Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 5 > Manfred Wohlfahrt: Pouze nacionalismus jiných nám není nikdy po chuti

Manfred Wohlfahrt

Pouze nacionalismus jiných nám není nikdy po chuti

Strašné, otřesné, odporné: mohu si za to sám – proč jsem si, i přes zkušenosti z minulých let, zase jednou nechal zkazit náladu televizními zprávami ze světa? Asi jste uhádli, právě na mě z televize zařvali Trump a Erdogan, něco takového mne irituje, ne, vzteká mne to! Známe přece účinky řevem přednesených „argumentů“ už z dob pánů Hitlera a Goebbelse a také si vzpomeneme na to, jak fungovaly u těch na druhé straně, u přitakávajícího, ba rozvášněného publika. Zkřivené obličeje, zdvižené pěsti. Blízko k lidu? „Vy jste ten lid!“ – ach, jak rádi slyší právě toto všichni frustrovaní a neúspěšní, kteří za vše, co se jim v životě přihodilo, musí někoho vinit. V uvozovkách k tomu ještě dořečeno: „Vy jste ten lid, dokud MĚ následujete!“ A ještě důležitá poznámka: všichni ostatní jsou nepřátelé lidu, v obzvláště drzé formulaci pak nepřátelé demokracie! Na to máme slovo, a sice pravicový populismus, a bez něj si současné zpravodajství už nelze představit.

Co se takovému populistovi při řešení situací s cizinci, především uprchlíky, nejvíce hodí, se dá nejlépe nacvičit třeba v domácí politice: Pošpinění jinak politicky smýšlejícího je jednoduchý trik, se kterým se setkáváme denně. Příklad? Při nedávných volbách spolkového prezidenta v Rakousku došlo k formálním chybám, ke kterým však, nutno dodat, u tohoto typu voleb bohužel dochází často. Tentokrát však rakouský ústavní soud – zbrkle, bez reálné potřeby a očividně uspěchaně poslušný – anuloval výsledek voleb v celém Rakousku, a ne jen v dotyčných volebních okrscích, což vyvolalo vlnu kritiky v odborných kruzích. V pravicově populistické straně poraženého kandidáta však přirozeně nikoli. Ta tím dostala možnost čerpat z bohatého pomlouvačného repertoáru a protikandidátovi přisoudit demenci a rakovinu po tom, co se zjevně nepodařilo dokázat mu ani polovičatě věrohodně nějaká pochybení. Tímto populistickým „soucitem“ pronásledovaný Alexander van der Bellen, bývalý člen Zelených a profesor ekonomie, se rozhodl jít na veřejnost a předložil lékařské zprávy o svém nejlepším zdraví. Ale copak to nějakému pomlouvači vadí? Fáma byla na světě a jistá média se postarala, aby se šířila dál, nedbajíce jakékoli novinářské odpovědnosti. Jejich jediným podnikatelským záměrem je očividně vytváření novinových titulků a další otupění lidí, kteří se nechají lehce svést a využít, což hraje do karet pravicovým populistům. Přitom jsme v Rakousku měli hlavně od éry kancléře Bruna Kreiskeho naději, že se zvyšujícím se politickým vzděláním přibude i víc politicky odpovědných lidí. Zmýlili jsme se tak fatálně?

Podle všeho ano, a to nejen v malém rakouském světě! Být otevřený světu je hlas minulosti, dnes je v kursu tupá a nelidská národnostní omezenost – a Rakousko má namířeno k tomu, aby pokračovalo ve stopách Viktora Orbána (výjimky, jako jsou lidé osvícení humanismem a laskavostí, existují samozřejmě všude, ti ať mi prosím prominou!).

Proběhl snad proces kultivace všeho politického v duchu humanismu moc rychle, a tudíž se nedostal do širšího povědomí obyvatel, nebo se tento způsob myšlení doposud nestihl zažít? Anebo je to čistá iluze počítat ještě v Evropě 21. století s voličskou základnou slušných, inteligentních a informovaných lidí, kteří tento vytoužený humanismus dostanou od diskusních stolů intelektuálů až do parlamentu?

Je možné, že právě rychlost, kterou se v dnešní době svět mění, hodně lidí irituje, protože se teprve nedávno zařídili podle nových poměrů a jejich opětovné změny vnímají jako ohrožení toho, čeho právě dosáhli. Je také možné, že lidé upřednostní vlastní národní bezpečí a uzavřenost před otevřeností humanismu. Avšak nejsou to tito úzkostliví lidé, kteří stavějí ploty a zdi, nýbrž pravicoví populisté jako Orbán a Trump, kteří tento způsob jednání požadují nebo sami praktikují, a tím stojí v cestě humanizaci světa.

Demokratizace a humanizace jsou, jak už naznačují samy termíny, proces, a ne stav. Tím pádem se nejedná o situaci, kdy si můžeme oddechnout, ale spíše o jakýsi nekončící úkol, který by se dal přirovnat k vrtání do velmi silné desky. Během vrtání však můžeme doufat!

Z němčiny přeložil Jan Ciosk.

Manfred Wohlfahrt (1946) učil na gymnáziu ve Waidhofenu an der Ybbs. Autor a redaktor knih o historii, organizátor výstav, spoluvydavatel (již zaniklého) kulturně-politického čtvrtletníku Zeitschrift, byl činný v městské politice za Stranu zelených.

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.