Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 2 > Justin Quinn: Pražská periferie

Justin Quinn

Pražská periferie

Básníci a jejich místa (38)

Když jsem psal tyto elegie, bydlel jsem v Praze už skoro patnáct let. Věděl jsem a viděl jsem, že je to krásné město, ale netušil jsem, jak o tom, že je krásné, psát básně. Historické centrum Prahy (seznam UNESCO, jak víme) – každý rok navštívené miliony turistů, nesčetněkrát zvěčněné na fotografiích – je zkrátka coby básnické téma obtížně dostupné. Raději jsem se tehdy obrátil k pražské periferii, ke čtvrtím, jako je Jižní Město. Potom jsem ale podrobně pročetl básně ruského básníka Josifa Brodského (zvlášť Římské elegie) a něco se v mém psaní o Praze pohnulo. První báseň (I) pohlíží na město ze zeměpisné a historické dálky. Druhý sonet se odehrává v zahradách Valdštejnského paláce, podobně jako sonet VIII. Báseň XIV rýmuje jednu pasáž z dopisu Jana Nerudy. A XX se rozhlíží po Vltavě a přemítá o přírodních a politických oblevách. Psaním těch básní jsem se jako básník v Praze usadil. Trvalo to dlouho.

-JQ-

PRAŽSKÉ ELEGIE

I

Chumelí, planina bíle se zaleskla,
řeka se zpomalí, až ledy vodu polknou
a zamknou do krajiny. Zamkly i okno
už před pár týdny. Každá drobná vada skla
deformuje terén venku, kde vládne chlad –
domy se zavlní, větve se náhle prohnou
a kreslí černým písmem. Zima trvá dlouho,
a cena obilí stín strachu přesáhla.
V dálce jen malá temná skvrna, která tiše
roste, než náhle z čáry obzoru se vyrojí
na sedmdesát tisíc mužů ve zbroji,
pochodujících na město, jež zapomnělo,
co je to poslušnost, a zahrávat si chtělo
se zákony boha a Svaté římské říše.

II

Jsou jako roztavená skála, vtaženi
do velkých manévrů, svázaní dohromady,
tisíckrát v přesunu, dokud se neusadí
kontury, které promítnou se v kameni –
pomníku vítězství, jenž osamocený,
s dalšími alegoriemi stojí tady.
Postupně všechny vystupují ze zahrady
a zase mizí, neměnné, byť plné změny,
tak jako vločky sněhu, které snášejí se
z prostoru nebes, šedivé měkké hmoty,
z úmluvy, reparací a ze samoty,
(na obou stranách vypálené vesnice,
a těla pohozená tváří v hlíně),
světlo na dosud natažené končetině.

VIII

S kuráží opilosti vrážejí do pokoje,
aby zavraždili muže, který znenadání
vstoupil na bojiště Evropy, přichystaný
využít svých sil i prostředků k tomu, co jej
lákalo – ovládnout běh válečného stroje
od Visly po Rýn. Ctitel hrdinství a zbraní,
milovník okamžiku, kdy vojáci plní,
cokoli Valdštejnova vůle přikazuje.
Palác a zahrady jsou chladné, poklidné,
když padá po hlavě ven z labyrintu.
Kamení nymfy. Vane vůně amarantu
a sen, že božská síla doposud je dme,
nádherná zuřivost, která je pozvedla,
předtím než na chvíli je tady na zem dal.

XIV

„Kdykoli odněkud zdaleka vracím se
a vím, že pomalu k hranicím Prahy
cesta mě vede, není to od únavy,
že mívám vždy svíravý pocit u srdce.
Jako bych cítil, že se tohle město chce
vzepřít a jako hrůzné chiméry se zbavit
všeho, co v životě je příjemné. A záhy
svoboda, duch i umění dlí v odmlce.
Vstupuji do moře – černého, hořkého,
jež tudy teče kolem středověkých ruin
a rozemílá jim základy. Nakročuji
do kruhů těch, kdož rozmnožují moje jho –
lež v každém slově, scénář pro klauny.
A každý pohled urážlivý, prolhaný.“

XX

Starý led odolává, potom povolí.
Řeka jej otáčí a po krajině žene,
snad tisícovkou dalších říček odemčené,
a vody zvedají se v celém okolí.
Ty domy tohle představují. Před roky
do revolučních dějů byly zatažené,
když junta stáhla rudé vlajky z téhle země.
A další změna pronikala do hloubky,
kde sesula se půda podezření tiše
i pod těmi, jež mezitím už spolkla zem.
Tímhletím bludištěm chodím do práce,
vyjde slunce, milion duchů otočí se
a mohou dýchat, pokud stačím vědomě
říct: Byl jsem v Praze. Světlo zaplavilo mě.

Přeložil Tomáš Fürstenzeller

Justin Quinn (nar. 1968 v Dublinu) je irský básník, překladatel a literární kritik. Studoval na dublinské Trinity College, od roku 1994 žije v Praze. Působí jako docent v Ústavu anglofonních literatur a kultur Filozofické fakulty UK a na Katedře anglistiky Pedagogické fakulty Západočeské univerzity. Je autorem pěti básnických sbírek: Pták O'o'a'a (The O,o,a,a Bird, 1995), Soukromí (Privacy, 1999), Trup (Fuselage, 2002), Vlny & stromy (Waves & Trees, 2006; vychází v nakladatelství Opus v překladu Tomáše Fürstenzellera) a Měsíce (The Months, 2009), ukázky a překlady z jeho poezie vycházejí v revui Souvislosti a dále se objevují v Yale Review, TLS, Poetry Review, Irish Times, The New Yorker, Poetry Ireland Review, Signals a Irish Review. Překládá českou poezii do angličtiny (Reynek, Blatný, Krchovský, Borkovec aj.)

Obsah Listů 2/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.