Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 1 > Kacper Szulecki: Zdraví a životní prostředí, pro polskou vládu výbušná směs

Kacper Szulecki

Zdraví a životní prostředí, pro polskou vládu výbušná směs

Vláda Práva a spravedlnosti (PiS) nezavinila katastrofální stav ovzduší v Polsku, ale právě Právo a spravedlnost za něj zaplatí politickou cenu. Na výběr je drahá, pracná, ale nezbytná reforma, anebo nespokojenost společnosti v těžko představitelné míře. Pokud „černý protest” pisovský beton odrolil, tak teprve počkejte na smogové beranidlo.

I když je pravda, že vzduch v Polsku už roky není dobré dýchat, i to, že fakticky se stav ovzduší deset let pomalu zlepšuje, mluvit o tom dnes pro politika vládní strany znamená osobní veřejnou sebevraždu.

Ekologické organizace, občanská sdružení i městská hnutí bily řadu let na poplach – téma ale nějak nikdy nezískalo v médiích větší pozornost. Náhlý růst pozornosti a čím dál rozšířenější vědomí faktu, že v Polsku dýcháme jed, lze snad vysvětlit jen nedávnou zprávou WHO a žebříčkem kvality ovzduší měst Evropské unie, ve kterém Polsko dopadlo dramaticky špatně.

Pro vládní tábor jde o skutečně vážný problém. Ve chvíli, kdy (protivládní) Výbor na obranu demokracie výrazně ztrácí energii a Černý protest (proti zpřísňování již tak restriktivní protipotratové legislativy), byť PiSem trochu zatřásl, nemůže ze zjevných důvodů překročit hranice boje za práva žen, smog narušuje vládní klid.

Nejde o ekologický problém, jakými jsou kácení v Bělověžském pralese, odstřel zubrů ani o klimatickou změnu. Čistý vzduch je otázkou veřejného zdraví, která se dotýká každého: žen, můžu, dětí (to je důležité!), katolíků, levičáků, liberálů i – po všech stranách excentrického populisty – Janusze Korwin-Mikkeho.

Generace Lugolova roztoku

Srovnatelný problém jsme v Polsku neměli od druhé poloviny osmdesátých let, kdy mladá opoziční hnutí mobilizovala tisíce lidí během protestů kvůli Černobylu – i tam bylo velmi silným motivem zdraví dětí – proti rozestavěné první polské jaderné elektrárně Żarnowec a proti skladištím radioaktivních opadů a konečně i ocelárně Siechnice u Vratislavi.

Opakující se pochody proti ocelárně otravující pitnou vodu byly největšími masovými demonstracemi v Polsku po vyhlášení výjimečného stavu. Smog se neomezuje na Vratislav. Velkých měst, okresních měst i vesnic se dotýká obdobně, i když z různých důvodů. Jde o politický sud prachu, jehož doutnák už nějaký čas hoří. A brzy může vybuchnout.

A když vybuchne? Především můžeme čekat vlnu společenské nespokojenosti, která se silně obrátí proti ústřední vládě (protože samosprávy už dnes provádějí úspěšné úhybné manévry). I pokud počasí PiSu pomůže, bez radikální systémové změny se otázka vrátí za několik měsíců, jistě příští zimu. V delší perspektivě má vláda jen dvě možnosti. Obě obtížné.

První možnost – nízkoemisní „velký skok“

Polsko už roky potřebuje zásadní reformu s cílem zlepšit kvalitu ovzduší – komplexní a co možná rychlé omezení zdrojů smogu a toxinů. Jejich hlavní zdroje jsou tři: vysoké emise – tedy topení v domech a v bytech ve starých domech –, osobní doprava ve městech, energetika postavená na uhlí a těžký průmysl.

