Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 3 > Tomáš Tichák: Tuctová úvaha

Tomáš Tichák

Tuctová úvaha

Potíž sdělovacích prostředků je, že musejí neustále něco sdělovat. Můžeme je vypnout, ony ale zůstávají zapnuté. A i kdyby je vypnuli všichni, budou dál vysílat do éteru, a to přesto, že už Einstein dokázal, že žádný éter není, jen prázdno. Každého někdy napadne, a zejména pracovníky médií, jak by bylo pěkné publiku oznámit, že se nestalo nic, co by stálo za řeč, a proto se zprávy ruší, a vůbec že když je venku pěkně, nemá cenu vysílat. Jenže konkurenční boj to nedovolí – pokud se nic nestane, je potřeba cokoli vymyslet, stvořit problém a ten pak naléhavě řešit. Tak jako se jednou v létě na Nově zabývali dilematem, kde má občan na svém těle nosit revolver, udeří-li vedra. A taky je nutno mít v zásobě něco dojemného, takzvanou story neboli hluboce lidský příběh čili v žargonu novinářských cyniků háelpéčko. Třeba o tom, jak okradli stařenku. Ale pardon, to je z pohádky Mrazík...

Něco se ovšemže stále odehrává nebo jak se říká odvíjí na politické scéně. Tu padne ministr, tu skandální rozsudek, tu rána a vždy kontroverzní výrok na Hradě. Ale po čase se i cynickému novináři stane, že na něj padne marnost o tom psát. Jsou to prchavé děje, určené k okamžité spotřebě. Pozítří to už nebude nikoho zajímat, natož za dva měsíce.

Z neinspirativních úvah mě vytrhl telefonát. Jakýsi čtenář si žádal šéfredaktora, a když jsem mu s lítostí sdělil, že se zde u mého mobilního telefonu v Olomouci-Pavlovičkách nenachází, namítl: „Ale tohle číslo mi dali v redakci.“ – „Kde? V jaké redakci?“ podivil jsem se. A on na to: „No přece v redakci Listů v Uhříněvsi!“

Hned jsem si vzpomněl na takzvaný kopírovací paradox, o němž jsem četl v populárně vědeckých knihách: Je-li vesmír nekonečný, všechno, co se může stát, se nejenže skutečně stane, ale stane se to dokonce nekonečně často. A tak nutně existuje nekonečně kopií čehokoliv. I Nietzsche píše ve Vůli k moci: „Vesmír musí projít ve velké hře náhody, na níž se zakládá jeho existence, spočitatelným množstvím kombinací... V nekonečném dění se v té či oné chvíli musí uskutečnit každá možná kombinace; a nejen to, ona se musí uskutečnit nekonečněkrát.“ Takže zákonitě musí existovat nekonečně mnoho úplně totožných časopisů a pozoruhodné je jen, že tento dvojník nesídlí v červí díře ani ve Velkém Magellanově mračnu, ale v Uhříněvsi.

Pak mne ale něco zneklidnilo – existuje-li ona kopie, zcela jistě jsou zdvojeny i všechny články a vyvstává pak problém s honoráři a copyrighty, notabene jsou-li duplikovaní i autoři. A jaký náklad by časopis mohl mít, kdyby nebyla rozdvojena čtenářská obec! Ale co nevýdělečný časopis, co by takové replikování znamenalo pro světové producenty limonád, kosmetiky, značkových oděvů (ty už s tím zkušenost mají) anebo hamburgerů! I když v posledním případě je zase možné, že výrobci, stejně jako jejich produkty, už naklonováni jsou, jen to nikdo nepochopil.

To mě přivádí k tématu, které trápí řadu let českou společnost. Totiž k záhadě takzvaného europiva. Tato legendární tekutina se vyskytuje jen v reklamách českých pivovarů a není to pouhá obdoba běžného pracího prášku. Europivo v sobě spojuje absenci charakteristické chuti českého národního nápoje s nechutí k čemukoli evropskému. Ale má to být i symbol zaměnitelného a kopírovatelného. Nyní vzal toto mystérium za opačný konec plzeňský Gambrinus. Postavil falešný malý pivovar a pod falešným názvem Patron z něj začal vozit do pražských pivnic své běžné pivo. Zde hosté pivo ochutnávali před kamerami reklamních štábů a byli uchváceni neopakovatelnou chutí. Sládek – pravý – pivovaru akci zdůvodnil následovně: „Mrzí nás ne vždy dobrá pověst našeho piva založená na davovém přitakávání předsudkům, že minipivovary vaří lepší, poctivější piva, že Gambrinus je šizený, je to europivo a podobně.“

Nevím, jaké z toho plyne poučení. Ale možná k němu dojdou v Uhříněvsi.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.