Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 4 > S Václavem Žákem hovoří Jaroslav Bican: Proč není analogie mezi Robertem Šlachtou a Kubiceho zprávou

S Václavem Žákem hovoří Jaroslav Bican

Proč není analogie mezi Robertem Šlachtou a Kubiceho zprávou

Václav Žák a Jaroslav Bican ve svém společném rozhovoru tentokrát hovoří o policejní reorganizaci, kdy se slučuje Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK). Nakolik lze srovnávat současnou situaci s tzv. Kubiceho zprávou z roku 2006? V čem se oba případy liší? Může mít parlamentní vyšetřovací komise zabývající se policejní reorganizací nějaké výsledky?

Policejní reorganizace slučující dva elitní policejní útvary vyvolala asi nejvážnější krizi současné vlády. Přestože se nakonec vládní koalice jejím vlivem nerozpadla, těžko odhadnout, jaký dopad tato kauza bude mít na podzimní krajské a senátní volby, případně na volby do Poslanecké sněmovny příští rok. Nabízí se zde analogie se situací v roce 2006 a s tzv. Kubiceho zprávou. Nakolik jsou podle vás oba případy srovnatelné?

Podle dobře informovaných zdrojů situace v roce 2006 vypadala tak, že existovala značná pravděpodobnost, že sociální demokracie vyhraje volby a následně se bude opírat o explicitní koalici s Komunistickou stranou Čech a Moravy. V předvolebních diskusích se tehdejší předseda sociální demokracie Jiří Paroubek nijak netajil tím, že má v úmyslu zacházet s komunisty jako s normální parlamentní stranou.

Předseda Paroubek nebyl sám, kdo takto hovořil. Také Jiří Dienstbier mladší tenkrát zdůrazňoval, že je třeba se odklonit od letitého porušování ústavních principů, kdy se s politickou stranou, která se účastní demokratických voleb a která nemá v programu nic, co by vybočovalo z demokratického rámce, zachází jako se stranou, jež je nedemokratická a nesmí se podílet na vládnutí. Na základě toho vznikla objednávka, aby takříkajíc někdo zatáhl za záchrannou brzdu.

Tou záchrannou brzdou měla být Kubiceho zpráva o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Počítalo se s tím, že se dostane do médií a ovlivní volby. Nebyl to první pokus použít bezpečnostní složky k ovlivnění voleb. K úplně prvnímu došlo v roce 1992, kdy do médií unikl seznam novinářů agentů Státní bezpečnosti, jejichž cílem údajně bylo podkopat budování demokracie v Československu. Tenkrát na tom seznamu byli i tři mrtví novináři.

Někdo nechal prolustrovat seznam novinářů ze Syndikátu novinářů a vybral jména, která byla agenty nebo spolupracovníky Státní bezpečnosti, bez jakékoliv analýzy, co skutečně psali, a tento seznam unikl do médií. Samozřejmě to zvýšilo obavy veřejnosti z možnosti návratu ke starým poměrům, což byl pochopitelně nesmysl. Dnes nelze kvantifikovat, jaký to mělo efekt na výsledek voleb, ale vzhledem k tomu, že Občanskému hnutí tehdy scházely asi dvě desetiny procenta k tomu, aby se dostalo do České národní rady, je klidně možné, že to volby ovlivnilo.

Když se vrátím ke Kubiceho zprávě, tehdejší ředitel ÚOOZ Jan Kubice tvrdil, že se obrátil na členy sněmovního branného výboru se svou zprávou, protože na jeho útvar byl vyvíjen politický tlak a existovala snaha zasahovat do vyšetřování konkrétních kauz. Takové vysvětlení podle vás nemá žádný reálný základ?

To je věc, kterou je velmi těžké zdokumentovat. Podle mého názoru zmíněná záchranná brzda byla namířena do budoucnosti. Kubiceho zpráva jako taková, úroveň jejího zpracování a informace, které obsahovala včetně pedofilie předsedy Paroubka, naprosto jasně vypovídá o tom, že nemohla mít v žádném případě za cíl ochránit ÚOOZ před rozprášením. Útvar, který je schopný dát do Parlamentu takovou zprávu, nemá nárok na existenci. Opravdu si nedovedu představit, ve kterém státě by po takovém extempore mohl dál uvedený útvar nerušeně fungovat.

