Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 1 > Lukáš Jelínek: Mýtus druhořadých voleb

Jaroslav Bican

Vzrušující podívaná

aneb Třináct měsíců premiéra a předsedy sociální demokracie

Sledovat politické působení premiéra a předsedy České strany sociálně demokratické Bohuslava Sobotky byla v posledním roce docela vzrušující podívaná. Předseda vlády Sobotka má neobyčejnou schopnost manévrovat napříč odlišnými segmenty voličů, ale také mezi koaličními partnery či různými skupinami a regiony v ČSSD.

Zároveň však dokáže překvapit, odvážně vykročit ze svého obvyklého vystupování a ve správnou chvíli říct něco, co rozhodně překračuje pragmatickou snahu být s každým zadobře. Například jeho reakce na vystoupení Miloše Zemana 17. listopadu na Albertově po boku předsedy Bloku proti islámu Martina Konvičky v loňském roce byla jednoznačná a neobsahovala ani stopu lavírování a obav z případného konfliktu s hlavou státu.

Svůj postoj potvrdil premiér Sobotka i zpětně, když v rozhovoru pro Lidové noviny z 23. ledna 2016 na otázku, zda stále trvá na tom, že prezident legitimizuje xenofobní nálady, odpověděl: „Řekněte mi, co je to jiného, když se pan prezident postaví vedle pana Konvičky 17. listopadu, v den státního svátku, kdy si připomínáme památku studentů, kteří bojovali proti nacistům, a studenty, kteří se ozvali proti komunistickému režimu. Právě v tento den si stoupnout vedle pana Konvičky není dobrý nápad,“ řekl Sobotka.

A pokračoval: „Nemám jediný důvod, abych na tomto svém kritickém postoji cokoli měnil. Je to prostě hodnotová debata o tom, jestli politici mají být ti, kdo plavou po vodě populismu, v zásadě lidi straší a vyžívají se v tom, že mohou získat laciné politické body a zvýšit svoji pozici na žebříčku popularity. Taková by role demokratického politika být neměla.“

Sobotka a život ve straně

Právě s důrazem na demokratickou politiku a demokracii jako takovou stojí za to podívat se na některé události a témata, kterým se premiér a předseda ČSSD v roce 2015 věnoval. Pro sociální demokracii byl tento rok významný mimo jiné tím, že se rozhodovalo o tom, v jaké podobě bude realizováno vnitrostranické referendum, jež se konalo v létě 2014. Jeho hlavním cílem bylo prohloubit demokracii uvnitř ČSSD.

Na březnovém sjezdu strany se výsledek referenda stal součástí sociálně demokratických stanov. Šlo především o větší zapojení členské základny do rozhodování o kandidátních listinách a o čtyřicetiprocentní zastoupení žen na kandidátkách do krajských zastupitelstev a Sněmovny. V září na Ústředním výkonném výboru byly následně schváleny volební řády pro letošní krajské a senátní volby, které mají principy z vnitrostranického referenda zahrnuté do stranických stanov uskutečnit.

Volební řády byly kritizovány hned ze dvou směrů. Ze strany ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera a spolku Idealisté.cz zaznívalo, že volební pravidla jdou proti ustanovení schválenému v referendu, kdy o konečné podobě kandidátních listin mají rozhodovat všichni členové strany v daném volebním obvodu. Upozorňovali na to, že členská základna bude mít jen velmi omezenou možnost měnit pořadí na kandidátkách.

V médiích zaznívala především kritika výběru lídrů do krajských voleb, nad kterými si vedení strany chtělo původně ponechat významnou kontrolu, přijatý výsledek šel nakonec cestou kompromisu, kdy je do rozhodování o lídrech zapojeno předsednictvo i členové strany.

Bohuslav Sobotka o větším zapojení členské základny do sestavování kandidátek hovořil jako o demokratické revoluci, kdy se sociální demokracie rozhodla dát svým členům takový podíl na kandidátních listinách, který u ostatních politických stran u nás nenajdeme.

V rozhovoru pro Deník z 5. září předseda ČSSD celou věc okomentoval takto: „Nikdo se nemůže zlobit, že vedení sociální demokracie na celostátní i krajské a okresní úrovni chtějí mít určitý vliv na to, jak bude kandidátka vypadat. Proto je volební řád kompromisem mezi tím, že kandidátku sestavuje politická strana, která za ni odpovídá, a právem všech členů ji ovlivnit.

