Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 3 > Zdeněk Jičínský: Vládní krize a konec jedné naděje

Zdeněk Jičínský

Vládní krize a konec jedné naděje

Psal jsem před časem, když se v mediálním prostoru objevily otázky, zda koalice vnitřní otřesy přežije, že nemá čas zahrávat si s důvěrou lidí. (Právo 31. 5. 2016) To jsem ještě netušil, že za pár dní se v rámci celkové vládní činnosti poměrně dílčí problém, reforma či reorganizace policejního sboru, stane příčinou nejhlubší koaliční krize, kdy opravdu hrozí krach tohoto koaličního seskupení. ANO začalo vážně jednat o vypovězení koaliční smlouvy.

Vznik této koaliční vlády, v níž spolupůsobí nejsilnější „tradiční“ parlamentní strana ČSSD a nově vzniklé občansko-protestní hnutí ANO, nespokojené s dosavadním fungováním stranické parlamentní demokracie, ještě za účasti KDU-ČSL, byl spojen s nemalými očekáváními a nadějemi. V rámci dlouhodobějšího rozložení politických sil to byla jedině možná stabilní vláda, jež měla perspektivu působit i po příštích volbách. Měla by tak možnost nepracovat jen pod tlakem každodennosti, ale s dlouhodobějším výhledem při řešení hlubších a trvalejších problémů české společnosti.

Proto jsem psal i o možnosti rehabilitovat koaliční vládnutí, diskreditované působením vlád existujících díky tzv. přeběhlíkům. Tato koaliční vláda založená na poměrně silné voličské podpoře mohla postupně obnovit důvěru občanů v politiku a k politikům. Vládě pod vedením premiéra Sobotky se to celkem dařilo a až do této krize měla poměrně vysokou důvěryhodnost kolem 40 procent a předsedové vládních stran Babiš a Sobotka se po prezidentu republiky těšili nejvyšší důvěře občanů. Zdálo se, že premiér i celá vláda berou tuto historickou šanci vážně s vědomím odpovědnosti, že dělají opravdu politiku a že nepolitikaří. Vláda obnovila fungování tripartity, v poslední době měla vážná jednání s představiteli zdravotnictví a školství o zvýšení platů v těchto oblastech i o řešení dalších důležitých otázek v rámci přípravy státního rozpočtu na rok 2017. I přes různé spory a střety probíhala jednání celkově věcně. Premiér Sobotka si s řízením vlády v rámci vnitrostátní i mezinárodní politiky počínal obezřetně a rozvážně s vědomím odpovědnosti vůči občanům za chod vládní koalice.

Je proto obtížně pochopitelné, proč vůbec vznikla tak hluboká vládní roztržka a proč Sobotka jako premiér svou jednoznačnou podporou ministra vnitra Chovance riskuje nejen zhoršení vlastní prestiže, ale i oslabení důvěryhodnosti vlády a její funkčnosti a akční způsobilosti. Reforma či reorganizace policie je v pravomoci policejního prezidenta, je to vyjádřeni nezávislosti policie i jeho role jako jediného rozhodujícího orgánu. Policie jako ozbrojená složka výkonné moci je v demokratickém státě podřízena ústavně-politické kontrole vlády prostřednictvím ministra vnitra. Proto ministr vnitra jako člen vlády reformu podepisuje a tím se může stát platnou. Chovancova a Sobotkova argumentace, že to je odborná záležitost, která je plně v rukou policejního prezidenta, je proto neúplná a zavádějící. A tu je jádro sporu, k němuž nemuselo dojít, kdyby v koalici v této věci fungovaly normální vztahy, tj. elementární důvěra a spolupráce na základě a v rámci koaliční smlouvy. O pozadí tohoto podivného postupu se lze dohadovat. Investigativní novináři i stoupenci konspiračních teorií mají velký prostor pro nejrůznější dedukce.

K vlastnímu záměru policejní reformy či reorganizace lze jen stručně uvést, že nebyl vysvětlen spěch s jejím přijetím a vůbec nezbytnost jejího provedení. Podivná je její utajovaná příprava bez účasti zástupců policejních složek, jichž se týká, bez spolupráce se státním zastupitelstvím i bez účasti odborné veřejnosti. Policie není žádný tajný spolek, proto by o její reorganizaci měla být tak či onak informována i občanská veřejnost. Nic z toho se nestalo a vyvolalo to různě kritické reakce i uvnitř ČSSD.

Ministr Chovanec návrh reorganizace podepsal a tím se stala platnou. To je jedna stránka věci. Jsou tu však ještě její další stránky a důsledky. Chovanec nevyhověl výzvě koaličních partnerů Babiše a Bělobrádka, aby tak nečinil či podpis alespoň odložil. Předseda ANO ohlásil, že to je porušeni koaliční smlouvy. (Třeba říci, že není žádný nestranný orgán, který by mohl posoudit rozporná tvrzení Chovance a Babiše, že to není či že to je porušení koaliční smlouvy.) Po intermezzu s hrozbou vypovězení koaliční smlouvy změnilo ANO pozici a ohlašuje, že chce zůstat ve vládě, ale žádá změnu koaliční smlouvy. Skutečný problém dalšího fungování vlády však není v textu koaliční smlouvy, ale v tom, zda se obnoví smysl pro fair-play, nebo ne. Sobotka svého času odmítl zdanění církevního majetku s tím, že smlouvy se mají dodržovat. Platí toto jeho stanovisko i ve vztahu ke koaliční smlouvě a ANO?

Celá problematika včetně počínání jejích účastníků není černobílá. Občané budou její vývoj posuzovat podle míry informací a podle svých politických sympatií. Zatím je těžké to odhadnout, ale průzkumy brzy naznačí, jak budou jako voliči chování jednotlivých aktérů posuzovat. Jsem však přesvědčen, že tato aféra svou povahou a zejména svým průběhem poškodí autoritu této vlády a oslabí důvěru v politiku a politiky. A to je škoda. Je to opět ztráta jisté naděje.

Nakonec závěrečnou poznámku. Chovanec je mladý člověk. Asi nebude znát Marxův výrok, že dějiny se opakují. Poprvé je to tragédie, podruhé je to fraška. Vládní krize v únoru 1948 začala tím, že ministr vnitra Nosek rozhodl o přeložení několika policejních důstojníků – bez vědomí vlády. Krize skončila – podle tehdejší dobové interpretace – vítězstvím pracujícího lidu, podle současného výkladu politickým převratem. Současná vládní krize začala rozhodnutím ministra vnitra o podpoře policejní reorganizace a skončí – to nechť posoudí čtenáři, až budou sledovat vývoj a počínání vlády se Sobotkou a Babišem včetně dohadování o změně koaliční smlouvy. Může to být smutná fraška.

Prof. Zdeněk Jičínský, Praha

Obsah Listů 4/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.