Jestli to chápu správně, Jan Kubice původně nechtěl sněmovní výbor se zprávou seznámit, ale dotlačila ho k tomu až vyhrocená situace. Nejednalo se tedy o reprezentativní a ověřený soubor zjištění, který by se systematicky připravoval ke zveřejnění. Nemohlo to být tak, že ve chvíli, kdy byl Kubice pod tlakem, chtěl říct: pracujeme na politicky ožehavých kauzách, a proto chtějí omezovat naši činnost, a tady se můžete podívat na pracovní verzi toho, na čem děláme?

Abychom tohle mohli rozsoudit, museli bychom znát situaci uvnitř ÚOOZ v té době, pokud ji neznáme, jediné s čím můžeme pracovat, je samotná zpráva. Když se podíváte na způsob, jakým se s ní zacházelo, kdy evidentním cílem bylo dostat informace z ní do médií, a když zhodnotíte kvalitu těch informací, které byly více méně ve stylu jedna paní povídala, tak mně z toho vychází potvrzení mé interní informace, že šlo o záchrannou brzdu jak ovlivnit výsledek voleb, a to se také podařilo.

Z vašeho popisu se zdá, že Jan Kubice v čele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu jednal ve prospěch určitých politických sil. Když se vrátíme do současnosti, Robert Šlachta podle vás postupoval nezávisle na politických stranách, nebo zde rovněž můžeme sledovat přimknutí se k nějakým politickým uskupením?

Jediné, čím se člověk může řídit, je dívat se na ten proces jako na černou skříňku. Ještě je třeba dodat jednu důležitou věc, v době, kdy Jan Kubice dával zprávu do sněmovního výboru, na Nejvyšším státním zastupitelství končila Marie Benešová. Ta byla nejvyšší státní zástupkyní ustanovena na základě toho, že odmítla jako okresní prokurátorka v Kladně přijímat od ODS příkazy, jakou trestnou činnost má vyšetřovat a nad jakou má přimhouřit oči, a rozhodla se odejít ze státního zastupitelství. Na základě toho ji pak Miloš Zeman prosadil do funkce nejvyšší státní zástupkyně. Za svého náměstka si Marie Benešová vybrala doktora Jaroslava Fenyka, nyní soudce Ústavního soudu. Oni dva se skutečně pokoušeli vůbec o nastartování schopnosti státního zastupitelství vyšetřovat složitou hospodářskou kriminalitu. Státní zástupci byli posíláni na stáže do zahraničí, do Německa, Británie, USA, aby se naučili rozumět složité hospodářské kriminalitě, protože prokuratura zděděná z minulého režimu jí nerozuměla.

Podotýkám, že na policii takový proces neproběhl. Potom, co se Marie Benešová dostala do konfliktu s koaličním ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem z Unie svobody kvůli kauze katarského prince, kde bylo evidentní, že ministr spravedlnosti porušil pravidla, jak se má proti trestné činnosti v takových případech postupovat, Pavel Němec nakonec dosáhl toho, že se premiér Paroubek, který potřeboval koaliční stranu k tomu, aby mohl vládnout, s Marií Benešovou rozloučil.

Tím pádem zůstalo státní zastupitelství obsazeno figurami, jako byl například Libor Grygárek. Je třeba říct, že mezi advokáty velkých případů byla Marie Benešová označována rudá Marie. Nebylo u ní pochyb, na jaké straně zápasu se zločinem stojí. Zatímco u lidí, jako byl Libor Grygárek, bylo možné mít důvodné pochybnosti.

Jak mimo jiné vyplývá z odposlechů otištěných v Právu, Ivo Rittig a jeho společníci si gratulovali, že jejich kauzu nevyšetřují Šlachtovy „tanky“.

Také v tom je současná situace podstatným způsobem odlišná, protože když došlo ke konfliktu ohledně reorganizace a dalšího osudu ÚOOZ, útvar požíval důvěry nejvyšších státních zástupců, kteří za léta svého působení podle mne dostatečně předvedli svoji integritu.

Kdybychom tedy uvažovali o tom, že ÚOOZ pracuje na objednávku některé politické strany, museli bychom zároveň dokázat, že na stejné straně stojí i špičky státního zastupitelství. Protože mně to připadá absurdní, a ve způsobu, jakým státní zastupitelství funguje, skutečně neshledávám žádné podezření, že by bylo politicky cinknuté, vychází mně z toho, že ani Šlachtův útvar není politicky cinknutý.