Jako první v pořadí je nezbytně třeba rychle (a draze) a radikálně změnit, čím a v čem Poláci topí v domech. Jsou třeba zákaz obchodování s uhlím a nekvalitním koksem, kontrola emisí a pokuty za spalování odpadu, společně s tím pak stažení konkrétních typů kotlů z prodeje, výměna kotlů starých, přechod na jiná paliva a obnovitelné zdroje, zvyšování energetické účinnosti a tepelné izolace budov. O tom všem ekologické organizace i řada think-tanků hovoří řadu let.

Výměna topenišť je dnes dobrovolným rozhodnutím majitelů domů a bytů, kteří v některých městech mohou počítat s podporou samospráv. Krakov takovou možnost zavedl už v roce 2014, Varšava to má teprve v úmyslu. Ale ani samosprávy velkých měst nechtějí platit celou výměnu (Krakov jen 40 %) a obce na venkově, kde je míra problému největší a možnost přejít na centrální vytápění nebo plyn omezená, na to jednoduše nemají. Proto, abychom skutečně bojovali se smogem, je potřeba vládní program spojující zákazy a kontroly s financováním.

Náklady jsou přitom obrovské – jak ekonomické, tak společenské. Protože je vláda nejpravděpodobněji bude chtít co nejvíce přenést na obyvatele, jak se to v polské energetice obvykle děje. Namísto příspěvků (majitelé nejvíce znečišťujících kotlů jsou obvykle nejchudší) můžeme čekat spíše zákazy, nařízení a pokuty. Až se nakonec ukáže, že bez podpory z rozpočtu se reforma udělat nedá, a cena léta odkládané reformy potopí beztak už děravou loď řízenou (premiérkou) Beatou Szydłovou.

V odpovědnosti samospráv mohou zůstat omezení pohybu aut ve městech, rozvoj hromadné dopravy, podpora cyklistů. Třetí věcí je reforma energetiky, kterou Polsko už také léta odkládá. PiS měl v programu propagaci rozptýlených obnovitelných zdrojů. Ale od chvíle, kdy v r. 2015 vzniklo Ministerstvo energií, se zdá, že jeho hlavním cílem je úplná likvidace sektoru OZE (s výjimkou geotermálních vrtů otce Rydzyka (konzervativně katolického mediálního magnáta) v Toruni, které podporuje ministr životního prostředí). Samozřejmě – jde také o náklady rozpočtu, i když nalézt investory do obnovitelných zdrojů energie je o mnoho snazší než v případě výměny kotlů.

Možnost druhá – Rospuda stokrát

Druhá možnost je zametat téma i dále pod koberec. Ministr životního prostředí Jan Szyszko říká, že otázka smogu se netýká jeho resortu. Ministr zdravotnictví Konstanty Radziwiłł tvrdí, že problém je čistě teoretický, a ministr vnitra se věnuje víc otázkám německého multikulturalismu než tomu, co se děje v Polsku.

V Polsku se dnes skutečně špatně dýchá, zvlášť pokud jste tak jako autor tohoto textu trochu odvykli vzduchu plnému zplodin v polských velkoměstech a sírovo-uhelnatému příkrovu městeček a vesnic.

Až se skutečný a lety se táhnoucí problém spojí s všeobecným povědomím o něm, může se objevit společenské hnutí s ohromným dosahem a velkým odhodláním. Konfrontace s takovým hnutím je něco, čemu by se předseda PiS Jarosław Kaczyński jistě chtěl vyhnout. Těžko říci, zda mu k tomu bude stačit pronikavý úsudek a zda si uvědomí vážnost situace, když je obklopen eko-skeptiky a přitakávači. Ať tak či onak, před vládnoucími stojí těžká zkouška.

Text vyšel také v č. 419 (3/2017) 17. ledna 2017 polského internetového týdeníku Kultura Liberalna.

Z polštiny přeložil Patrik Eichler.

Kacper Szulecki (1984) je politolog a sociolog, asistent v Institutu politických věd Univerzity v Oslo, zakladatel Institutu pro životní prostředí a politiku (ESPRi), člen redakce internetového týdeníku Kultura Liberalna.

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.