Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 4 > Viktor Tichák: Chronická infekční jako-admoditida

Jazyk

Viktor Tichák

Chronická infekční jako-admoditida

Jednou z mých třináctých komnat je boj s nemocí, která mi byla diagnostikována již v prvním ročníku na univerzitě v semináři české literatury 19. století. Tento seminář se měl týkat, jak název může bystrým jedincům napovědět, české literatury 19. století, naše vyučující (doktorandka) se však tehdy rozhodla pojmout seminář jinak, za což jsem jí vděčný, neboť bych si z české literatury 19. století dnes pamatoval stejně málo, zaměřila-li by se na ni výhradně.

Student/ka předstoupil/a před zbytek posluchačů a přednesl/a referát, řekněme třeba o Karolině Světlé a některém z jejích vesnických románů. Po referátu byl prostor k diskusi (u Karoliny Světlé nikterak divoké) a následoval patnáctiminutový proslov naší vyučující, který měl být a byl konstruktivně kritický. K interpretaci románu se doktorandka vyjádřila dvěma větami a následovala sprcha formálních nedostatků počínaje „nedržte tak pevně ten papír“ a „dívala jste se moc často z okna“ přes „chtělo by to občas nějaké gesto rukou“ až po „a zase ten hezitační zvuk“.

Potíží s hezitačním zvukem, tedy eh, ehm, anglicky er, trpěly dobré tři čtvrtiny studentstva a trpí jimi např. i dobrá polovina televizních reportérů. Já sám jsem byl pochválen coby nehezitující, moje slabina však tkvěla v užívání vycpávkových slov. Sem tam se mi stane, že se přistihnu při zvýšené frekvenci „prostě“ či „vlastně“, tyto poruchy se mi však velmi jednoduše daří držet na uzdě, moje „jako“ je ale nekontrolovatelné. Nazval jsem tento problém svou chronickou jako-admoditidou, která se při nervozitě zhoršuje. Jsem schopný použít sedm „jako“ v desetislovné větě (Jsem jako schopný použít jako sedm „jako“ v jako desetislovné větě.“). Kde se tam vzalo?

Sám Slovník spisovného jazyka českého uvádí na konci dlouhé heslové stati k „jako“ pátý význam, který je mému vycpávkovému nejbližší: „vysvětluje, doplňuje nebo uvádí výpověď; tedy, totiž, to jest“ s příklady „to už jako mám jít?“ nebo „neviděl jste Karla – jako Karla?“ Tento význam není označen za zastaralý ani knižní, ale za „obecně s pokleslým významem“. Zastyděl jsem se. Existují léky? Napadla mě i možná souvislost s angličtinou, kde „like“ funguje, či může fungovat, podobně zbytečně.

Chronická jako-admoditida je běžným typem onemocnění, její nakažlivost je, troufám si tvrdit, minimální, jedná se tedy o komplikaci, s níž si musí každý jedinec poradit sám. Rozmáhá se však jako-admoditida typu B, nemoc civilizační a vysoce infekční, která postihuje celou společnost a kterou považuji za větší hrozbu, zasahuje totiž jazykový systém. Podobnost s typem A spočívá v její obtížné zjistitelnosti. „Jako“ začíná napadat český instrumentál a jiné vazby, požírá je a nahrazuje, přičemž vznikají šílené syntaktické výplody.

Jedná se o z(de)generalizovaný čtvrtý význam ze SSJČ: „s významem identifikačním uvádí doplňkové výrazy, zvl. ty, které určují jistou funkci, poslání určité osoby, věci nebo jevu; jakožto.“ Příkladem je „mluvil o ní jako o matce“, kde bez kontextu vzniká ještě jeden vedlejší význam přirovnávací. Sám SSJČ si je vědom nesprávného užívání v některých vazbách místo vazby s předložkou „za“, např. „uznat něco jako zákon“ nebo „označili ho jako původce atentátu“. Dnes však můžeme v běžné mluvě i v tisku narazit na patvary typu: „Zeman navrhl jako ústavního soudce advokáta Uhlíře.“ (echo24.cz, 7. října 2014) Najdeme dokonce i vazbu „jmenovat někoho jako ministra“, stále však ještě naštěstí velmi vzácnou ve své životné formě. Autoři Petr Levický a Petra Polišenská se např. rozhodli při sestavování komentáře k občanskému zákoníku (Judikatura k rekodifikaci. Vznik a obsah závazku. 2015) zvolit následující formulaci: „nabídku může navrhovatel učinit jako neodvolatelnou“. Běžně už nazýváme věci jako: „Pochvaloval si pobyt s mužstvem v Chorvatsku a přípravu nazval jako tvrdou makačku.“ (MF DNES, 3. června 2005).

Korunu tomu pak nasadila kolegyně, která mě poprosila, abych ji na facebooku udělal jako správce skupiny. Svou chybu si ihned uvědomila, nedivil bych se však, kdyby se jako-admoditida rozlezla i tímto směrem. Je třeba si nalít čistého vína a nazývat věci jako pravá jména.

Viktor Tichák

Obsah Listů 4/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.