To je pro mne hlavní argument. Když si někdo získá kredit na základě dlouholeté činnosti, v krizových situacích by ho člověk měl vzít v potaz, protože to je to nejdůležitější, co ta instituce a její představitelé v takových chvílích mohou k vnějšímu posouzení nabídnout.

Skutečnost, že jedním z nejhlasitějších zastánců Roberta Šlachty je předseda hnutí ANO Andrej Babiš, vnímáte jako shodu okolností? Tedy to, že zájmy Roberta Šlachty a státních zástupců, aby ÚOOZ fungoval jako doposud, se shodují s těmi Andreje Babiše, který si to také přeje.

Není to úplně shoda okolností. Je to dáno logikou politických programů jednotlivých aktérů. Současná situace v politice je taková, že máme na scéně jednak klasické politické strany a pak protestní hnutí, které se etablovalo rétorikou zápasu s korupcí za každou cenu.

V situaci, kdy existuje nevysvětlitelné chování policejního prezidia, které urychleně reorganizuje ÚOOZ krátce poté, co ho prokurátoři nechávají vyšetřovat složitý případ zasahující Městské státní zastupitelství v Praze, který by podle standardních pravidel měla vyšetřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů (ta je však na rozdíl od Šlechtova útvaru nedůvěryhodná), nelze se divit tomu, že se ozývá protikorupční hnutí ANO.

Když říkáte, že za standardních podmínek by vyšetřování měla vést Generální inspekce bezpečnostních sborů, mohl bych dodat, že za standardní situace by politickou korupci nevyšetřoval Šlachtův útvar, ale Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, který to na rozdíl od ÚOOZ má v popisu práce. Jeden z argumentů, které padají, je, že žádné z jednotlivých oddělení ÚOOZ nemá politickou korupci na starosti, a proto, aby se jí Šlachtův útvar vůbec mohl zabývat, musely vznikat ad hoc týmy napříč existující organizační strukturou. Nebylo by v rámci správně fungujícího systému lepší snažit se o to, aby ÚOOZ, případně Generální inspekce bezpečnostních sborů opravdu dělaly, co mají, a vše probíhalo standardně? A ne aby docházelo k situaci, kdy aby něco bylo vyšetřované, musí se to dít do určité míry nestandardně zásluhou toho, že se vyšetřování ujme Šlachtův útvar úzce spolupracující se státními zástupci?

Nechci říct, že se mýlíte, ale myslím si, že je třeba vzít do úvahy následující argument. Když máte korupci, může se jednat o sólo korupci, ale může to být také organizovaná korupce, a tím pádem začne spadat do působnosti útvaru vyšetřujícího organizovaný zločin. Mezi útvarem, který má definováno, že vyšetřuje organizovaný zločin, a antikorupčním útvarem musí naprosto zákonitě vznikat překryvy. Tato námitka proto podle mne padá. Je to umělá snaha diskreditovat Šlachtův útvar na základě toho, že nejedná lege artis.

Druhá námitka o věcné příslušnosti spočívá v tom, že Lenka Bradáčová, která vedla vyšetřování úniku informací, ho začala ve větvi, která se netýkala příslušníka ozbrojených složek. Státní zástupkyně Bradáčová následně interpretovala trestní řád tak, že pokud vede případ, který nemá být od počátku svěřen GIBS a kde se příslušník ozbrojených složek vyskytne jako vedlejší větev případu, nemusí ho předávat na GIBS a může pokračovat ve vyšetřování dál ve spolupráci s útvarem, se kterým ho zahájila.

To je záležitost interpretace trestního řádu a nemám důvod nevěřit, že Lenka Bradáčová má své jednání zákonně pokryto. Bylo by lepší, kdyby GIBS fungoval, ale vzhledem k svému rodnému listu bohužel nefunguje. Lenka Bradáčová uvedla, že ze tří desítek případů, které GIBS měl vyšetřit, nevyšetřil ani jeden.

Důvod, proč do toho vicepremiér Babiš vstupuje, spočívá v tom, že policejní reforma vůbec nebyla konzultována se státními zástupci. A protože ministr spravedlnosti je z hnutí ANO, tím pádem se spor mezi špičkami policie, ministrem vnitra, státním zastupitelstvím a ministrem spravedlnosti stal současně předmětem politického zápasu mezi sociální demokracií a hnutím ANO. Na tom není nic mimořádného.

