Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 2 > Knihy 2/2016

Knihy 2/2016

prelet

– Štefan Kuzma (1952) zaujíma prózou a poéziou čoraz viditeľnejšie miesto na slovenskej literárnej scéne, ba zdá sa, že básnická časť jeho tvorby nateraz kulminuje. Nielen z hľadiska počtu vydávaných kníh, ale najmä s ohľadom na ich tvarovú vyváženosť, myšlienkovú homogénnosť a vysokú mieru metaforickosti. Tri nové zbierky poézie sú – zjednodušene povedané – voľným pokračovaním autorovho súkromného solituda, jeho osobného Múru nárekov, ktorého „štrbiny... lákajú prosby“. Kuzma sa, pravdaže, vo svojich reflexiách neomylne vracia zo seba k vonkajším, pôvodným podnetom, pričom videné a počuté objektivizuje vytvárajúc množinu iných prosieb a nárekov z okolitých vesmírov. Iných, nie cudzích prosieb a nárekov, lebo patrí k empatickým, ľudskými dejinami poučeným básnikom, čo ľudské spoločenstvo a jeho bytie vnímajú elegicky a s priam existenciálnou úzkosťou. Aj sedemnásťslabičné haiku má v jeho podaní povahu dlhších básní, napísaných voľným veršom, ktoré tematizujú zmysel individuálnej, ale i ľudskej existencie. Tú básnik mnoho ráz vníma ako paradox („som ako vodný vták na suchom rybníku“, „len zriedka zostáva viac, tak prečo sa mi máli“). Ide o bytie atomizované („som rozdrobený na najmenších miestach“) a prijímané ako dar s bezmála religióznou pokorou („v súčte sú aj odrobinky z dna“). Ide o bytie podliehajúce opakovaným pokusom o rovnováhu svojho i svetového vesmíru, akokoľvek to znie ako trúfalosť. Kuzmova lyrika motivicky vyrastá z večnej túžby, pominuteľnosti vecí a javov („rieke zmizol breh“), z až závratnej hĺbky prežívania, z ťarchy i ľahkosti rozpínavého ducha, z bezuzdnej imaginatívnosti („kone ustajnené v hlave sa už rozbehli“). Pritom básne generuje autorovo jednostaj obnovované torzo stálych istôt („zostal mi len strácajúci sa čas“, „rovina sa nezdolateľne nakláňala“), generuje ich imanentná túžba zmyslami i fyzicky postihnúť, uchopiť a zadržať chvíľu, jav, dej, vec, súvislosť, vzťah, spomienku, predstavu... To všetko v poeticky účinnom obraze, v trvácej básnickej reči, ktorá v súlade s básnikovou vierou má potenciu sprostredkovať okamihy bytia ako skutočné, nie predstierané hĺbky. Skrátka, Kuzma potvrdzuje, že vie to, čo dávni majstri z antológie Kokinšú – Piesne z Cisárskeho úradu pre poéziu (Petrus, Bratislava 1998). V nej Óšikóči-no Micune píše: „Závejmi zaviata zaniká cesta. Nik po nej nekráča a bez šľapaje mizne všetko, po čom som túžil.“ A Kiowara-no Fukajabu dodáva: „Včerajšia závratná hĺbka Zajtrajšej rieky už dnes je plytká.“

Štefan Kuzma: prelet, Georg, Žilina 2005, 78 s. tvár (ne)videného, Georg, Žilina 2015, 78 s.

do zbla, Georg, Žilina 2015, 78 s.

-mah-

Druhý věk strojů: práce, pokrok a prosperita v éře špičkových technologií

– Oba autoři zásadní knihy zabývající se digitální revolucí působí jako výzkumní pracovníci v Massachusettském technologickém institutu. Podle nich se právě nacházíme v tzv. druhém věku strojů, který s sebou přinese podobné strukturální proměny, jako dříve průmyslová revoluce. Ty budou mít pozitivní i negativní dopady. Technologie může lidem přinést více volného času, osvobození od úmorné práce, větší možnost výběru a dokonce více svobody. Digitalizace však s sebou zároveň přináší palčivé problémy. Pravděpodobně miliony lidí ztratí práci a budou nahrazeny stroji. Cílem knihy je představit čtenáři výzvy, kterým svět na počátku 21. století čelí a čelit bude. Teprve pokud je poznáme, můžeme se je pokusit zvládnout. Bryjolfsson a McAfee rozdělili svou práci do tří částí. První charakterizuje samotný druhý věk strojů, na příkladech ukazuje, jakým způsobem se v oblasti digitálních technologií mění nemožné na možné. Druhá část se zaměřuje na hospodářské dopady digitalizace. Upozorňuje také na vzrůstající nerovnosti mezi lidmi. Poslední kapitoly knihy načrtávají řešení, která lze přijmout, aby byly negativní dopady strukturálních změn co nejmenší. Autoři doporučení dělí na politická, dlouhodobá a doporučení pro jednotlivce. Problémem navrhovaných řešení je jejich ukotvení ve stávajícím neoliberálním řádu věcí, tedy rezignace na progresivní a inovativní daňové politiky. Přesto je kniha zřejmě tím nejlepším, co u nás na dané téma v poslední době vyšlo.

