Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 6 > Jan Novotný: Tři města v Evropě

Jan Novotný

Tři města v Evropě

Nejpůsobivější pohled na Londýn je z návrší před greenwichskou observatoří. Odděluje ji od města zelená louka, pod níž je na pravém břehu Temže jen nenápadná královnina rezidence a budovy námořní školy. Za řekou se zvedá panorama města, které lze snad vystihnout slovy fantaskní či přízračné. Mezi historické budovy se směle vklínily a podstatně je přerostly mrakodrapy. Už je jich asi padesát. I svatopavelská katedrála či Tower se ve srovnání s nimi ztrácejí. Nové stavby se leckdy neřídí pravými úhly a přímými liniemi. Jedna z nejvýraznějších věžovitých staveb je pro svůj tvar nazývána okurkou. Poschodí londýnské radnice vypadají zvenčí jako spirála navinutá na válec. Naproti budově Parlamentu je za řekou obří kolo s kabinkami, které během půl hodiny vynesou návštěvníka nahoru a zase dolů. Nelze přitom říci, že by Angličané nectili tradice. Už z letadla jsme večer pátého listopadu viděli ohňostroje a zářil jimi celý Londýn. Uplynulo čtyři sta jedenáct let od chvíle, kdy byl ve sklepení parlamentu dopaden Guy Fawkes, který tam nanosil střelný prach a chystal se jej zapálit ve chvíli, kdy k poslancům bude promlouvat král. Citové pouto k minulosti však nebránilo Londýnu, aby zůstal i do budoucna živým, nezakonzervovaným městem.

Byl jsem letos také ve městě, které je v tomto ohledu pravým opakem Londýna. Jsou to Benátky. Na ostrově založeném přímo na dně laguny je jeden palác vedle druhého, nové stavby by znamenaly drastický zásah a působily by jako vetřelci. Benátky i jejich přidružené ostrovy Murano a Burano se staly muzeem, které však nepůsobí muzeálně – člověk jako by se na uličkách Benátek ocitl mezi aktéry na scéně jakéhosi obrovského živého divadla. Je to snad jediné evropské město totálně bez aut, a dokonce i bez bicyklů, které by bylo třeba neustále přenášet po schodištích na můstky nad kanály. Soukromou dopravu tu obstarávají nohy a lodičky a veřejnou dopravu lodě.

Třetí způsob vyrovnávání se s plynutím času představuje Paříž. Ta prošla radikální modernizací už v devatenáctém století za Napoleona III. Byla protkána sítí hlavních tříd, která je přímková, ale nikoliv pravoúhlá, jak to nejlépe ukáže pohled z Eiffelovky. Ta – spolu s chrámem Sacre-Coeur – přibyla již v 19. století k pařížským dominantám, jako jsou Notre-Dame, Panteon či Invalidovna. Zprvu byla většinou Pařížanů nevítána – Maupassant prý chodil do kavárny v jejím nitru se zdůvodněním, že je to jediné místo, z něhož to monstrum není vidět. Pro mrakodrapovou Paříž bylo zvoleno oddělené místo – čtvrt Defence. Byl jsem tam vloni a vzpomínka na ni působí podobným dojmem, jako by všechny londýnské mrakodrapy byly sneseny na jedinou předtím prázdnou plochu. Pouze geometrie staveb je výrazně pravoúhlá – snad dědictví Descartovo? Nezapomenutelné je Veliké Okno (La Grande Arche), jímž by se dal klidně protáhnout napoleonský Vítězný Oblouk stojící nedaleko odtud. Seina se vine Paříží podobně jako Temže Londýnem – na pohled však vypadá jaksi zřetelně intimnější. Kupodivu má čtyřikrát větší průměrný průtok. Temži, kdysi prý jedné z nejšpinavějších řek světa (to už dávno neplatí), patrně přispívá blízké moře – jak jsem se dověděl později, lze na ní pozorovat i příliv a odliv.

Londýn, Benátky i Paříž jsem mnohokrát viděl v nejrůznějších filmových záznamech, znovu jsem si však ověřil, že přímému kontaktu se nic nevyrovná – teprve jím město vstoupí člověku do srdce. Patrně to souvisí s tím, že i při letmé návštěvě se cítíme aspoň na chvíli jako spoluúčastníci lidského hemžení.

Myslím na budoucnost svých milých tří měst: Zůstane Londýn navzdory brexitu neoddělitelnou součástí Evropy? Poradí si jednou Benátky se stoupajícím mořem? Vrátí se do Paříže bezstarostnost krutě narušená atentáty?

Jan Novotný

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.