Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 4 > Vladimír C. Fišera: Nedoceněný francouzský „krtek“

Vladimír C. Fišera

Nedoceněný francouzský „krtek“

Loni 2. června zemřel ve své české vlasti František Vojtásek, v letech 1968–1972 a poté znovu v roce 1976 zástupce vojenského přidělence na československém velvyslanectví v Paříži. Do služeb Francie vstoupil dva dny po invazi do Československa 21. srpna 1968. V roce 1978 byl zatčen a strávil více než jedenáct let v nejtvrdších věznicích; na svobodu se dostal až díky sametové revoluci. Trvalo ještě dalších šestnáct let, než byl rehabilitován (a než mu byla vrácena vojenská hodnost). Jeho historická úloha však nebyla nikdy plně doceněna. Jeho velké zásluhy v odboji proti sovětské diktatuře a jejím satelitním státům nikdy nebyly v Československu uznány kvůli uplatnění principu právní kontinuity a ve Francii kvůli neochotě přiznat proniknutí sovětského agenta do jejích tajných služeb. Ten způsobil nejen zatčení a utrpení F. Vojtáska, ale také smrt mnoha lidí, o kterých se Vojtásek zmiňuje ve své knize Francouzský krtek (Svět křídel, Praha 2003). Historik Pavel Žáček dokazuje ve studii o tomto případu, která je součástí knihy, že zatčení F. Vojtáska vedlo k odhalení a zatčení sovětského „krtka“ a to zase naopak Vojtáska zachránilo před tajnou „likvidací“. Onen francouzský dvojitý agent, jehož jméno – podle knihy Pierra Péana o francouzských tajných službách Státní tajemství (Themis, Praha 1998) – Vojtásek zjistil, byl současně s ním odsouzen ke stejnému trestu ve Francii.

Z Vojtáskovy knihy plyne, že vojenská tajná rezidentura ve Francii byla pro Prahu nejdůležitější hned po SRN. Autor nezmiňuje, že to bylo z důvodu práce pro KGB, nezamlčuje ovšem, že se tam připravovala invaze do Francie (viz Karel Štěpánek, Pavel Minařík: Československá lidová armáda na Rýnu, Naše Vojsko, Praha 2007). Dovídáme se také, že již od srpnové okupace roku 1968 bylo vojenské zpravodajství obsazeno (tvrdě „vyčištěnými“) službami ministerstva vnitra a kontrolováno příslušným oddělením ÚV KSČ. Zajímavé je, že Vojtáskův kolega a přítel, který se stal po jeho zatčení jedním z hlavních zdrojů informací proti němu, byl poté pro forma převeden z vojenského zpravodajství do funkce na letišti v Praze, aby byl po listopadu 1989... rehabilitován jako agent vojenského zpravodajství. Soudu, který pět let po listopadu 1989 odmítl Vojtáskovu rehabilitaci, zase předsedal bývalý vyšetřovatel StB.

František Vojtásek vzpomíná, že v roce 1988 se na něj ve Valdicích obrátil jemu neznámý Jaroslav Javorský, odsouzený na deset let za údajnou špionáž. Řekl mu, že bude brzy vyhoštěn do SRN, a nabídl se, že mu tam „nakoupí“. F. Vojtásek cítil provokaci a odmítl. My víme (Vojtásek o tom nepíše), že v červnu toho roku byl sovětský židovský disident Natan Šaransky vyměněn v Berlíně za československého špiona Karla Köchera, který pracoval pro Moskvu uvnitř CIA. Javorský se tedy zúčastnil téže výměny a míchal v hovoru s Votáskem „dezinformace s trochou pravdy“.

Je známo, hlavně díky ústním vzpomínkám Miroslava Štěpána, mocného člena Předsednictva ÚV KSČ, předsedy pražského výboru strany (a politické policie), že „Sověti (samozřejmě KGB, pozn. V. F.) přijeli k nám, já jsem bydlel v Dejvicích, a požádali mě, abych mu rychle našel práci, byla to prosba řídicích orgánů sovětských“. Štěpán dodal, že „to byly takové věci, které neměly žádnou nomenklaturu, aby do ní člověk vstupoval, ale z dřívější doby jsem měl nějaké ty kontakty“. (Vítězové? Poražení? II. díl, Prostor, Praha 2005) A zůstalo to tajné, ani Jakeš a ÚV nic nevěděli. Štěpán pak dosadil Köchera do Prognostického ústavu, hnízda reformátorů a disidentů.

František Vojtásek o existenci takových přímých „objednávek“ z Moskvy, které neprošly ani tajným institucionalizovaným systémem, nic nevěděl. Nemohl o tom tudíž Francii informovat. A Köcherové tohoto světa nehnijí ve Valdicích, na rozdíl od Vojtásků.

Vladimír C. Fišera

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.