Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 6 > Jaroslav Bican: Sociální demokracie mezi referendem a sjezdem

Jaroslav Bican

Sociální demokracie mezi referendem a sjezdem

Po dvou letech čeká sociální demokracii další sjezd. Bude v pořadí 38. a proběhne 13. a 14. března 2015 v Kongresovém centru v Praze. Sjezd je vždy příležitostí k úvaze o kondici strany, výzvách, které před ní stojí, hlavních soupeřích i metodách, jak se vůči nim vymezovat.

ČSSD je ve zvláštním stavu. Viditelně neztrácí a zůstává na svém. Zároveň ale přibývá signálů, že její pozice není vůbec silná a dlouhodobě udržitelná. Sociální demokracie se postupně odhodlává k vnitřním změnám. Jejich nejviditelnějším projevem je zatím vnitrostranické referendum, které se uskutečnilo letos v červenci. Členové a členky strany se v něm vyjádřili ke třem otázkám.

První se ptala, zda chtějí, aby podle stanov všichni členové a členky ČSSD v příslušném volebním obvodu rozhodovali v přímém hlasování o konečné podobě kandidátní listiny pro volby do zastupitelstva obce, města, kraje, Senátu a Sněmovny. Druhá se ptala, zda členové a členky strany souhlasí s tím, aby alespoň 40 % všech kandidátů do zastupitelstva kraje a Sněmovny tvořily osoby opačného pohlaví. Třetí se pak týkala omezení kumulace placených veřejných funkcí zákonem.

Sociální demokraté a demokratky nejenom že se ke všem otázkám vyslovili kladně, ale zároveň jejich účast v referendu byla více než padesátiprocentní, což vzhledem k letním dovoleným a různým pesimistickým odhadům nebyl vůbec špatný výsledek.

Od té doby ale ČSSD (s výjimkou komunálních a senátních voleb) veškerou svoji energii upírá do vládnutí a správy jednotlivých rezortů. Strana spoléhá na to, že právě úspěch v této oblasti jí zajistí přízeň voličů v příštích volbách. O tom, jakým způsobem bude výsledek vnitrostranického referenda aplikován, se zatím nemluví. Jeho aplikaci do vnitrostranického života by přitom měl zvládnout už některý z předsjezdových Ústředních výkonných výborů a sjezd posléze potvrdit případnými změnami stanov.

Počet delegátů sjezdu se má oproti tomu předchozímu v Ostravě zvýšit o dvacet procent – z 642 delegátů s hlasem rozhodujícím na asi 770. Vedení strany od toho očekává větší možnost stranické základny vyjádřit se a seznámit vedení strany se svými názory. Také předseda a místopředsedové ČSSD budou voleni větším počtem straníků.

Delegáti, mezi kterými musí být dvacet procent žen a deset procent mladých do 35 let, se volí primárně na úrovni okresů, tedy zdola, v čemž vedení strany vidí oproti minulému sjezdu větší demokratizaci. Přestože ještě není jasné, jak se strana vypořádá s výsledky svého referenda, sociální demokracii nelze upřít snahu o vnitřní demokracii.

Navzdory tomu se ale nemohu ubránit pocitu, že ČSSD dnes tahá za kratší konec. Nejvýraznějšími politickými postavami jsou prezident Miloš Zeman a ministr financí Andrej Babiš. Prvnímu se daří na sebe strhnout tolik pozornosti, že i 25. výročí 17. listopadu 1989 se odehrálo ve znamení sporu o jeho osobu. Předseda ANO pro změnu stále úspěšněji vystupuje jako politik s vizí, který ví co dělat, a stoupající počet lidí dovede přesvědčit, že to s republikou myslí nakonec dobře.

V této situaci se Bohuslav Sobotka a sociální demokracie sice snaží hrát svoji úlohu ve vládě co nejlépe, ale výsledkem je, že své nevoliče nezaujmou a příznivce zklamou, protože v koaliční vládě nikdy nenaplní vše, co se od nich očekává.

Bohuslav Sobotka si tento stav zřejmě uvědomuje. Ve svém projevu k 17. listopadu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy přešel do ofenzivy a docela nečekaně se vůči Andreji Babišovi vymezil: „Z oslabení demokratického, tím pádem i stranického systému,“ řekl, „mohou mnohem snadněji těžit populisté a oligarchové. Tak jako kdysi šlechtici organizovali soukromé armády, i dnes se organizují privátní politické strany, majitelé těchto privátních politických stran najímají a propouštějí stranické kandidáty bez jakékoliv demokratické procedury.“

Sociální stát versus stát blahobytu?

