Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 6 > Pavel Šaradín: Rok 2016 aneb O přešlapování na místě

Pavel Šaradín

Rok 2016 aneb O přešlapování na místě

V loňském roce odborníci varovali, že rok 2016 bude nejteplejším v historii lidstva. Něco se děje, cítí většina z nás. Občas narazíme na houbu, která rostla před třiceti lety mnohem jižněji. Třeba lanýže. Někdy nám ornitologové ukazují opeřence, kteří už ani neodlétají na jih. Zůstává například čáp. Něco se děje i v politice. Stále častěji čteme o ohrožení liberální demokracie, evropské společnosti se daly do pohybu. Kam přesně jdeme, ovšem nevíme.

Zima

Hned v lednu přirovnala televize Russia Today Miloše Zemana k Donaldu Trumpovi. Diváci měli následně hádat, který z nich dvou je autorem vybraných výroků o muslimech, ženách, přistěhovalcích či abstinentech. Test je stále na stránkách televize. My ovšem nemusíme tipovat autora odpovědi na otázku, jakým způsobem lze dosáhnout odstoupení premiéra Sobotky. Demokratickou cestou jsou volby, nedemokratickou cestou je kalašnikov, odpověděl dotyčný.

Tonda Blaník je poměrně zdařilou karikaturou české politiky. V určitých kruzích se stal natolik populární a módní ikonou, že jsem čekal, kdo z politiků si ho pozve do nějaké debaty nebo si z něj udělá talisman, portrét na tričko atd. Nakonec jsem se dočetl aspoň toto: Tonda Blaník, DVTV, OSF, Sabina Slonková a spol. vyrážejí do krajů. Výkonný ředitel nadace Open SocietyFund Robert Basch titulek doplnil: „Proto jsme se rozhodli netradiční formou – politicky nekorektní late night show – poukázat na různé jevy, které ohrožují českou demokracii, a podpořit ty občany, kteří proti těmto hrozbám aktivně vystupují, nebo svou činností pozitivně přispívají k rozvoji české demokracie a otevřené společnosti.“ Venku končila zima a Tonda Blaník se stal realitou.

Zpochybněna je Formanova fikce nepřátelství mezi Salierim a Mozartem. Po 231 letech se totiž zjistilo, že skladbu Per la ricuperata salute di Ophelia napsali společně. Pravda, zůstává otázka, za jakých okolností skladbu psali, to se již nedovíme.

Jaro aneb Sezóna uprchlíků

Do Prahy zavítal čínský prezident Si Ťin-pching. Jeho návštěvu doprovázely davy najatých Číňanů, tzv. vítačů. Což by našinci vadit nemuselo, ale problémem bylo chování českých policistů a nesmyslná bezpečnostní opatření. Kupříkladu poslance Miroslava Kalouska vyprovokovala k tomu, že se chopil tibetské vlajky. Policisté zvonili na lidi, kteří v oknech vyvěšovali tibetské vlajky, dva dokonce vtrhli na akademickou půdu. Na Pražském hradě se večer objevil světelný nápis Pravda a láska, který rovněž neunikl zájmu policejních složek. V novinách jsme se o této události dočetli: „Poté, co policie určila, že projektor, ze kterého byla hesla na zdi Pražského hradu promítána, se nacházel na Malé Straně, šla do bytu k manželům Bursíkovým. ,My jsme je nepustili. Stejně jako jsme je nepustili před sedmi lety,' řekla serveru Lidovky.cz Kateřina Jacques-Bursíková s tím, že s heslem bývalého prezidenta o vítězství pravdy a lásky se ztotožňují.“ Očekával se zejména ekonomický výsledek této návštěvy: prezident Zeman si liboval, Číňané u nás letos proinvestují 95 miliard korun.

Pamatuji si ještě, když na samém začátku 90. let vycházely Literární noviny jako příloha Lidových novin. Vzpomínám si také na jejich osamostatnění a vysokou úroveň, kterou pod vedením Vladimíra Karfíka měly. Na jejich nynější internetovou verzi se podívám, jen tak ze zvědavosti, jednou dvakrát za měsíc. Máj přivítaly fotografií přeplněné lodě odněkud ze Středozemního moře. Titulek jednoznačný: Sezóna utečencům již začala. Současné Literárky s těmi Karfíkovými nemají společného již vůbec nic.

Na konci května vystoupil Daniel Herman na setkání sudetských Němců. Oslovil je Liebe Landsleute, tedy milí krajané. První zástupce české vlády na jejich shromáždění sklidil potlesk více než tří tisíc účastníků. Od ministra kultury to byl záslužný počin, po jeho odvolání volali pouze komunisté. Konečně přišel skutečný akt smíření projevený i z naší strany.

