Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 3 > Martin Burian: 50,3 : 49,7

Martin Burian

50,3 : 49,7

Minimálním rozdílem 31 026 hlasů zvítězil v druhém kole rakouských prezidentských voleb Alexander Van der Bellen. Volební účast byla 72,7 procenta – v dnešní době číslo spíše nadprůměrné. To jsme se dozvěděli až v pondělí 23. května krátce před pátou hodinou odpolední po sečtení poštovních volebních lístků. Své osobní pocity nemohu nechat stranou, natolik to bylo pro mne důležité. Pokusím se být objektivní, nicméně musím dodat, že beze mne by Van der Bellen zvítězil o 31 025 hlasů.

Nejprve stručná rekapitulace. O vítězi rozhodla velká města a poštovní volební lístky. Téměř všude jinde zvítězil Norbert Hofer, jeden z hlavních ideologů strany Svobodných. (Hofer patří mezi spoluautory stranického programu. Je možné spekulovat, jestli je šéf strany Heinz-Christian Strache pouze hlásnou troubou, či skutečným vůdcem strany.) I tentokrát se potvrdilo, že mezi podporovateli Svobodných je mnoho vlivných osob například z oblasti velkoprůmyslu, kteří však nechtějí být veřejně jmenováni.

Tak rozdílní kandidáti a tak těsný volební výsledek, to je opravdu rarita. Otázka, která se automaticky nabízí, zní: Je Rakousko rozděleno? Těžko hledat odpověď, nicméně si troufám tvrdit, že Rakousko rozděleno je; doufám, že ne nesmiřitelně. Voliči vyjádřili nespokojenost se současným politickým systémem. Občané mají dost velké vládnoucí koalice, kterou je až na malé výjimky možno popsat jako poválečnou tradici, chcete-li samozřejmost. Řadu let nejde s čistým svědomím použít termín velká koalice. Vláda je sestavována s vědomím, že to může v této konstelaci být naposled. Co by mohla současná vláda dělat lépe nebo jinak? Co by mohla nějaká jiná vláda radikálně změnit k lepšímu? Nevím. Vládnoucí lidovci a sociální demokrati v pudu sebezáchovy dělali Svobodným ústupky. Nicméně kýženého efektu se nedočkali, voličů jim nepřibylo. Voliči Svobodných se radovali, jejich strana má tedy pravdu, když vládnoucí koalice ustupuje. A mnohé příznivce vládnoucích stran toto lavírování popudilo, až znechutilo. Do prezidentských voleb nominovaly koaliční strany druhořadé kandidáty. Zvláště zřetelné to bylo u Erwina Prölla, dolnorakouského lidoveckého hejtmana, který vycouval doslova za pět minut dvanáct. Tento kandidát by reálnou šanci na zvolení nepochybně měl. Proč si to v poslední chvíli rozmyslel? Je možné spekulovat o dvou variantách: neoficiálně, ale jakoby samozřejmě se mluví o jeho údajně chaotickém soukromí, jako druhá možnost se nabízí, že v Dolním Rakousku „má své jisté“, tak proč by to riskoval. Prezidentské volby byly značně politické a stranické. Média svými otázkami polarizovala, úloha prezidenta jako takového na programu předvolebních diskusí víceméně nebyla.

Oba kandidáti jsou členové opozičních stran. V Rakousku se ještě nestalo, že by se do posledního kola voleb nedostal kandidát vládnoucí strany. Troufám si tvrdit, že mnohé strany jako hlavní metodu k získávání úspěchu využívají nejrůznějších strachů, dávají jim směr, formu a hrají s národními kartami. V minulosti platilo pravidlo: K antisemitismu není potřeba židů. Dnes jejich úlohu převzali uprchlíci, a to většinou váleční, poněkud tmavší pleti a převážně islámského vyznání. Poslední průzkumy veřejného mínění v Německu a prezidentské volby v Rakousku mnohokrát ukázaly, že strachutvorné strany mají velmi často úspěch právě tam, kde se tzv. uprchlická krize prakticky neprojevuje. Z toho můžeme jedině vyvodit, že společnost se z historie nepoučila a že strach má tradičně velké oči.

Van der Bellen oficiálně kandidoval jako nezávislý. Je bývalým členem Socialistické strany a členem Strany zelených. Je tedy jasné, jaké morální postoje zastává. Jeho protivník Norbert Hofer bojoval agresivní rétorikou své rodné strany. Projevuje se například tím, že se v průběhu diskuse vytáhne nějaký emotivní detail ze současnosti, řekněme ze života prostého občana, tzv. malého muže, jak se říká v Rakousku. Protivník se samozřejmě nemůže na tento detail připravit, diskuse se rozbije a ztratí na tempu. Dlouhodobá tradice Svobodných je koketování s nacistickou rétorikou, pozměněnými citáty z této doby, což není většinou právně postižitelné. Poslední příklad ze současnosti: prezidentský kandidát Hofer a jeho mnozí straničtí kolegové se v poslední době mnohokrát objevovali s chrpou vetknutou v klopě. Modrá chrpa je od počátku 20. století symbolem velkého, národnostně celistvého Německa. Rakušané touto květinou vyjadřují touhu se k tomuto společenství připojit. V předválečném Rakousku byla nacistická strana zakázána. Chrpu využívali rakouští nacisté zatlačení do ilegality jako poznávací znamení. Kolik Hoferových voličů to vlastně ví a kolika z těch, co to nevědí, by to vadilo?

Martin Burian(1960) je výtvarník, od roku 2015 spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 3/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.