu mohou ozkoušet nesčetné důmyslné pokusy. Koncem roku by se mělo podobné, i když skromnější centrum otvírat i v Brně. A také jsme tu šťastně narazili na dům-muzeum, v němž bydlela v dětství a v mládí Maňa Skłodowská.

Jan Novotný

Obsah Listů 4/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.