Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 5 > Jan Beník: Beníkova faktická

Jan Beník

Beníkova faktická

(Fejeton)

Občas se mi zdávají politické sny. Nedávno v jednom z nich vystupoval faktický boss významné opoziční strany:

Miroslav Kalousek se v mém snu rozhodl, že vyžene preference „topky“ přinejmenším na úroveň ČSSD, možná až do blízkosti ANO. Jeho tajemník kontaktoval světoznámou specializovanou agenturu GIA (Global Image Advisors, Inc.) a objednal za tučný honorář vypracování komplexní analýzy včetně doporučení opatření, potřebných k dosažení kýženého cíle. Za šestimístný obnos se očekával výsledek, zpracovaný ve svázané podobě, jak to u solidních institucí bývá zvykem. Jak velké bylo proto překvapení, když DHL doručila do stranické centrály tenkou obálku, nadepsanou „To: Mr. Kalousek, Prague“.

Ten ji otevřel a ven vypadl malý proužek papíru. Kalousek si ho přečetl a zrudl vzteky. Jistě jste okamžitě uhodli, jakou radu renomovaná agentura poskytla. Ano, stálo to tam jasně a zřetelně:

NAŠE DOPORUČENÍ: NAUČTE SE SMAŽIT KOBLIHY.

Nevím, do jaké míry byl tento sen do mého podvědomí naočkován zážitkem po posledních parlamentních volbách. Můj známý, známý také tím, že se jeho preference pohybují někde kolem socdem, nám v menší rundě poskytl pádné odůvodnění, proč tentokrát volil Andreje Babiše: „Vždyť on prý někde rozdával nejenom koblihy, ale i lovečák.“ Autentický výrok.

*

Zřejmě jedinou, zato ale fundamentální slabinou demokracie je (ne)inteligence voličů. Trochu analytičtěji vyjádřeno: Podstata problému spočívá ve skutečnosti, že hlas voliče, jehož IQ je srovnatelné s dementním šimpanzem, má v demokratických volbách stejnou váhu jako hlas univerzitního profesora.

Voličská většina na Zlínsku se v posledních senátních volbách rozhodla pro jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů v oblasti hazardu v ČR. Jeho firmy, sídlící na daňově rajském ostrově Kypru, se nyní údajně chystají požadovat po republice, jejíž zákonodárcem ho Zlíňané zvolili, miliardové odškodné za újmy, které jeho podnikání rozhodnutím demokratických státních institucí utrpělo. Gambling je přece poctivé řemeslo, jak si ho stát může dovolit chtít regulovat? Rozhodně se nedomnívám, že svým voličům ve volební kampani svůj způsob obživy tajil. Prostě si ho vybrali jako toho nejlepšího.

*

Kdo dnes ovlivňuje voliče? Podle čeho se ve volbách rozhodují? Tedy, pokud k nim vůbec přijdou. Největší roli asi hrají – kromě přímé cílené reklamy politických subjektů – svobodná média. Ta média, která do listopadu 1989 lidem v této zemi přes 40 let chyběla. Předlistopadový tisk prakticky svobodu slova neznal. Občas sice přinesl i něco k skutečnému pobavení – vzpomínám si např. na inzertní blahopřání k narozeninám jistému panu Vaňkovi, tuším, v Rudém právu. Hlavně byl ale nástrojem režimní propagandy, šířené bez ohledu na pravdivost či objektivitu obsahu. Prostě svět byl černobílý, na naší straně je pravda, druhá strana šíří jen lži.

Svobodná česká média letos v květnu radostně oslavila 70. výročí osvobození Československa americkou armádou. Jen občas se někde vyskytla zmínka o Rudé armádě, často ve spojitosti se zločiny, (s)páchanými rudoarmějci.

Paní poslankyně Němcová se nedávno v souvislosti s 2. světovou válkou v čroplus vyjádřila, že „Sovětský svaz do ní vstoupil až bůhvíkdy po Spojených státech“. Uniklo jí nějak, že 7. prosince 1941 byly Guderianovy tanky téměř na dohled od Moskvy. V historických znalostech ji překonala snad jen její klubová kolegyně Černochová, postrádající ve Starém zákonu zmínku o islámu. Je příznačné, že ze strany črozhlasu k tvrzení paní Němcové žádná korektura nepřišla. No a vždy přítomný pan Josef také zrovna nebyl na drátě.

V čroplus je ale občas i jiná sranda – např. selhání paní Vopálenské v roli zlé ježibaby, když se v jí moderovaném konfliktním pořadu oba pečlivě vybraní diskutující ke konfliktu vůbec, ale vůbec, neměli. Šlo totiž o názor na to, zda menšinová opozice má smět porazit v rámci parlamentní demokracie na parlamentní půdě parlamentní většinu. Tedy a priori paskvil. Na tom se shodli i oba diskutující – byli příliš inteligentní na to, aby toto téma bylo pro ně jakkoliv konfliktní. Moderátorka se sice chabě pokoušela konflikt navodit, moc jí to ale nešlo. Předpokládám, že později v zákulisí nechtěně polila hodně horkou kávou toho, kdo si toto téma pro ni vymyslel. Takhle zoufalým mediálním managementem se zoufalý akt opozice nedá publiku prodat. Tolik k parlamentním obstrukcím v souvislosti s EET. K tématu samotnému – pořád hloubám nad tím, zda se pan Babiš učil v dějepise, že starořecký bůh Hermes měl v konvolutu kompetencí nejenom obchodníky, ale i zloděje. Možná ale, že se jeho plán zrodil pouze na základě vrozeného pesimistického názoru na lidský charakter.