Erik Brynjolfsson, Andrew McAfee: Druhý věk strojů: práce, pokrok a prosperita v éře špičkových technologií, z angličtiny přeložil Filip Drlík, Jan Melvil Publishing, Brno 2015, 295 s.

-JanGruber-

Země zaslíbená

– V sedmnácti zastaveních provádí autor historií Izraele od r. 1897, kdy přijela prozkoumat svou budoucí vlast skupina příslušníků sionistického hnutí, až po současnost, v níž se mu jeho milovaná země jeví jako pevnost obklopená sedmi kruhy hrozeb – vnějších i vnitřních –, kterým však dosud odvážně a vynalézavě čelí. Umožňuje nám křížem krážem procestovat Izrael a seznámit se s životními příběhy a názory obyvatel. Jsou mezi nimi významní intelektuálové jako Amos Oz, politikové různých odstínů, budovatelé kibuců a osad, učitelé i zemědělci, nechybí ani palestinští Arabové. Autor se nevyhýbá nejkontroverznějším tématům, navštíví i Gazu, Golanské výšiny, tajnou vojenskou základnu. Ukazuje, jak byly již počátky židovského osídlování spojeny s přehlížením problému, že toto území obývají jiní a časem na ně začnou vznášet nárok. To vyústilo v trvalou hrozbu, s níž je život v zaslíbené zemi spojen. Naděje však nechybí: „My Izraelci máme před sebou herkulovský úkol. Abychom zde mohli žít, musíme nově definovat svůj národ, rozdělit tuto zemi na dvě a vytvořit nový židovský příběh.“

Ari Šavit: Země zaslíbená. Triumf a tragédie Izraele, přeložil Radim Klekner, Host, Brno 2015, 467 s.

-jn-

Jak byl vynalezen židovský národ

– Izraelský historik začíná svou knihu poutavými příběhy svých předků, kteří přišli do Izraele z různých stran. Navazuje na ně zamyšlením, co bylo těmto lidem společné. Považuje za pouhou legendu, že jsou potomky dávných Izraelitů z dob Davida a Šalamouna. Zamítá jako nepravděpodobné a nepodložené tvrzení, že celý židovský národ byl Římany vyhnán z území, jež obýval. Dávní obyvatelé nynějšího izraelského území ve skutečnosti většinou postupně splynuli s příchozími a přijali jejich víru, judaismus se však stával vládnoucím náboženstvím v jiných zemích, např. v Chazarské říši, a zanechával po sobě komunity stmelené spíše náboženskou vírou než etnickým původem. Židovský národ je tak až moderní konstrukcí myslitelů, politiků a historiků, jejíž vznik a vývoj autor podrobně rozebírá. Tato konstrukce pomohla vzniku Izraele, dnes se však stává překážkou jeho demokratického vývoje – „čtvrtina jeho obyvatel není považována za Židy a ze zákonů vyplývá, že Stát Izrael není jejich státem, a místo toho je z ní vědomě a soustavně vylučován.“ Autor doufá, že ač jeho vize otevřenější společnosti zní utopicky, ve spodních patrech židovské existence pokračuje asimilace, „která mísí Židy s těmi, s nimiž obývají stejný prostor, navštěvují stejné univerzity a sdílejí stejná pracoviště.“

Šlomo Sand: Jak byl vynalezen židovský národ.

Přeložili Veronika Bránišová a Přemysl Houda,

Rybka Publishers, Praha 2015, 491 s.

-jn-

40 dní pěšky do Jeruzaléma. O pouti bez cukrové vaty

– Dvaadvacetiletý odvážný muž, chodec a spisovatel, prošel se čtrnáctikilovou krosnou na zádech za třicet dní Turecko od severu k jihu, přepravil se letadlem nad syrskými bojišti a za deset dní prošel Izrael z Galileje přes Jeruzalém k Mrtvému moři. Své zážitky den po dni vylíčil v kouzelné knížce doprovázené vlastnoručními obrázky. Více než příroda ho zajímali lidé, Turci, Židé i Palestinci, s nimiž mu nečinilo potíže spontánně se seznamovat a těšit se z jejich dobré vůle a ochoty poutníkovi pomáhat. Na pohled je kniha – cestovní deník – napsána lehkým perem humoristy, stojí však za druhé čtení, při němž se čtenáři otvírají hlubší vrstvy lidského živobytí a soužití. Dávno jsem nečetl něco tak optimistického.

Ladislav Zibura: 40 dní pěšky do Jeruzaléma. O pouti bez cukrové vaty, BizBooks, Brno 2015, 238 s.

-jn-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 2/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.