Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 4 > Jan Gruber: Nahradí nás roboti?

Jan Gruber

Nahradí nás roboti?

Debata o digitální revoluci a proměnách světa tak, jak jej známe, se v českém prostředí otevírá pomalu. Přesto již v některých textech byla citována známá studie autorů z Oxfordské univerzity Michaela Osborna a Benedicta Freye z roku 2013 The future of employment: How susceptible are jobs to computerisation? pojednávající o skladbě práce ve Spojených státech amerických, která tvrdí, že v nadcházejících deseti až dvaceti letech bude digitalizací ohroženo až 47 procent pracovních míst.

K podobným závěrům došla i studie evropského think-tanku Bruegel The computerisation of European jobs: Who will win and who will lose from the impact of new technology onto old areas of employment? z roku 2014, která se soustředí na členské státy Evropské unie. Podle jejích odhadů můžeme v Evropě v následujících desetiletích očekávat ztrátu 45 až 60 procent pracovních míst vlivem postupující digitalizace a robotizace práce.

Představa ztráty takřka poloviny pracovních míst mnohé vyděsila. Začalo se mluvit a psát, že lidská práce bude brzy zbytečná a nás všechny za pár let nahradí roboti. Nicméně zároveň se objevily texty, které závěry výše uvedených studií problematizují.

Jako příklad lze uvést nedávnou práci Melanie Arntzové, Terryho Gregoryho a Ulricha Zierahna The risk of automation for jobs in OECD countries, která byla publikována tento rok. Autoři významně korigují odhady Osborna a Freye a předpokládají, že v zemích OECD bude v následujících dekádách ohroženo pouze 9 procent pracovních míst.

Jeden z hlavních důvodů, které vedly k naprosto odlišnému odhadu počtu ztracených míst v důsledku digitalizace, je ten, že Osborne a Frey se zaměřovali především na možnost automatizace jednotlivých profesí, kdežto Arntzová, Gregory a Zierahn se podívali ještě o úroveň níže, tedy na jednotlivé pracovní úkony, které mohou být brzy zdigitalizovány. Zabývali se rovněž různými problémy (mj. etickými), které budou bránit rychlému zavádění nových technologií do praxe. A zároveň předpokládají, že bude spíše docházet k větší spolupráci člověka s technologiemi než k prostému nahrazování lidí stoji.

Přestože odhad ztráty „pouhých“ 9 procent pracovních míst je mnohem optimističtější než odhady dřívější, stále se bude jednat o výrazný zásah do struktur společnosti. Některá pracovní místa zmizí, stejně jako v minulosti zmizeli ponocní či lampáři. Jiná místa se radikálně promění. Po pracujících bude vyžadována větší flexibilita, schopnost využívat nové technologie, vyšší a vyšší vzdělání. Spousta míst se v důsledku digitalizace stane prekérními. Již dnes můžeme sledovat trendy „uberizace“ práce, rozvoj digitálních platforem a crowdworkingu a lze předpokládat, že budou i nadále pokračovat.

Úkolem pro následující roky proto bude nalézt taková politická řešení, která se s hrozbami digitalizace budou s to vyrovnat. Jejich cílem nesmí být technologický pokrok zastavovat, ale regulovat tak, aby nepoškozoval těžce vybojované standardy práce a ochrany pracujících.

Bude třeba rozpoznat jednotlivé aspekty digitální revoluce, získat dostatek dat o současném pracovním trhu a změnách, které na něm probíhají, sdílet statistiky a zkušenosti napříč Evropou a vést diskusi o možných formách restrikcí, regulací a zdanění, které by přesahovaly národní státy.

Na úrovni státu se budeme muset věnovat reformě vzdělávacího systému, posilování celoživotního vzdělávání a rozličných rekvalifikací, posilování sociálních systémů, aby byly schopny udržet ty, kterým digitalizace podrazila nohy, a také přepisování legislativy.

Avšak globální kapitál těžko zkrotí jednotlivé státy či státečky. Bez společné akce mu budou vydány napospas. Budoucnost a řešení těch nejvážnějších problémů, kterým budeme v souvislosti s digitalizací čelit, proto musíme hledat v mezinárodním společenství, pro Českou republiku je tímto společenstvím integrovaná Evropská unie. Evropská unie prostá nacionálních vášní, protekcionismu, daňového a mzdového dumpingu. Evropská unie, která bude skutečně vytvářet dostatečné záchranné sítě pro všechny, kteří se budou ocitat v nouzi či ohrožení.

Jan Gruber (1987) je publicista, působí v Masarykově demokratické akademii.

Obsah Listů 4/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.