Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 1 > Lukáš Jelínek: Mýtus druhořadých voleb

Lukáš Jelínek

Mýtus druhořadých voleb

O čem budou letos Češi rozhodovat

Možná by bylo lepší, kdyby se jednotlivá hejtmanství stranám přidělovala. Víc než půl roku před krajskými volbami od předsedů víme, že ČSSD stojí o sedm hejtmanů, ANO o pět, nějakého by chtěli i lidovci – a z těchto počtů vychází, že by jim zbyl jeden. Všichni se zaradují a odpustíme si lítý boj, v němž komunisté budou pouze příštipkařit, a pravice zůstane jen do počtu. Jenže tak jednoduché to ani letos nebude. Okamžiky napětí zažije zejména sociální demokracie. Před osmi lety se republikou převalila oranžová tsunami. Ve Strakovce seděla nepopulární Topolánkova koalice a bičovala se zdravotnickými poplatky. O moc lépe na tom nebyli ani o čtyři roky později členové koalice vedené Petrem Nečasem. Oranžový dres tak aktuálně obléká jedenáct hejtmanů, jeden je rudý a poslední zbývá Starostům pro Liberecký kraj.

Zatímco kvalita se poměřuje špatně, za jisté měřítko můžeme ve zdejších poměrech mít kauzy hejtmanů dotažené k trestnímu stíhání. V této disciplíně je tentokrát skóre mezi ČSSD a SLK 1:1. Další případy týkající se vlivných aktérů jsou rozpracovány hned v několika krajích. Můžeme jen čekat, jak pečliví a jak rychlí budou státní zástupci.

Dobrá zpráva je, že infrastruktura prakticky všech krajů funguje lépe než dříve. Zejména na stavu veřejných služeb se blízký vztah mezi regionálními reprezentacemi a vládou ČSSD, ANO a KDU-ČSL pozitivně podepisuje. O kus dál jsme v čerpání evropských fondů, v potírání nezaměstnanosti nebo v lákání investorů. Otazníky visí nad stavem silnic (letos mají kraje dostat na údržbu okresek tři miliardy) nebo nad regionálním školstvím.

Do rozhodování voličů nepochybně vstoupí lokální specifika – životní úroveň, aféry, kompetence lídrů. Může se stát, že někde lidé pocítí únavu z dosavadních vládců a zavelí ke změně. Jak moc ale rozebírají, kdo jejich kraj řídí? Politologové zpravidla označují krajské volby za druhořadé. Jejich význam zdaleka nedosahuje významu sněmovního klání. Zároveň jsou nám krajská zastupitelstva vzdálenější než obecní a městská. Na starosty a primátory, jejich zásluhy i prohřešky dohlédneme snáze než na hejtmany.

Potom se dá pochopit i glosa z úst čerstvé jedničky sociální demokracie na Olomoucku Jiřího Zemánka (dosavadního hejtmana Jiřího Rozbořila mají rozpracováni policisté a žalobci), že neví, byl-li spolustraníky vybrán „bohužel, nebo bohudík“.

Druhou veličinu, s níž je nutné počítat, představuje vládní politika. Dosud poměrně logicky voliči vystavovali v průběhu volebního období známku pražským kabinetům. Důvodů pro žluté karty se vždy našlo dost. Teď je tomu jinak.

Tým Bohuslava Sobotky není bezchybný, ale zbytečně veřejnost neprovokuje ani svojí legislativní produkcí, ani údržbářskými výkony, ani vnitřními konflikty. Důchody se stabilizují nesměle, leč přece. Státní zaměstnanci si polepšili. Myšleno je na rodiny s dětmi, na handicapované, na jedince, kteří se ne vlastní vinou ocitli v sociální tísni. Vláda se snaží ucpávat díry ve veřejných rozpočtech a pečlivě vybírat daně.

Dokonce i v tématech s menším dosahem a dopadem, jako je posilování inkluze ve školství, ministři našlapují velmi opatrně.

Na výsledcích se podepíše také nehmatatelná nálada ve společnosti. Není „blbá“, ale podrážděná. Panuje pocit ohrožení sociálních i bezpečnostních jistot. Strach z migrační vlny nešíří jen extremisté, ale i ústavní činitelé hlásící se k demokratickým ideovým proudům. Jihomoravský hejtman Michal Hašek se proto podobně jako slovenský premiér Robert Fico snaží osedlat tohoto býka a svůj region coby nárazníkové pásmo pečlivě vyztužit a zajistit.

Nevíme, jak moc toto téma bude živé na podzim. Kolik běženců nalezneme na našem území? Budou se potíže s jejich integrací odrážet i na chodu krajů? Nabídnou pravicoví extremisté komplexní program, v němž prokáží schopnost věnovat se i něčemu jinému, než je boj s papírovými draky či větrnými mlýny? Bude prezident Zeman pokračovat v legitimizaci jejich vůdců a receptů?