Léto

Na konci června se uskutečnilo referendum, na jehož výsledek čekala celá Evropská unie. V předvečer brexitu se konala v Praze beseda Listů, převládal mírný optimismus, který naznačovaly také průzkumy veřejného mínění. Ráno jsem si ke snídani pustil zprávy, bylo již sečteno. Británie tedy odchází z Unie. Ostrovy to tak nějak ustojí, horší to bude s námi, pomyslel jsem si. Každou chvíli se k výsledkům referenda někdo vyjadřoval, až se mi proud řečí slil do několika stále se opakujících výroků. Přehlušila je jediná zpráva. Nejvýraznější podporovatel odchodu Nigel Farage se přiznal, že jeden z jeho nejpodstatnějších argumentů pro odchod byla lež. Farage před referendem tvrdil, že každý týden posílá Británie EU 350 milionů liber. Taková částka má obrovský mobilizační potenciál.

V Karlových Varech jsem během tří červencových dnů viděl dvanáct filmů. Mezi nimi Línou zátoku, na niž jsem původně jít nechtěl, ale když jsem si přečetl, že jednu z hlavních rolí ztvárnila Juliette Binocheová, bylo rozhodnuto. Po deseti patnácti minutách začali odcházet první diváci, postupně se vytráceli další. Polovina diváků velkého sálu hotelu Pupp zůstala, aby si přečetla závěrečné titulky. Z pro mne trapné taškařice jsem si neodnesl nic. Ještě hůře hodnotily film manželka a dcera Lucie. Marně jsem přemýšlel o pozitivech a čekal na recenze, které by mi film (do)vysvětlily. Cinepur č. 107 mi mohl pomoci, ale nepomohl. Jiří Blažek čtenářům k filmu napsal: „Líná zátoka představuje grotesku rafinovanějšího typu, značně sonickou a repetitivní, jakou lze nalézt u komiky Jacquese Tatiho, než přízemní přehlídku neřízené anarchie raného slapsticku.“ Pokud čtenáře Listů tento úryvek navnadil, nezapomeňte si koupit vstupenku do kina. Název filmu znáte. Poněkud nevalných kritik se dostalo po karlovarské premiéře filmu Anthropoid, kterým američtí tvůrci zpracovali silné téma, atentát Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše na R. Heydricha. Film je obrovskou službou (a reklamou) Čechoslovákům, kteří zlikvidovali třetího nejvýše postaveného muže Německa. Ukazuje nás ve zcela jiném světle, než sebe samotné vidíme. Rovněž v tomto filmu jsem se s recenzenty rozešel.

V červenci mělo přijet do České republiky deset uprchlíků z Řecka, ale tamější policie je nenašla. Jejích příjezd byl odložen na příští rok. Statistiky uvádějí, že u nás požádalo o azyl méně lidí než v roce 2015. Nejvíce žadatelů bylo z Ukrajiny, asi 120. Milan Chovanec prohlásil, že posílí ochranu hranic s Německem, odkud by se mohli vracet odmítnutí žadatelé o azyl. Volba OK (občané pro Olomoucký kraj) v programu pro krajské volby zase přislíbila lepší ochranu hranic s Polskem. Dozvěděli jsme se rovněž, že o azyl žádá šest desítek čínských křesťanů. Pokud by azyl dostali, znamenalo by to, že v Číně jsou porušována lidská práva.

Podzim aneb Černý měsíc

Podzim začal nadějí a skvělým projevem Petra Pitharta. Vzpomínalo se na nedožitých 80 let Václava Havla. V Rudolfinu seděl premiér a od řečníka se dozvěděl: „Vyzývám proto odtud především členy vlády. Vyzývám vás jako občan, který má příležitost oslovit vás z očí do očí. Ale i jako člověk Havlovi blízký. Vyzývám vás, abyste tomuto račímu posunování (od NATO, EU, našich hodnot, pozn. aut.) se postavili mnohem přesvědčivěji, než dosud. Věřím, že na to máte. I vy, pane premiére. Ozřejmujte znovu a znovu, pro domov i pro svět naši polistopadovou zahraniční politickou orientaci. Naše místo v Evropě, ve světě. Jinak naň bude svět usuzovat ze stanovisek a gest... koho asi.“