Já jsem ten princip prosadil a těžko mi někdo může vyčítat, že bych nechtěl, aby naši členové měli víc práv. Musel jsem nejdřív vybojovat referendum, to byl těžký zápas. Pak změnu stanov na sjezdu, to také nebylo jednoduché. Teď v sobotu mě čeká poslední stupeň, a to je prosadit na ústředním výboru volební pravidla.“

Bohuslav Sobotka má pravdu v tom, že přijaté volební řády jsou kompromisem a jsou výsledkem jistého souboje. Minimálně to, že se podaří prosadit čtyřicetiprocentní zastoupení žen na kandidátkách, nebylo vůbec jisté. Právě o tomto bodu se nejvíce spekulovalo, že neprojde, ať už v případě referenda či později na sjezdu.

Na druhou stranu je otázka, zda skutečně půjde slovy předsedy Sobotky o demokratickou revoluci i v případě, kdy to celé skončí tím, že členská základna kandidátní listiny připravené krajskými výkonnými výbory nebude měnit a vždy je schválí v předložené podobě.

Soupeříme s šíbry

S volebními řády úzce souvisí i snaha očistit stranu od různých podezření a nekalostí a odstřihnout ji od lokálních šíbrů. Chce se dodat, že pokud má demokratická politika fungovat, neobejde se bez důvěryhodných zástupců. Nelze říct, že by v tomto směru Sobotkovo vedení nic nepodnikalo. V rozhovoru pro časopis Euro z 19. ledna 2015 Bohuslav Sobotka dokonce řekl, že boj se šíbry už zčásti vyhráli.

Konkrétně zmínil situaci v Ústeckém kraji, kde na začátku roku 2015 proběhla krajská konference, na které byl zvolen nový předseda. Ten nemá nic společného s problémy, s nimiž se zde strana v minulosti potýkala. Je také pravda, že trestně stíhanému bývalému europoslanci a předsedovi liberecké sociální demokracie Robertu Duškovi bylo jeho členství v ČSSD pozastaveno.

Rovněž stíhaného hejtmana Olomouckého kraje Jiřího Rozbořila vyzval předseda Bohuslav Sobotka a spolu s ním i předsednictvo a politické grémium ČSSD k rezignaci. Ovšem je třeba dodat, že za Rozbořila se postavil krajský výkonný výbor. Také nechvalně proslulý Adam Rykala, pod jehož vedením, říká se, z ostravské ČSSD bylo vyloučeno dvě stě straníků, už není včele ostravské sociální demokracie a hovoří se o tom, že v nebližších krajských a sněmovních volbách nebude kandidovat.

V tom všem lze spatřovat pozitivní vývoj. Přesto je vidět, že Sobotkova schopnost vyvíjet v tomto směru tlak je omezená. Díky vnitrostranickým pravidlům je sice zaručeno, že trestně stíhaný Jiří Rozbořil už nemůže znovu kandidovat na hejtmana, ale na prosazení jeho rezignace už předseda strany očividně nestačí.

Stejně tak si Sobotkovo vedení zatím netroufá zabránit současnému hejtmanovi Moravskoslezského kraje Miroslavu Novákovi, aby se v krajských volbách o tento post za sociální demokracii znovu ucházel. Novák přitom figuruje v kauze Martina Dědice, jehož firma podle policejního spisu měla pomocí podnikatelových vazeb, především na politiky ČSSD, na úplatcích inkasovat více než 56 milionů korun.

Hledáme lídry levice

V této souvislosti se nelze divit, že jedním z problémů, kterým sociální demokracie a spolu s ní i její předseda čelí, je úbytek voličů. Otázka je, jak mu bránit. Klíčové je v tomto směru už zmiňované úsilí o očistění sociální demokracie od lidí, kteří ztratili svou důvěryhodnost. Druhou možnost výborně popsal sám Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro Hospodářské noviny z 16. ledna 2015.

„Strašně důležitá věc je, abychom přestali dělat politiku mimo občanskou společnost, mimo občanské iniciativy a sdružení. My jsme se na řadě míst dostali do pozice strany, která hájí fungování správy, věnovali jsme hodně energie tomu, aby města a obce fungovaly, ale málo jsme poslouchali, co nám říkali občané a jejich iniciativy. A tak málo jsme to poslouchali, až nám tito občané přestali věřit a začali si zakládat vlastní volební uskupení, která potom ve volbách získala hlasy na úkor všech politických stran, ale zejména sociální demokracie. A pak je tu samozřejmě propustnost, naše schopnost nominovat nestraníky.“

Předseda ČSSD zdůrazňuje nutnost stranu otevřít. Podobné proklamace od něho neslyšíme poprvé. Zároveň však nelze říct, že by mluvil do větru, dokladem toho byl i Jan Keller, který se jako nestraník stal jedničkou kandidátky sociální demokracie v minulých volbách do Evropského parlamentu, a to bez ohledu na to, jak tento krok zpětně hodnotíme.