Kdysi rozšířený rektální alpinismus vůči Sovětskému svazu dnes v široké míře vystřídala jeho proamerická varianta. Pravicová média – a těch je v dnešní ČR odhadem tak 90 % – si libují v hlásání jednobarevné pravdy. Přitom pravda ve skutečnosti nikdy nemůže být jednobarevná, typu ano/ne. Napadají mě pouze dvě výjimky, a to těhotenství a trest smrti. Žena nemůže být trochu těhotná a odsouzence nelze trochu popravit.

Když už jsme u toho trestu smrti, zde je jednoduchý kviz pro čtenáře. Úloha zní: Zaškrtněte v následujícím seznamu zemi, která zrušila v roce 1996 trest smrti. Na výběr by byly Čína, Írán, Rusko, Saudská Arábie, Severní Korea a USA. Nápověda: Ta země tak musela učinit, aby byla přijata do Rady Evropy.

Jako další důkaz neexistence černobílé pravdy může posloužit konflikt na Ukrajině. Domnívám se, že oddělení Krymu a jeho anexe Ruskem jsou nevratné. Je pro to řada důvodů, se kterými lze souhlasit, nebo ne. Jedním z argumentů, používaných pro souhlas, je obdobné odtržení Kosova od Srbska. Jistě, je možná námitka, že Kosovo nikdo neanektoval. Tady bych se pochybovačně zeptal, kdo by dal ruku do ohně za to, že se v budoucnu k Albánii nepřipojí. Faktem zůstává také, že i země EU nejsou v otázce uznání Kosova jednotné. Ale zpátky na Ukrajinu. Tragický osud letu MH17 má také druhou stránku. Jedním faktem je, že sotva existují pochyby o tom, že zřícení letadla mají na svědomí proruští separatisté. Na druhé straně lze téměř s jistotou očekávat, že právníci pozůstalých budou požadovat v případném soudním procesu kompenzaci i od ukrajinské strany. S jednoduchým odůvodněním: Kdyby ukrajinská vláda nebyla lačná poplatků za přelety a vzdušný prostor nad oblastí bojů včas uzavřela pro civilní leteckou dopravu, mohlo dnes být oněch 298 lidí naživu.

Pravicová média mají v demokracii svaté právo na své vidění světa. Absurdním se stává v okamžiku, když dogma zvítězí nad zdravým rozumem a pravda je pouze jedna podle černobílého vidění světa. V tom se začínají podobat zběsilým svazákům z 50. let minulého století.

Toto jednostranné zaměření většinou také silně koreluje s téměř nekritickou akceptací liberálních ekonomických směrů, které nutně přinášejí s sebou i akceptaci sociálního darwinismu. Český kapitalismus bukanýrského stylu, který tady v 90. letech zavedl tatíček Klaus, se dosti liší od sociální tržní ekonomiky, která je společenskou doktrínou např. v sousedním Rakousku nebo Německu. V Česku bylo při zavádění tržního hospodářství částečně s vaničkou vylito i dítě. V médiích se nedočteme o tom, že kritizované jevy, jako např. fakt, že ČR je hernou Evropy, že jsou tady provozovány barbarské množírny psů, jsou logickým důsledkem zdejšího liberálního výkladu svobody podnikání.

Jeden z mediálních protagonistů černobílého vidění světa Petr Holub nedávno v čroplus řídil diskusi na téma sociální bydlení. Jako diskutující tam měl – dva realitní makléře. Tedy dvě osoby, které by výstavba a přidělování sociálních bytů připravily o část pomazánky na jejich chléb vezdejší. Připadalo mi to, jako by o vegetariánství diskutovali dva řezníci. Oslovil jsem ho kvůli tomu a on mi odpověděl, že oba jsou odborníci ve svém oboru. Tomu nelze odporovat. Komponentu sociálního darwinismu v tom zřejmě neviděl.

Stát poskytuje značné obnosy potřebným jako pomoc na bydlení. Není to ovšem pravda, pokud tyto prostředky vyplácí přímo ubytovatelům bez toho, že by limitoval jejich ceny. Limitování cen by ale bylo omezením svobody podnikání, dogmatu liberální ekonomie. Řešením by byla státem iniciovaná výstavba sociálních bytů. Na těch by ale nic nevydělali realitní makléři. Opět zásah státu do svobody podnikání. V tak levicových zemích, jako jsou Rakousko nebo Německo, z toho výčitky svědomí nemají.

Ke cti pravicového žurnalismu ale nutno podotknout, že se např. kolegyně pana Holuba v Echu24 paní Lenka Zlámalová upřímně rozhořčila nad faktem, že příliš dovádivá americká učitelka byla odsouzena k 22 letům šatlavy.

Na závěr malý postřeh: Víte, kdo poskytuje nejpádnější důkaz o tom, že v Česku existuje silný protiromský rasismus? Není to paní Šabatová s fingovanými zájemkyněmi o pronájem bytu – je to neviditelná ruka trhu. Kdyby tomu totiž tak nebylo, byla by pětice ve stejný den narozených romských sourozenců dnes hvězdou na reklamním trhu pro dětské produkty a jejich rodiče by byli ve stálém obležení ze strany reklamních agentur. Marketing jako věda je kromě jiného také neúprosně upřímný.

Jan Beník o sobě: „Dnes již pouze hloubá, dříve se živil mj. obchodem a poradenstvím.

Pobýval při tom krátce či déle v téměř 40 zemích.“

Jan Beník

Obsah Listů 5/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.