Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 4 > Tomáš Tichák: Neopiš, nepošli

Tomáš Tichák

Neopiš, nepošli

Podle některých teorií jsou již od doby kamenné do lidské podstaty jako pazourkem vryté sběr a lov. A prý se svým založením tedy dělíme na sběrače a lovce. Řekl bych, že se zapomíná na vlastnost třetí, totiž množení. Nemyslím na stejnojmennou píseň z muzikálu Divotvorný hrnec ani obecně na pohlavní pud, tím se z živočišné říše nevymykáme, ale na potěšení z kopírování a šíření. Kdo například někdy rozepisoval samizdat, jistě se přistihl při hříšné myšlence, že tím nekoná dobro jen pro vlast, ale trochu i sám pro sebe. Že ho to prostě baví. A zastyděl se, když si uvědomil, že radost je to stejná jako radost Ruperta Murdocha při pohledu na běžící rotačku nebo Henryho Forda při prvním spuštění pásu v jeho továrně. Nikoli náhodou patří kopírování a šíření v diktaturách k nejtěžším zločinům a ve svobodné společnosti se mu brání tvůrci uměleckých děl i návrháři klik ke dveřím. Všichni totiž podvědomě cítí, jak je svůdné.

Platí to taky o šíření informací všeho druhu. Kolikrát jsme například slyšeli špatný vtip, a přesto měli nutkavou potřebu seznámit s ním, byť s upozorněním, že jde o vtip opravdu špatný, někoho dalšího? Kdysi dávno se na oné obsesi chtěli přiživit rozesilatelé korespondenčních lístků, končících výzvou „Opiš pětkrát a rozešli přátelům“. To byla ale pyramidová hra opravdu starověká. Teprve zásluhou internetu se totiž mohla šiřitelská vášeň plně rozvinout. Jsou osoby, které tráví volný čas u počítače, aby přeposílaly dle rozsáhlých adresářů nádherné snímky z Patagonie nebo nepříliš podařené politické karikatury a žertíky. Člověk má někdy až podezření – dotyční rozesilatelé jsou o tom jistě přesvědčení –, že internet byl stvořen právě za tím účelem.

Zatímco distributory řetězových e-mailů a většinu jejich příjemců tato činnost vzájemně uspokojuje, najdou se tací, kteří internet užívají například k práci, a takovéto zásilky je obtěžují. Ti začali používat pro falešné, nafouknuté nebo jen zbytečné informace šířící se po síti anglické slovo hoax – žert, mystifikace, kachna. Stejnojmenná česká internetová stránka hoax.cz zveřejňuje seznam takových zvěstí a uvádí je na pravou míru. Jednou z nich je senzační zpráva, že se v srpnu planeta Mars přiblíží Zemi natolik, že bude na obloze větší než Měsíc v úplňku. Totožná fáma se úspěšně šíří před každým srpnem již od roku 2003. Vznikla tak, že v onom roce byl Mars skutečně Zemi velmi blízko, takže stačil malý astronomický dalekohled, aby v něm byl Mars velký jako Měsíc. Roztomilý je jiný e-mail, který slavnostně vyhlašuje, že na konferenci jazykovědců z celého světa v Paříži byl po mnohaletých výzkumech sestaven žebříček jazyků podle obtížnosti, přičemž zvítězila slovenština. Přiloženo je podrobné jazykovědné zdůvodnění, na kterém je pozoruhodné, že podle vyjádření ředitele slovenského Jazykovědného ústavu Ľudovíta Štúra obsahuje řadu jazykových chyb. Tudíž vlastně potvrzuje, že slovenština jazyk obtížný je. Zda ovšem víc než osmá čínština či čeština, která se vůbec nedostala do top ten, lze pochybovat.

Pak jsou hoaxy, které veselí nebudí. Třeba falešné sbírky na nemocné děti anebo ty, jejichž účelem je budit strach a nenávist. Zaručené historky o Romech aktuálně střídají strašidelné zvěsti o migrantech a islámu. Mezi nimi vynikla zpráva na facebooku o tom, že „Arabští uprchlíci podřezali na Dačicku hospodářská zvířata“. Ačkoli sama autorka kachnu, již vypustila, později vzala zpět, kapkou jedu přispěla k utužení evropského prvenství Čechů v odporu proti ilegálním běžencům.

Tento primát, který zjistil takzvaný Eurobarometr, ale na rozdíl od primátu slovenského hoaxem není, takže se lavinovitě šířit nebude. Možná i proto, že lež má prostě větší sex-appeal než pravda; už Mark Twain řekl, že „lež obletí půlku světa, než si pravda stihne obout boty“. A ještě mě napadá – k čemu hoax? Máme dost jednoslabičných českých slov: drb, kec, kyd, plk, šplecht, tlach, žblebt, žvást...

Tomáš Tichák

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.