Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 2 > Pavla Bergmannová: Divadelní bilancování, očekávání změn

Theatrum mundi

Pavla Bergmannová

Divadelní bilancování, očekávání změn

S příchodem jara české divadlo již tradičně bilancovalo rok minulý. Udílely se Ceny divadelní kritiky, v nichž výrazný úspěch vítězstvím hned v pěti z osmi kategorií zaznamenala ostravská Komorní scéna Aréna, která zabodovala díky působivé inscenaci hry Tomáše Vůjtka Slyšení (r. Ivan Krejčí). Zpověď nacistického pohlavára Adolfa Eichmanna, který až do odsouzení k smrti nezlomně hájí své zločiny coby prosté úřednické plnění úkolů, je ironickým pohledem na dějiny a zdůrazňuje téma zrodu zla a odpovědnosti za ně. A rozhodně stojí za zhlédnutí. Předány byly i každoročně mnohem pompézněji prezentované, nicméně stejně zásadní herecké Ceny Thálie. Lze říci, že divadlo – zejména v oblasti činohry – inklinovalo k prověřeným formám a rozhodně nepřekvapilo extravagantností. I když na straně druhé divadelní hladiny zas až tak poklidné nebyly, neboť je čím dál častěji čeřily zásahy zřizovatelů regionálních divadel s neprofesionální snahou prosazovat své zájmy na úkor umělecké kontinuity toho kterého souboru.

Již od roku 2014 se vede kauza Činoherního studia Ústí nad Labem, se kterým místní radní hráli „schovávanou“ na dotace, když v polovině dané sezóny neprůhledně změnili podmínky udělování grantů. Snížení podpory dokonce vedlo soubor s mnohaletou tradicí k přerušení činnosti. V následku změn po posledních komunálních volbách sice svitla naděje nápravy, nicméně nově vzniklý spolek Činoherák musel učinit řadu kompromisů a přizpůsobit se stávajícím možnostem. Dodnes není situace stabilizovaná, soubor pracuje v omezených podmínkách a až volba nového ředitele divadla ukáže, jakým směrem se bude jeho činnost vyvíjet.

Ne všechny proměny spojené s posledními obecními volbami znamenaly změny k lepšímu. Mnohdy naopak podnítily nové spory. To je případ Slezského divadla v Opavě, kde byl na jaře minulého roku nečekaně vypsán konkurs na místo ředitele, a přestože odborná komise nevybrala žádného vhodného uchazeče, opavští radní schválili do dané funkce svého favorita – operního režiséra Karla Drgáče. Ten pak stačil během několikaměsíčního působení divadlo destabilizovat, například řadou neodborných zásahů do již schválených dramaturgických plánů i nasmlouvané spolupráce. Tlak zaměstnanců i hlasy odborné veřejnosti nakonec vedly k Drgáčovu odvolání. Podobné zemětřesení zasáhlo i Městské divadlo Kladno, kde v listopadu 2015 ve funkci uměleckého šéfa nečekaně skončil úspěšný Daniel Přibyl, jenž díky kontinuálnímu prosazování (později vytýkanému) náročného repertoáru zařadil soubor mezi špičky českého divadla. Řízením souboru rada města pověřila vedoucího oddělení právních subjektů, kultury, tiskových a administrativních agend kladenského magistrátu Ladislava Pavlíka, jenž měl rozhodovat o provozu i dramaturgii. Zároveň se zrušily přípravy inscenace Tančírna i již předjednaný dramaturgický plán na probíhající divadelní sezónu. Destabilizovaný soubor se ale spravedlnosti zatím nedovolal.

Všechny výše zmíněné případy mají shodný rukopis: momentální politická reprezentace se snaží s arogancí zasahovat do chodu divadel a většinou bez znalosti principů fungování uměleckého provozu prosadit líbivý repertoár, případně omezit činnost divadla se snahou populisticky odebírat finance, aniž by se bral ohled na význam souboru či další funkce divadla. A když se pak takový typický soubor působící mimo centrum a jeho zřizovatel, na jehož libovůli je ve velké míře soubor finančně odkázán, dostanou do sporu, může divadlu dokonce hrozit zánik.

Výše nastíněné konflikty by mohl pomoci vyřešit dlouho připravovaný a neustále odkládaný zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, jehož hlavním cílem by mělo být odstranění nedostatků dnešních příspěvkových organizací – především jejich odpolitizování a zajištění stabilního, vícečetného financování. Než se ho však dočkáme, nezbude nám nic jiného, než činnost divadel bedlivě sledovat a stát na straně spravedlnosti.

Pavla Bergmannová (1973) přednáší na Slezské univerzitě v Opavě a jako divadelní kritička spolupracuje s Divadelními novinami a s Českým rozhlasem Vltava.

Obsah Listů 2/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.