Co je mimořádně nešťastné, je dryáčnický způsob, jakým k tomu případu Andrej Babiš přistoupil. Jeho chování a slovník jsou něco, co naprosto vybočuje z přípustných mezí vnitrokoaličních rozmíšek. Je to velká škoda, protože jeho chování je tak přehnané, že tím zároveň diskredituje Nejvyšší státní zastupitelství a Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, jejichž autoritou se zaštituje.

Pochopitelně mezi částí veřejnosti a žurnalistů, kteří vidí v Babišovi ztělesnění ďábla, to rovněž vedlo k přemrštěné reakci, kdy celou záležitost začali interpretovat jako Babišovu politickou hru, která nemá vůbec žádný reálný základ, což je podle mne omyl. Domnívají se, že tím, že se Andrej Babiš proti policejní reorganizaci vymezil, se potvrdilo to, že je naprosto v pořádku.

A proč podle vás policejní reorganizace není v pořádku? Čím myslíte, že je motivovaná?

To, k čemu Šlachtův útvar dospěl na Městském státním zastupitelství v Praze, že byla odvolaná Dagmar Máchová z řešení trestních kauz, je pro mne důkazem toho, že konečně po tom, co se stabilizovalo Nejvyšší státní zastupitelství a Vrchní státní zastupitelství, nyní došla řada na pražské Městské státní zastupitelství. Stačí se podívat, jak byla řešena kauza OpenCard státní zástupkyní Máchovou, aby bylo jasné, co se pod pokličkou této instituce skrývá.

Obávám se, že přesně to vzbudilo paniku. V okamžiku, kdy by se začaly rozkrývat případy Městského státního zastupitelství, věřím tomu, že by to ohrozilo velkou spoustu lidí. Vznikla tedy velmi nepříjemná situace, protože v této zemi, a obávám se, že v žádné zemi, politici nemají zájem mít naprosto autonomně fungující policii a státní zastupitelství. Jsou velmi rádi, když se s nimi dá nějakým způsobem hovořit a když se tyto orgány chovají řekněme „chápavě“.

Zdá se, že Robert Šlachta to nechtěl připustit, a proto bylo důležité, aby vypadl ze hry. Podle mě je to škoda, protože když si domyslíme, co to může znamenat do budoucnosti, jestli mám pravdu a skutečně se hraje o to, aby se zase zpátky dostaly pod kontrolu případy, které jsou někomu velmi nepříjemné, potom bude ohroženo i státní zastupitelství.

Už se objevily útoky na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, o Ivu Ištvánovi ani nemluvím, ten je terčem mediálních útoků neustále, i sporadické útoky na Lenku Bradáčovou, ale pokud by se povedlo v rámci tohoto zápasu odstřelit špičky státního zastupitelství, ocitli bychom se zpátky v marasmu devadesátých let. To je velmi vážná situace a lidé, kteří ji podceňují a bagatelizují poukazem na to, že za všechno může Babiš, který si ochočil Šlachtu i státní zástupce, to je katastrofa.

Když mluvíte o tom, že zaznívá, že Andrej Babiš si ochočil prokurátory a Roberta Šlachtu, možná by se dalo pokračovat v tom smyslu, že pro předsedu hnutí ANO je výhodné, aby se případy, na kterých ÚOOZ pracuje, nadále rozkývaly a plukovník Šlachta a státní zástupci měli volné pole působnosti, protože pravděpodobně kauzy, se kterými budou přicházet, Andreje Babiše nepoškodí, ale budou naopak dále zasahovat tradiční strany. Ty strany, vůči kterým se předseda ANO tolik vymezuje, a mezi nimi i ČSSD, která je jeho hlavním soupeřem. To nakonec může být hlavní důvod, proč Andrej Babiš bez ohledu na to, jestli si státní zástupce a Roberta Šlachtu osedlal či neosedlal, se jich minimálně velmi silně zastal. Jak ale zabránit tomu, aby Šlachta a prokurátoři, byť s dobrými úmysly, nesehráli roli někoho, kdo ve výsledku předsedovi ANO pomůže vyhrát volby? Což však neznamená, že mu nezávislost a důslednost policie a státního zastupitelství bude stále po chuti i ve chvíli, kdy to pro něho už nebude výhodné. Jak se vyrovnat i s touto možností?

