Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 6 > Jan Novotný: Václav

Jan Novotný

Václav

Kdy jsi prožíval nejvyšší pozemské štěstí? ptal se mě kdysi kdosi. Snad to měl z dotazníku Marcela Prousta. Takových chvil bylo víc – ale ne právě mnoho. Vzpomínám na jednu z nich, která se už nezopakuje, a váže se k ní proto stesk, který ale vyvolání prožitku neoslabuje. Nafukovací člun unáší mne a Václava po rameni Moravy od Horky k dómským věžím. Václav ulehne na dno člunu a vyhodí nohy přes okraj. Zmocňuje se nás vír v zátočině a unáší nás v mnohokrát opakovaném kruhu. I čas jako by se točil v kruhu a nikam nás nehonil.

Nakonec mu musíme pomoci a sáhnout po pádlech. Čeká nás ještě kouzelný průpich už blízko Olomouce. Rychlá voda jím protéká jakoby z jedné řeky do druhé, protisměrné. Ale ještě před ním se hrabeme z člunu na břeh a navštívíme lužní jezírko s lekníny na hladině a žlutými kosatci na břehu.

Dvakrát či třikrát jsme podnikli i náročnější cestu z Litovle. Občas jsme se zasnili či zapovídali a pozdě jsme si povšimli kmene v řece, ke kterému nás voda nezadržitelně hnala. Společná záchranná akce obvykle nevyšla, byli jsme oba příliš individualisté. Výlet byl obohacen nechtěnou koupelí a zachraňováním nákladu. V Hynkově jsme přecházeli z hlavního toku na rameno a u Chomoutova zase z ramene na hlavní tok. Na spojkách byly peřeje a my jsme váhali mezi zážitkem s rizikem a bezpečím bez zážitku. Rozhodli jsme se vždycky pro bezpečí, nesjížděli jsme vodu kvůli adrenalinu. Radovali jsme se – a zvláště Václav – z prostých věcí, zeleného loubí nad vodou, ptačích hnízd, bobřích doupat v březích.

Nevybavuji si už, kdy k nám Václav přišel poprvé. Důvodem byly hodiny latiny, které mu poskytovala maminka – musel si opatřovat vzdělání soukromě. Brzy se však zapsal do mé vzpomínky velikou klokaní kapsou na bundě, v níž nosíval nezávislou literaturu, mnohdy vlastnoručně opsanou a svázanou.

Poslední Václavova podoba, kterou jsem poznal až nakonec, je vyjádřena slovem Básník. Stávalo se mi to častěji, ale nejvýrazněji u Václava. Znám někoho už docela dobře z běžného vystupování a z řeči a dostávám do ruky jeho literární práci (anebo také naopak), mám proto už předem jakousi představu, jak bude ten člověk psát nebo jak bude jednat a mluvit. A vždycky bývám velice překvapen. Nemíním to ale tak, že se mi člověk štěpí do dvou obtížně slučitelných podob – naopak velmi rychle si uvědomuji jednotu jeho bytosti, která spočívá i v různosti, a na klamné očekávání rychle zapomínám.

Václav rád hodně, řekl bych s epickou šíří mluvil. Jako básník – a ostatně i jako novinář – byl však nedostižný minimalista. Jeho Blankyt půlnoci čtu jako nesmírně intenzivní, třebaže jaksi ztišené, záznamy prožitků, které se mi čas od času otvírají: Olomoučan ve mně zná zívání pávů v městském parku, ani já nejsem nikde, kde bych měl být, pro mě na podzim zas mrznou ryzce v smrčinách a mám uloženu v hlavě onu vůni chladu z lopuchů či stání u okna vlaku, za nímž se mihne kocour v reznoucí trávě roviny mezi Berlínem a Uralem. Snad nejraději mám báseň věnovanou Básníkovi, s motivem poezie jako měsíčního světla, který v mnohem rozevlátější podobě nacházím třeba u Březiny.

Těsně nad ticho
šeptáš svá slova
a je to z plných plic.

A druhá sloka?
Měsíční teplo prokřehlým rukám,
vím, nelze víc.

Jan Novotný

Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.