Kámen úrazu ale spočívá v tom, že když srovnáme, kam by se ČR měla ubírat podle Bohuslava Sobotky a kam podle Andreje Babiše, není v tom velký rozdíl. Jak předseda vlády uvedl v už zmíněném projevu, neexistují důvody, proč bychom neměli patřit mezi elitu nejvyspělejších zemí. Nejde ale jen o ekonomické ukazatele, ale především o kvalitu života v nejširším slova smyslu, včetně vzájemné sociální ohleduplnosti, vysoké kulturní úrovně a také respektu k životnímu prostředí.

Stejný směrem jde ale i předseda hnutí ANO. Andrej Babiš se rád ohání knihou J. A. Bati Budujme stát pro 40 000 000 lidí, kde se píše, že můžeme být kulturně i hospodářsky jedním z nejzdravějších, nejsilnějších a nejbohatších států v Evropě. Ve svém textu v Právu z 21. listopadu ministr financí dokonce napsal, že je ostuda, že zde máme dvacet pět let po listopadu 1989 bezmála milion lidí na hranici chudoby a ještě loni jsme měli 600 tisíc nezaměstnaných.

Sociální demokracie a její předseda jsou možná v situaci, kdy si už nevystačí s tím, že budou mluvit o blahobytu, kvalitě života a sociálních standardech, protože o něčem podobném bude hovořit i Andrej Babiš, a zároveň v tom možná bude i přesvědčivější (a kdoví, jestli mu jeho manažerský způsob řízení nezajistí i větší výsledky).

Sociální demokraté a demokratky se musí naučit formulovat své představy kvalitního života radikálně jinak, než jak o něm mluví Andrej Babiš. Vedle toho však musí argumentovat proti předsedovi ANO především demokracií a občanskou participací.

I tento akcent v Sobotkově projevu najdeme, když říká, že demokracie potřebuje aktivní a odvážné občany a transparentní politické strany, které vznikají zdola; ovšem premiér a spolu s ním i celá sociální demokracie si musejí být vědomi toho, že právě to je dnes hlavní osa, na které je možné se proti Andreji Babišovi vymezit. A zároveň se jedná o oblast, ve které je sociální demokracie (i přes veškeré své nedostatky) daleko před ANO.

Chovat se jako hnutí

Jen pro srovnání, volebního sněmu ANO, který se koná o víkendu 28. února a 1. března, se má účastnit 161 delegátů, včetně výboru a předsednictva to bude 184 lidí. Delegáty mají nominovat krajské sněmy. Na březnový sjezd ČSSD má přijet už zmíněných 770 delegátů s hlasem rozhodujícím, kteří budou voleni na úrovni okresů. Kongres hnutí, které je akcí nespokojených občanů (zkratka ANO), bude mnohem komornější, zároveň s menší demokratickou legitimitou. A to vynecháme, že více než rok a půl hnutí fungovalo s pouhou jednou místopředsedkyní, poté, co ostatní místopředsedové krátce po svém zvolení rezignovali.

Sociální demokracie dnes nemá jinou možnost než se pokusit proti hnutí ANO vymezit právě akcentem na demokracii, občanskou participaci a na to, že skutečné hnutí občanů a firma řízená manažerem jsou způsoby fungování, které se vzájemně zcela vylučují. Nestačí to však udělat pouze rétoricky. V první řadě se jako široké celospolečenské hnutí musí ČSSD chovat. Sociální demokracie si tak nevystačí s pouhou vnitřní demokratizací.

Je třeba jít za rámec toho, co si ČSSD schválila ve svém referendu, a maximálně se jako struktura otevřít nejenom svým voličům, ale i občanské společnosti jako takové. Sociální demokraté a demokratky musejí být přítomni ve veřejném prostoru a pořádat běžné občanské aktivity, kde se straníci mohou potkat s nestraníky. Zkrátka, co nejvíc vrůst do společnosti a být její součástí. Jen tak může mít ČSSD šanci zabránit tomu, aby její voliče přebralo ANO. Nejlepší by ovšem bylo přijít rovnou i s radikálně jinou představou kvalitního života, jestli si na to tedy sociální demokracie troufá.

Jaroslav Bican (1987) je politolog, působí v Deníku Referendum.

Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.