Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 1 > Jaroslav Bican: Sociální demokraté a bulvár

Jaroslav Bican

Sociální demokraté a bulvár

Sněmovní volby se blíží. Politici cítí zvýšenou potřebu oslovovat veřejnost. Ti v barvách sociální demokracie se zároveň snaží napravit svůj významný nedostatek – podceňování sociálních sítí. V našem případě jde především o využívání Facebooku. Špičky sociální demokracie si ho zvykly používat a snaží se být na něm nepřehlédnutelní.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek tak před časem zveřejnil fotografii, na které skrze pletivo hladí losí mládě. Snímek opatřil popiskem: „Když zvíře věří v člověka, je to pro člověka ta největší pocta, musíme chránit tuto důvěru...“ Chybí snad jen smajlík značící „Jan Mládek: (– cítí se dojatě)“. Jeho vládní kolega, ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jan Chvojka se pro změnu pochlubil fotografií z doby svého mládí. Jako by chtěl naznačit, že svého času procházel zřejmě heavy-metalovým obdobím. Fotografii, na které má ministr něžný výraz, kalhoty s ustřiženými nohavicemi a tričko prozrazující zálibu v tvrdé hudbě, doplňuje popisek: „Zdeněk Škromach není v ČSSD jediný, kdo měl kdysi trošku delší vlasy. :-)“ Popis fotografie by nebyl úplný, kdybychom vynechali vlasy dnešního ministra. Možná by z nich šel uplést i cop.

Jihočeský hejtman Jiří Zimola si pro změnu hartusivě hospodským stylem přes svůj facebookový profil vyřizuje účty s těmi, u kterých má pocit, že mu ublížili a píšou o něm nepravdy. V jednom svém statusu si tak stěžuje na titulek z deníku Právo, který podle něho překroutil fakta, když se v něm uvádí, že Jiří Zimola chce i do Sněmovny. „Co na tom, že z textu vyplývá něco úplně jiného a že Právo opět překrucuje fakta! Co ale čekat od redakce plné Sašů Mitrofanovů, Lukášů Jelínků, Karolín Brožových a Pehe! Nic než škváru!!!“ dodává hejtman.

Jindy se zase rozčiluje na politologa Jiřího Peheho: „Tak dnes třetí útok z redakce Práva. Po redaktorce Brožové v pondělí a úplně nezávislém politologovi Jelínkovi včera se do mě dnes pustil komentátor Pehe. Stylem, který by si nezadal s kádrovými posudky z předrevolučních let, na něž si možná pan Pehe tak nějak vzpomněl...“

Podobných postů sociálnědemokratických politiků lze dohledat spousty. Sociální demokraté na svých oficiálních a veřejně přístupných profilech sklouzávají do jakéhosi polobulvárního stylu. Je pravda, že sociální sítě k takovému způsobu sebeprezentace svádějí: nechat nahlédnout do soukromí, hýřit vtipnými hláškami, nebrat si servítky a vyjadřovat se laškovně familiérním jazykem, ve kterém se to jen hemží smajlíky. Stačí ocitovat pár vět většinou zveřejněných v doprovodu fotografie: „Na Právní konferenci v Brně mezi obry českého práva. :-)“; „Lex Babiš? Ani náhodou. Makám na Lex Blaník. :-)“, „Včera jsem byl prý dobrej..., říkala tedy moje žena :-).“

Sem tam to může být osvěžující a facebooková prohlášení asi z podstaty nebudou tak formální jako vyjádření na webových stránkách ministerstva či krajského úřadu nebo v oficiálních tiskových zprávách. Problém nastává, když se nejedná o občasné zpestření, ale o trend. Tento způsob vyjadřování totiž, zdá se, postupně převažuje.

Bulvarizace politiky má své silné propagátory v osobě ministra financí Andreje Babiše či prezidenta Miloše Zemana. Fotografie předsedy hnutí ANO močícího do venkovního pisoáru na hudebním festivalu; jeho nedávná věta, že se svlékl do slipů, ale pindíka ukazovat nebude; či prezidentovo vyprávění, kterak před lety ztratil své panictví v penzionu Jitřenka v Konstantinových lázních, nastolují normu komunikace s veřejností.

Ministr financí a prezident republiky neváhají poskytnout ty jakoby nejpeprnější detaily ze svého soukromí, ukázat „šokující záběry“ nebo alespoň vyslovit občas nějaké to slůvko, co se běžně neříká. Přestože to u obou politiků asi funguje nebo jim to přinejmenším neškodí, neznamená to, že pokud si někdo další tento styl komunikace vezme za vzor a napodobí ho, zajistí mu to úspěch.

Sociální demokraté zřejmě chtějí dát najevo, že mají blízko k lidu, jdou s dobou, nejsou škrobení, zkrátka jsou to lidské bytosti z masa a kostí jako kdokoli jiný. I zde ale platí všeho s mírou. České politice určitě neprospěje, když každý druhý bude močit na veřejnosti a vyprávět o tom, jak přišel o panictví.

Navíc není náhoda, že tento způsob oslovování voličů zabírá u Andreje Babiše či Miloše Zemana. Oba si počínají s rozmyslem, zkoušejí, jaké jsou na co reakce, vyhodnocují, jak co funguje, a toho se drží. Nejde o nic jiného než o prostou empirii. Politici z ČSSD ale spíše střílejí od boku, nebo to tak minimálně vypadá. Potíž je v tom, že vůbec neplatí zaklínadlo, že co je v bulváru, má automaticky blíž k lidem. Když si čtenáři v Blesku čtou o celebritách, možná získají dojem, že i slavné leccos trápí a nežijí jen samými radovánkami, ale co má asi tak společného život Karla Gotta a paní, co pracuje v prádelně za jedenáct tisíc hrubého?

Prezentace politiků, a to na Facebooku i jinde, musí být v první řadě politická. To je klíč k úspěchu. Ostatně, pokud si odmyslíme odlišnost prostředí, to samé platí i v showbyznysu. Nejhorší jsou hvězdičky, které nazpívají jednu známější odrhovačku a od té doby už žijí jen tím, že nabízejí své soukromí bulváru a v povědomí veřejnosti se snaží udržovat šťavnatými podrobnostmi ze svého života. Píše se pak o nich jako o celebritách, ale už ne jako o zpěvácích a zpěvačkách.

Nahradit politiku bulvárem vede ke stejným koncům. Pokud chtějí mít sociální demokraté k občanům blíže, nemusí se řídit bulvárem a napodobovat jeho styl. Stačí mít snahu zjistit, jaké starosti občané mají, bavit se s nimi a přicházet s programem a opatřeními, která na to reagují. A občas to třeba i doplnit nějakou legráckou či vtipnou hláškou. Nemusejí ale hned dělat z politiky bulvár. Je přece všude kolem nás, proč by musel být i v politice? Nebo v příštích volbách bude opravdu rozhodovat, kdo má delšího pindíka a kdo dál dočůrá?

Jaroslav Bican (1987) je politolog, od ledna 2017 je redaktorem Tiscali.cz.

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.