To, že Bohuslav Sobotka považuje pro sociální demokracii za zásadní sepětí s občanskou společností, iniciativami a sdruženími, bylo patrné z už citovaného rozhovoru pro Lidové noviny z 23. ledna letošního roku. Premiér Sobotka zde nejprve řekl, že je otázka, zda postoje prezidenta Zemana jsou postoje levicového politika.

A následně dodal: „Jsem přesvědčen, že levicové lídry za deset dvacet let najdeme spíše mezi dobrovolníky, kteří v létě odjeli na Balkán a pomáhali uprchlíkům. Tihle lidé budou v budoucnu představovat levici. Nehledal bych je na náměstích, kde se šíří xenofobie, nenávist a rasismus.“ Premiér tímto výrokem vzbudil nemalou pozornost. Opět také potvrdil, že kromě lavírování dovede odvážně vyjádřit názory, které se u některých voličů nemusí setkat právě s kladnou odezvou.

Loni v červenci se Bohuslav Sobotka ve svém vyjádření také zastal aktivistů, proti kterým zasáhla policie. Bránili totiž průvodu lidí z protiuprchlické demonstrace kritizující vládu za její postoj k migraci a proslavené tím, že se na ní objevily makety šibenic. Předseda vlády se pozastavil nad tím, že policie zasahovala proti těm, kteří blokovali průvod se šibenicemi, ale o šibenice se nezajímala.

Bohuslav Sobotka tehdy také uvedl: „Demokracie musí být schopna uhájit principy, na kterých stojí. Když se nám to nepovede, můžeme jednou skončit jako Výmarská republika. Policie a státní zastupitelství musí striktně dbát na dodržování zákonů. Nenechám se útoky s šibenicemi zastrašit. Budu i nadále postupovat v souladu se svým svědomím a hodnotami sociální demokracie. Jsem přesvědčen o tom, že postup vlády v oblasti migrační krize je správný a jediný možný.“

Nechme si svého premiéra

O několik měsíců později byl hackery spojenými s neonacistickým webem White Media nejprve napaden účet premiéra Sobotky na Twitteru a následně i jeho emailová schránka. Ukradená korespondence byla zveřejněna na uvedeném serveru a většina médií z ní bez velkých zábran citovala.

Dalším útokem na Bohuslava Sobotku byl výrok prezidenta Miloše Zemana, který na besedě s občany na dotaz, jaká je možnost se zbavit premiéra Sobotky, odpověděl: „Demokratická možnost je jen jedna, tou jsou svobodné volby. Nedemokratickou možností je kalašnikov.“ Tato slova v zemi, kde se podle výzkumů veřejného mínění pouhá polovina lidí domnívá, že demokracie je lepší než jiný způsob vlády, lze chápat jako výzvu k násilí.

Když všechny tyto výhrůžky a útoky, od šibenic, přes napadení prezidentova emailu a Twitteru až po radu zbavit se premiéra pomocí kalašnikova, dáme vedle sebe, je třeba říct, že chování a vystupování předsedy vlády Sobotky si zaslouží základní podporu od každého, kdo si přeje, aby naše společnost stála na ideálech humanismu a demokracie.

Bohuslav Sobotka je samozřejmě v rámci snahy o udržení společenského konsensu nucen ke kompromisům a k lavírování. Je možné ho v konkrétních případech vybízet k větší odvaze a aktivitě, přesto je celkem zjevné, kde Bohuslav Sobotka chce hodnotově stát.

Jen občas potřebuje mít rovněž veřejnou podporu, a to také v podobě společenského tlaku a kritiky, aby tam skutečně mohl stát naplno a aktivně. Je možné ho kritizovat, že celkově neprojevuje více odvahy, na druhou stranu je však důležité mít vedle odvahy i pud sebezáchovy. Možná jednou budeme mít možnost srovnat premiérování Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše či Milana Chovance.

Jaroslav Bican (1987) je politolog, redaktor rubriky Domov Deníku Referendum.

Obsah Listů 1/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.