Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 4 > Lukáš Motyčka: Hrdinové práce, abonenti a párátka

Lukáš Motyčka

Hrdinové práce, abonenti a párátka

Jak se dostala faleš do Ruska

A nepustí mě to a nepustí. (Proč, je jiná věc.) Nakonec přeci nezáleží na tom, že ruský tank překročil ukrajinskou hranici, že luhanští teroristé sestřelili ukrajinský bojový letoun (jakkoli je to tragické!), nezáleží na tom, co si myslí Kreml, co si myslí Brusel a co cítí Washington. Záleží naopak na věcech, jako je odezva na hostování známého ruského dirigenta Valerije Gergijeva v Rudolfinu.

Podle titulků v médiích sklidil tento již na pohled podivín, přezdívaný dle dostupných zdrojů Ivan Hrozný, 14. června 2014 v Rudolfinu „bouřlivé ovace“. „Obavy z protestů se nenaplnily“, protestů proti hrdinovi práce, který dlouhodobě podporuje agresivní carskou politiku Vladimira Putina. Ale že se před stánkem našeho prvního hudebního tělesa (tělesa jako z dob páně Nejedlého) přece jenom něco dělo, na to média tak trochu zapomněla. Dělo se ale jen před budovou, v jejích útrobách byl klid, jako když se požije digestiv. Ještě před sto lety se při hudebních a divadelních představeních bučelo a lítaly židle, dnes jsme pravda – alespoň ve střední Evropě – civilizovanější. Mnou osobně ovšem často cloumá touha při nějakém tom představení vstát a vydat ze sebe hlasitý táhlý tón, jeden a druhý a znovu a zas, rozbučet se na plné kolo. Kdo se ale dostane na Českou filharmonii, zvláště když hostuje pan Gergijev!?

Program byl – nic jiného se nedalo očekávat (naplánovaný byl zajisté dlouho před anexí Krymu, stejně jako existovaly hranice Sovětského svazu dlouho před vznikem Velké Rusi) – arciruský: Čajkovský, Rachmaninov, Musorgskij. Nebyla to ale brutálně přepjatá čtvrtá symfonie útěku či tklivě tragická šestá symfonie loučícího se homosexuála Petra Iljiče, kterou jeho krajan Gergijev, zastánce protihomosexuálních zákonů, dirigoval, ale suita z baletu Labutí jezero. (Snad bylo pořádně zamrzlé, aby se pod labutěnkou neprolomil led!) A co onen nesrozumitelný postromantický avantgardista (skloňuj dle vzoru bandita!), odrodilec a sentimentální brach Rachmaninov? Druhý klavírní koncert? (Na krásném modrém Dunaji?) Proč ne! Ale toto podezřelé intermezzo z Beverly Hills (zvící tři čtvrtě hodiny) vyvážila po přestávce opravdová ruská hudba, vycházející z kořenů ruské duše ožehnuté vodkou, Musorgského Obrázky z výstavy (v instrumentaci dekadentního západníka Ravela).

Pan Gergijev prý nepřilétl do Prahy jako hlasatel politických názorů, ale jako umělec. Karel Gott tento občanský postoj shrnul v jednom ze svých knižních titulů: Říkám to písní!

Rainer Maria Rilke, jak byl měkký, tak nebyl naivní: Když se táže jedna postava jeho Příběhů o milém Pánu Bohu, s jakými zeměmi sousedí Rusko, druhá postava jí odpovídá, že nesejde na tom, s jakými zeměmi sousedí tato říše na severu, jihu, západu či východu – sejde jen na tom, s čím sousedí nahoře a dole. Povídka nese titul Jak přišla zrada do Ruska a jejím smutným hrdinou je podvodník, car Ivan Hrozný.

Co dodat závěrem k onomu nešťastnému dirigentovi, jehož interpretaci Šostakovičovy 13. symfonie Babi Jar s basistou Michailem Petrenkem tak miluji, dirigentovi, který nediriguje, ale zmateně mává pažemi, který užívá místo taktovky párátka!? Zbrocená krví je zem, smrdí vodka s česnekem! A byly tam ruce nečisté, jež zneužily tvého dobrého jména ... Já miluji a netřeba mi slov... Humoru nikdy neporučíš!!! Všiml by si vůbec někdo, kdyby pan Gergijev přijel na lafetě děla? Aneb o nepoučitelnosti některých národů... Nebo je lepší se v těchto souvislostech nezabývat obsoletním pojmem národa, ale spíš nesmrtelností šosáckého intelektuála?

Zapomenuv se při listování Slovníkem spisovné češtiny nad heslem „párat se v něčem“ a „párat se s něčím“, zcela opit jazykem a hudbou se ještě stačím optat, jak že to tedy s těmi (ne)politicky (ne)politickými umělci a vědci vlastně je!? Překvapí někoho, že jsem při psaní těchto řádků poslouchal Wagnera? Ale jen ouvertúry, jen ouvertúry!!!

Lukáš Motyčka

Obsah Listů 4/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.