Sociální demokracie v průzkumech veřejného mínění předstihla ANO 2011 v květnu. Před krajskými volbami to byla mimořádně povzbudivá zpráva. Po reformě policejních složek, s níž přišel Milan Chovanec, se radost opět překulila na tvář Andreje Babiše. Ačkoliv nemáme k dispozici žádný výzkum, který by doložil tvrzení, že za poklesem preferencí je pouze tento počin, vliv nepochybně měl. Změnilo se totiž téma debat, jakmile ustoupí sociálně-ekonomická agenda té antikorupční, a tedy nutně emotivní, má subjekt oslovující protestní voliče ihned navrch. ČSSD možná doufala, že v krajských volbách bude svému vládnímu partnerovi důstojným soupeřem, ale ANO 2011 zvítězilo o koňskou délku. Výsledek, patnáct procent voličů podporujících ČSSD, můžeme hodnotit všelijak. Jedni mohou mluvit o totálním fiasku, druzí o výsledku lepším, než kterého dosáhli Miloš Zeman či Stanislav Gross, když byli premiéry.

Čas po volbách byl pro ČSSD tím nejhorším od doby, co je ve vládě. Černý měsíc. Co udělala, udělala špatně. Nejdříve se premiér rozhodl, že musí do ČSSD nalákat mladé a povětšinou liberální voliče. „Jednou z věcí, na které se musíme podívat, jsou témata jako ochrana životního prostředí, téma kultury, ale také třeba téma digitální ekonomiky, virtuálního prostoru, kde se pohybuje mladá generace, témata, kterými se zabývají Piráti,“ prohlásil Bohuslav Sobotka den po volbách. Prvním krokem, ale v naprostém protisměru, bylo prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů vůči Číně. Daniel Herman se setkal ve svém úřadě s dalajlámou a špičky ČSSD považovaly za důležité projevit akt loajality. Ti čtyři se ponížili, mnozí občané se zase cítili uraženi. Jak asi zapůsobilo prohlášení na městské liberální voliče? Následoval další krok premiéra, na špatný výsledek mohla mít vliv vláda. Příčinu volebního neúspěchu našel v ministru zdravotnictví a ministru pro lidská práva a rovné příležitosti. Selhání sebe sama a slabost, hodnotili premiérovo rozhodnutí komentátoři. Věc poslední. V Ústí nad Labem se sestavovala krajská koalice, mohla mít různé podoby. ČSSD se nakonec spojila s Okamurovci. Tento krok se odehrál bez jakékoli výtky stranické centrály.

Na začátku listopadu jsem v lese našel půl košíku hub. Byly v něm i bedly, strmělky, čirůvky, václavky a také několik hřibů hnědých.

Příští rok tu bude veselo. V listopadu založil komentátor Petr Robejšek novou politickou stranu, jmenují se Realisté. Jejich předchůdcem jistě není TGM. Pan Robejšek je jedním z největších kritiků Evropské unie, nyní kolem sebe soustředil několik lidí, které má sponzorovat slovenská, respektive kyperská společnost Penta. Pana Robejška doprovází také ekonom Pavel Kohout. Ten již pomáhal Mirku Topolánkovi (ODS) v Národní ekonomické radě vlády. NERV si i s P. Kohoutem podržel i Petr Nečas. Poté Pavel Kohout spoluzakládal Okamurův Úsvit, nyní je u dalšího politického uskupení.

Jeho jmenovec, spisovatel Pavel Kohout se v listopadovém Reportérovi blýskl povedeným fejetonem o Miloši Zemanovi. Pro úplnost dodejme, že Pavel Kohout se k prezidentovi chová přátelsky, byť kriticky: „(...) vysoký intelekt mu zamlčel, že populismus spářený s tvrdohlavostí snad utužuje moc, ale určitě kazí pověst.“ Jak jinak si vysvětlit, že prezident se poprvé od roku 1990 nepřipojil k listopadovým oslavám, zavřel se v Lánech a nevydal ani prohlášení? Ještě že máme Andreje Kisku. V Otázkách Václava Moravce krátce pozvaní politici debatovali právě o dědictví tohoto výročí. Protože režie nemohla pustit úryvek projevu českého prezidenta, odvysílala záznam toho slovenského.

Na konci roku byl podíl čínských investic v České republice naprosto zanedbatelný, ekonomové psali o zklamání. Prezident Zeman se rozhodl, že se nebude scházet s ministrem Hermanem, „je neloajální k vládě a její hospodářské politice“. Inu, s politiky se nemluví.

Pavel Šaradín (1969) je politolog, působí na FF UP v Olomouci.

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.