Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 2 > Antonín Rašek: Politici do vody hození

Antonín Rašek

Politici do vody hození

Budou jednou zajímavé studie, proč zrovna Andrej Babiš dosáhl mezi českými občany takové obliby. Možná v očích lidí vyhrává houževnatou pracovitostí. Nakonec se ale třeba skromně spokojíme s tím, že se k lidem obrací jazykem, jako kdyby byl jedním z nich. Tohoto vzácného daru se většina politiků vzdala.

Čím si jinak úspěch stvořitele ANO vysvětlit, když někdejší – nereálné – sliby stomiliardových úspor neplní a jeden jeho ministr za druhým z funkcí mizejí? Asi by si měl vybrat jinou kartářku (přiznal, že se s jednou radí).

Věra Jourová sice avansovala, ale Antonín Prachař a Helena Válková jsou zjevným Babišovým personálním debaklem. O ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi se zatím moc neví, o ministru obrany Martinovi Stropnickém se naopak ví, ale spíš jako o herci a z posledních přestřelek s náčelníkem generálním štábu, kde politici i občané dávají za pravdu spíše generálovi.

Personální práce je zjevně Babišovou slabinou. A nezmění-li se ANO v klasickou politickou stranu, bude tomu tak i nadále. Stav společnosti a jejích institucí přitom je na personalistice politických stran v mnohém závislý: vybírají pracovníky do stranických funkcí a stranické­ho aparátu, do zákonodárných sborů, exekutivy, státní správy i dozorčích rad.

Výkon funkcí klade nároky na odbornou úroveň i na psychickou odolnost. K potřebným změnám výkonnosti řídících pracovníků dochází pomalu. Vrcholoví pracovníci zatím vyhledávají spíše stálejší a klidnější podmínky činnosti, vyhýbají se situacím dynamickým, vybočujícím z běžných zvyklostí. Necítí se dobře v situacích vyžadujících přizpůsobit se novému. Je u nich patrná vyšší obezřetnost, vyhýbají se tomu převzít na sebe riziko za strategická rozhodnutí.

Dají se proto u nich předpokládat potíže v těch rozhodovacích procesech, v nichž nelze plně předvídat důsledky řešení. Přistupují sice k rozhodování samostatně, ale s menším smyslem pro sociální klima. To vytváří bariéru žádoucího rozvoje sociálního řízení pro uplatnění vhodných metod vedení lidí.

Kritériem dobré personální práce stran je i schopnost vytvářet a přijímat programy, které mohou svým personálním potenciálem realizovat. V politických stranách se ale na základě mocenských platforem vytvářejí uskupení vzájemně se podporujících straníků. Kvalitnější lidi současná politická praxe odrazuje. Lidé, kteří jsou schopni situaci pozitivně změnit, se politice vyhýbají, a kteří tam jsou, to výrazněji nedělají.

Personalistice se sice věnuje pozornost, až na výjimky ale nekvalifikovaná, o nominacích stále spíše rozhoduje úzká skupina lidí, nebo dokonce jednotlivci. Příprava členů včetně talentovaných mladých lidí, studentů, zastupitelů místních a regionálních samospráv a úřadů na činnost je až na ad hoc akce k volebním kampaním na nízké úrovni. Strany jako by jen hledaly politicky a odborně připravené osobnosti. Mnohým politikům situace, kdy se noví lidé systematicky nepřipravují, vyhovuje, neohrožuje jejich postavení. Nepřipravení lidé, ochotní se angažovat, se „házejí do vody“.

V personální práci má negativní vliv klientský systém. Musí se proto vytvořit takové klima vzájemné důvěry, aby ti, kdo jsou ve vládě a v Parlamentu, by li zastoupeni aktivněji těmi, kdo se do těchto funkcí nedostali. Převažuje mínění, že ministři by neměli kumulovat své funkce s poslaneckými a senátorskými, což je vždycky na úkor jedné z nich nebo spíše obou.

Pro vytvoření personálního systému politických stran se moc neudělalo. Je to vina vedení stran, která se tím nikdy vážněji nezabývala, spokojila se s vypracováním tu lepších, tu horších analýz personální práce. Dobrou personální práci blokuje i malá členská základna stran, přičemž tu platí i opačná závislost.

Antonín Rašek

Obsah Listů 2/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.