Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 6 > Viktor Tichák: Jazykové eroze

Jazyk

Viktor Tichák

Jazykové eroze

Údajně se naprosto běžně na středních i vysokých školách, snad jen v některých regionech, používají slova „profka“ a „profák“ místo profesorka a profesor či obecně vyučující. Nikdy předtím jsem toto výrazivo neslyšel, a poněvadž mi přijde příliš expresivní, probudil se ve mně normativní lingvista a zapudil toho deskriptivního: „Hrůza!“ Ale nutno říci, že je asi přirozené, že tak dlouhé slovo jako profesorka musí být frekvencí užívání obroušeno do kratší podoby.

Profák Martin Haspelmath z Institutu Maxe Plancka v Jeně je lingvistou západního typu, tedy přírodním, exaktním vědcem. Zastává teorii, že čím frekventovanější je v jazyce daný jev, tím je kratší, a snaží se ji dokázat ve všech možných jazykových rovinách. Vzhledem k tomu, že je lingvistou obecným, ještě lépe řečeno univerzálním, aplikuje tento model na všechny živé i mrtvé jazyky. Tvrdí například, že je první a čtvrtý pád a jednotné číslo podstatných jmen oproti ostatním pádům a číslům nápadně, a především pravidelně kratší, protože jsou tyto tvary používány častěji. Na mou otázku, jak vysvětlí slovo „žen“, tedy pád druhý a číslo množné delšího tvaru „žena“, odpověděl jako každý správný exaktní vědec, že je slovanský genitiv výjimkou.

Ale něco pravdy na tom bude, neboť pozorujeme nejrůznější zkracování opravdu především u frekventovaných slov a výrazů. Není divu, když dochází k tak velké informační explozi, že jistá třináctiletá Američanka Reina Hardesty za jeden měsíc zvládne poslat 14 528 SMS zpráv. Tolika slov!

Jakým nejkratším způsobem lze například pozdravit namísto správného plného „dobrý den“ a „na shledanou“, aby vám bylo rozumět? Většinou nikdo neartikuluje plně, opět dochází k erozi nejprve na „brýden“, „nashle“ nebo „dobrýen“, „nasledanou“, následuje „brýen“ a „nasle“ či na Moravě „nazle“, v extrémních případech stačí něco jako „brén“ a „nasnou“. Odcházejíce z obchodu, budete pochopeni. Snad bude jednou dostatečné říci třeba „den“ nebo „nas“. V tomto případě nejde o význam slova, ale jeho situační funkci. Nikdo se nikdy nepozastavil nad tím, když jsem již mnohokrát pokusně místo „na shledanou“ řekl „na skleněnou“. Lidé slyší to, co slyšet chtějí.

Takovéto zkracování počtu slabik je asi pochopitelné, co však kupříkladu opravdu nechápu, je důvod, proč někdo cítí potřebu zkrátit svého trojslabičného manžela na dvojslabičného „manžu“. Že nejde o záležitost jazykové ekonomie, nýbrž expresivity? Chcete tvrdit, že je manža, řekněme, důvěrnější? Manža může být stejně tak manažer nebo manžeta a na každý pád bych se, být takto označen, hluboce urazil.

V době zmítané teroristickými útoky Islámského státu hrozí též jazykové nebezpečí – nenechme jazykovou erozi obrušovat Islámský stát na „Islám“, takovou chybu bychom pak museli nazvat spíše korozí. Ani zkratka IS ovšem není ideální, je příliš mnohoznačná – vyhledávače vyplivnou informační systémy různých vysokých škol, ale také nejčtenější články jako „Kalousek: Kvůli obraně demokracie a před hnědnutím spolupracujme i s ČSSD“ (idnes.cz). Nejprve jsem nepochopil hnědnutí, tak jsem si článek přečetl, hnědnutí sice asi stále nepochopil, ale došlo mi, že v titulku opravdu stojí „i s“. Každopádně teprve pod tímto článkem nalézáme první zmínku o Islámském státu. Tak tedy, raději Islamák, Isláč, Islamáč nebo Istát. A i z tohoto důvodu doufejme, že nebudeme muset slovní spojení Islámský stát používat tak často, až dojde k erozi.

Naštěstí máme v (nejen českém) jazyce silné zbraně. Neexistují přírodní zákony, které by jazykové jevy dokázaly přesně definovat jako Newton ty fyzikální. Nemáme hraniční hodnotu frekvence, po níž dojde zákonitě ke zkrácení. A navíc, ekonomie není jediným zákonem jazyka. To bychom pak spíše o erozi mohli mluvit o jazykové inflaci. Frekventované slovo „halucinace“ lze zkrátit stovkou způsobů, ale pak přichází zbraně nejsilnější: humor a jazyková hra. „Pijete moc kafe? Dejte si bacha na halušky!“ (magazin.cz). Podobným způsobem můžeme zkrátit, počeštit a zaktualizovat už tak moderní „vytuněnou“ věc na pouhého „tuňáka“. Jakkoli se tomu bráníme, příroda je silná a slova omíláme dál. A tak si jdu uvařit svou dnešní pátou kávu a doufat v tuňákové halušky.

Viktor Tichák

Obsah Listů 6/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.