Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 1 > Jan Novotný: Nejvyšší princip

Jan Novotný

Nejvyšší princip

V Chestertonově povídce rozvažuje otec Brown před svým přítelem a pod pomníkem uctívaného vojevůdce: Jak to, že generál vynikající svým důmyslem svou poslední bitvu tak zpackal? A jak to, že jeho přemožitel proslulý svou velkomyslností ho dal pověsit? Tady něco nehraje a otec Brown se nevzdá, dokud pečlivým zkoumáním záhadu nerozřeší. Vítěz jednal neméně šlechetně jako vždy a po vyhrané bitvě všechny zajatce propustil. A generál svedl bitvu s nemenším důvtipem jako vždy. Věděl, že jako se list nejlépe ukryje v lese a zrnko písku na pláži, ukryje se nejlépe mrtvola na bojišti. Šlo o mrtvolu důstojníka, kterého generál zastřelil, protože hrozil odhalením jeho zrádných piklů. Bitva se musela odehrát tak, aby mrtvola byla co nejlépe zamaskována. Zločin přesto nezůstal utajen a spravedlnost vykonali vlastní vojáci, ale byli zavázáni mlčet – na slávu vlasti neměl padnout stín. Co ale učiní se svým odhalením otec Brown? Nic – legenda o vojevůdci, který bojoval a zemřel za vlast, je povznášející a nikomu neškodí.

Dnes už těžko chápu tísnivý pocit, který ve mně kdysi Brownovo rozhodnutí vyvolalo. Hledal jsem tenkrát – snad takové období mají v životě i jiní – Nejvyšší princip, kterým bych se měl v životě řídit. A domníval jsem se dokonce, že jsem jej nalezl – hledat a říkat vždy pravdu, ať to stojí, co stojí. Neboť co jiného než pravda by mohlo být – byť i po obtížném hledání – nepochybné a ušetřit mě trýzně rozhodování? Dospěl jsem s předstihem k podobnému zdůvodnění a závěru jako veritáři, které si ve své trilogii z třicetileté války vymyslel (nebo je snad někde v kronikách objevil?) Vladimír Neff. Nechci tím říci, že jsem se jako veritář choval, s bolestí jsem si uvědomoval, že na to vždy nemám. Fascinovala mě však literární díla, která, jak se mi zdálo, Nejvyšší princip podepírají: Král Oidipus, Zločin a trest, Rollandovi Vlci, Gazdina roba. S autory, kteří v mých očích Nejvyšší princip zpochybňovali, jsem se v duchu přel – namátkou uvedu mnohé pasáže z Anatola France, či Vančurovu Hrdelní při... Reprezentativním případem, který mnou opravdu zatřásl, byla však Ibsenova Divoká kachna.

Četl jsem snad až příliš mnoho knih, ale jen u několika desítek mám pocit, že bez nich bych byl trochu jiný. Ibsenovo drama patří mezi ně. Po desetiletích otvírám zvědavě svazek staré Světovky. Očekávám příběh vcelku spořádané a šťastné rodiny, jejíž štěstí je podpíráno většími i menšími sebeklamy, než do ní vstoupí vetřelec s úmyslem „založit pravdivé manželství“ a s výsledkem, že otec opouští rodinu a dcera Hedvika se zastřelí.

To všechno tam skutečně je, ale jak to bývá, s životními zkušenostmi vnímám drama plněji. Teprve nyní ocením komičnost sebeklamu: dědeček chová na půdě králíky, aby při střelbě na ně znovu zažíval vášeň, která ho kdysi vedla k lovu na medvědy. A také si uvědomím, že i spasitel měl svůj sebeklam: nejednal, jak si sám namlouval, z čisté vášně pro pravdu, ale i z odporu k vlastnímu otci, který byl patrně také biologickým otcem Hedviky. To základní ale zůstává: spor o prospěšnost pravdy. „Vezmete-li životní lež průměrnému člověku, vezmete mu zároveň štěstí,“ říká spasiteli Gregersovi lékař Rolling.

Chesterton a Ibsen mě stále oslovují, ale čtu je už bez neklidných rozpaků. Spíše kladou otázku, než vnucují odpověď. Neřekl bych, že se rouhají Nejvyššímu principu, jak jsem si jej v mládí vysnil. Vždyť otec Brown necouvne před hledáním pravdy, i když tuší, že výsledek nebude příjemný. A Ibsen odvážně vyslovuje trpkou pravdu, že pravda není samospásná.

Čerpám z nich jen podporu pro názor, že neexistuje žádný Nejvyšší princip, jehož dodržování by nás zbavilo trýzně (ale i daru) vlastního přemýšlení a rozhodování.

Jan Novotný

Obsah Listů 1/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.