Obávám se, že s tím se vyrovnat nelze. To se úplně klidně může stát. Vůbec bych si ale nebyl tak jistý, že na různých stupních státního zastupitelství a policie nejsou případy, které mohou být Andreji Babišovi velmi nepříjemné a mohou se dotýkat i jeho. Nedá se vyloučit, že také předseda ANO má své třinácté komnaty a že by rovněž ocenil orgány, které k tomu budou přistupovat s pochopením. Jenže zatím neexistují žádné indicie, že by tomu tak bylo.

Nezdá se ale, že by kauzy, ve kterých by figuroval Andrej Babiš, byly na pořadu dne, a pokud by teď policisté a státní zástupci dostali volnou ruku, dá se očekávat, že to, na co se přijde, asi nepotěší sociální demokracii. Na druhou stranu nemusí trvat dlouho a podobná situace může nastat i v případě hnutí ANO, protože v této zemi nemáme politiky a podnikatele bez minulosti. Ovšem pokud se státnímu zastupitelství povede proti sobě sjednotit naprosto všechny politické strany, obávám se, že bude velmi obtížně hledat spojence, kteří by ho zaštítili. Rozhodně je bude těžko hledat na domácí politické scéně.

Státním zástupcům podle vás tedy nezbývá nic jiného než hledat politické spojence?

Státní zastupitelství není samostatná ústavní moc jako soudy. Je součástí exekutivy a nežije ve věži ze slonoviny. Naštěstí je ale nemusí nutně hledat jenom na domácí politické scéně.

V Poslanecké sněmovně k policejní reorganizaci a dění kolem ní vznikla parlamentní vyšetřovací komise, kterou vede bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS. Lze od této komise něco očekávat? Jak hodnotíte okolnosti jejího vzniku?

Je třeba říct, že existuje legitimní výtka, že chování Roberta Šlachty a Jiřího Komárka z ostravské expozitury ÚOOZ bylo porušením subordinace v případě obvinění policejního prezidenta Tuhého z úniku informací. Zrovna tak i chování státního zástupce Ištvána, když zveřejnil pochybnosti o tom, zda policejní reforma není součástí organizovaného spiknutí. To také nebylo úplně promyšlené z hlediska dopadu na veřejné mínění, je ale nutné brát v potaz, co bylo dřív a co potom. Do té doby, než se začala úvaha o sloučení ÚOOZ a ÚOKFK, se nic takového nedělo. Nyní je proto třeba řešit důsledky toho, k čemu tyto rozbroje povedou.

K parlamentním vyšetřovacím komisím skeptický nejsem. Například si myslím, že komise pro vyšetřování kauzy OpenCard odvedla velmi slušnou profesionální práci, sice jako jedna z mála komisí, ale i v případě těch dalších přinejmenším měla veřejnost šanci dostat se k informacím, které by jinak nezískala. Primárním cílem vyšetřovacích komisí je zprostředkovat informace veřejnosti.

Vyšetřovací komise k policejní reorganizaci může přinést přinejmenším to, že se do protokolu dostanou informace, které vrchní státní zástupce Ištván a plukovník Šlachta chtějí komisi sdělit. Zdá se, že tu možnost mít budou, Pavel Zeman i ministr Chovanec slíbili, že na žádost komise zprostí mlčenlivosti kohokoliv.

Nevzbuzuje pochybnosti skutečnost, že v čele komise je Pavel Blažek, který vystřídal ve funkci ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, jež stál na začátku procesu, který vyústil v nezávislé jednání státních zástupců?

Na druhou stranu ovšem Pavel Blažek podepsal jmenování Lenky Bradáčové. Dejme tedy exministrovi Blažkovi šanci, ať ukáže, jak vážně míní řešení tohoto sporu. Podle mne jako opoziční poslanec nemá důvod retušovat spory uvnitř vládní koalice.

Parlamentní vyšetřovací komise je složená po jednom členovi z každé politické strany – je podle vás šance, že dospěje k nějakému výsledku?

Podle mne docela velká. V komisi zasedají zástupci stran, které mají eminentní zájem se něco dozvědět. Je otázka, jak to dopadne, a bude skutečně zajímavé sledovat, nakolik se naši poslanci vyrovnají s úkolem, který před nimi stojí.

Václav Žák

David Voda

Obsah Listů 4/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.