Kraje mohou též zasáhnout dozvuky poptávky po změně. Kouzlo Andreje Babiše sice už dávno není, co bývalo, ovšem stále ještě kraluje žebříčkům popularity a hnutí ANO průzkumům stranických preferencí. Nekecat, makat, dělat pořádek a organizovat stát jako firmu může na výraznou část elektorátu dál působit jako zajímavý plán.

Babišovy výsledky jsou slabé, jeho ministrů slabší a komunálních politiků na nejedné radnici doslova tragické. Vemlouvavá marketingová kampaň ale může opět dělat divy. Kam stihne šéf ANO osobně zajet a vymýt lidem mozky, není bez naděje na úspěch. Jinde zasáhne do děje osobní zkušenost z komunálních poměrů, jež dokáží lidsky nesehraní a programově neuchopitelní babišovci rozhasit jako málokdo druhý.

Nejspíš i odtud pramení Babišovy zdrženlivé odhady. Jednak je lepší příjemně překvapit než zklamat očekávání, jednak se ANO musí i svému stvořiteli pomalu jevit jako sud se střelným prachem.

Zpočátku si v krajích chtěl Babiš pomoci celebritami – významnými podnikateli, sportovci, předními akademiky. Spousta z nich mu dala košem. Nyní je jeho největším trumfem Ostravsko a rektor tamní Vysoké školy báňské – technické univerzity Ostrava Ivo Vondrák. Přednostně v tomto velkém kraji, kde sociální demokracie dlouho neměla konkurenci, hodlá ANO zazářit. Dál už je jeho soupiska chudší, Babiš dokonce musel zalovit v poslaneckém klubu a mezi ministerskými náměstkyněmi.

Sociální demokracie se chystá přijít s mixem zavedených hejtmanů a krajských nováčků s poutavým profilem. Na jedné straně má docela oblíbeného Jiřího Běhounka na Vysočině nebo Jiřího Zimolu v jižních Čechách, na straně druhé se pokouší prodat jména celostátně známých figur – Jaroslava Foldyny na Ústecku či Aleny Gajdůškové na Zlínsku.

Největší očekávání ovšem Lidový dům vkládá do Josefa Bernarda na Plzeňsku. Od píky si v tamní Škodovce vyšlapal cestu až do ředitelského křesla, je politicky zorientovaným manažerem, v městě piva dokonce v devětaosmdesátém zakládal Občanské fórum.

ČSSD má paradoxně lepší vyhlídky v českých krajích než ve svých tradičních moravských baštách. Dokládá to ztenčování jejího pevného voličského jádra. Tím víc bude muset zabojovat o občany nerozhodnuté nebo nedůvěřivé ke slibům ANO.

Ambice nescházejí ani lidovcům, zejména tam, kde už v minulosti zapustili kořeny. V sociálně křehkých oblastech by určitě rádi skórovali komunisté. V krajích, v nichž zanechali sympatickou exekutivní stopu, v první řadě na Ústecku, mohou sklidit sladké plody. Chuť pelyňku naopak čeká na ODS a TOP 09. Kde nominují výrazné lídry a budou se moci spolehnout na zajištěné voliče, kteří věří, že korupce a klientelismus v pravicovém hávu jsou dávnou minulostí, mohou soutěžit třeba i o bronz. O víc ale jen stěží.

Černým koněm voleb mohou být Starostové a nezávislí, které po stíhaném Martinu Půtovi znovu kočíruje Petr Gazdík. V některých regionech vytěží z integrace vícero lokálních hnutí (různé Volby pro město, Změny pro kraj apod.), jinde zúročí populární lídry – nejzářnější ukázkou jsou střední Čechy, kde do ringu posílají Víta Rakušana nebo Danu Drábovou.

Jisté je, že oranžové na barvě republiky ubude. S vládou ale volby pravděpodobně nezahýbou. ČSSD si ostatně může spravit chuť v senátním klání, které proběhne spolu s krajským. Strany se hlavně dozvědí, jak lidé hodnotí jejich kondici a personální stav. Půjde svým způsobem o předpremiéru sněmovních voleb 2017.

Přesto není radno krajské souboje podceňovat. Už kvůli penězům, které hejtmanství spravují a distribuují. Je rozdíl svěřit se do rukou loupežníků, nebo osvícených a transparentních hospodářů. Teď už je jen rozlišit. Nepoctivce nalezneme napříč spektrem, dokáží se zuby nehty držet v tradičních stranách s chatrným členstvem stejně jako se vozit v rychlovýtazích protestních hnutí. Vyplatí se prolouskat program i složení kandidátních listin. Abychom se pak nedivili, komu ve zdánlivě druhořadých volbách pomáháme prošlapávat cestičky do vyšších pater.

Lukáš Jelínek (1973) je politolog a politický komentátor, publikuje v deníku Právo a Českém rozhlasu, je prvním místopředsedou Masarykovy demokratické akademie.

Obsah Listů 1/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.