Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 1 > Jan Novotný: Mistr Engliš

Jan Novotný

Mistr Engliš

Mircea Eliade píše v knize Posvátné a profánní, že navzdory vědeckému poznání stejnorodosti prostoru i pro nenáboženského člověka stále existují místa kvalitativně odlišná ode všech ostatních, „posvátná místa“ jeho soukromého vesmíru. Jako příklad uvádí rodný kraj či místo, kde člověk prožil první lásku – jistě sem však patří i místa nejen ryze soukromá.

Tuto jedinečnost míst jsem prožíval při návštěvě Anglie – ve Westminsterském opatství před hrobem, v němž je „to, co bylo na Newtonovi smrtelné“, na hvězdárně v Greenwichi před dalekohledem, s nímž Bradley prokázal aberaci světla hvězd a tím i obíhání Země kolem Slunce, před Rossetskou deskou v Britském Muzeu, Babbageovým Analytickým strojem v Muzeu vědy či Turnerovými obrazy v Národní galerii. Nejvíce mě však pocit posvátna zasáhl v Cambridgi, která se dá skoro celá zhlédnout z lodiček plujících po řece Cam – kdysi bych na břehu či na mostě uviděl Newtona, Darwina, Russella, Diraca, Turinga a ještě pořád bych tu mohl potkat Hawkinga.

Ke Cambridgi nerozlučně patří a zároveň jí konkuruje Oxford. Jeho posvátnost prožívám až dodatečně, když si o něm, jak to po návratu z cest dělávám, hledám informace. Netušil jsem, jak hlubokou stopu zanechal v českých dějinách. Absolventem a učitelem Oxfordu byl Jan Viklef (tak jsme si ho počeštili), nad jehož spisem Jan Hus zvolal: Viklef, Viklef, nejednomu ty hlavu zvikleš! Není snad přehnané říci, že bez Viklefa by nebylo Husa a bez Husa husitství, díky němuž naše dějiny jsou více než jen boji knížat a králů o moc, slávu a bohatství.

Tím ale naše vztahy k Oxfordu nekončí. Matně jsem si pamatoval, že mezi husitské učence patřil i jakýsi „Mistr Engliš“. Jak se nyní dovídám, byl to Viklefův přívrženec Petr Payne, který v Praze hledal útočiště a jen těsně se přitom minul s Husem odcházejícím do Kostnice. Dík svým znalostem teologie a jazyků byl pro husity vítanou posilou, stal se učitelem Karlovy univerzity a předním diplomatem. Na Basilejském koncilu byl pověřen obhajobou třetího pražského artikulu a vedl si tak skvěle, že jeho papeženští krajané žádali, aby byl zbaven ochrany koncilu a vydán světské moci. Po porážce radikálních husitů byl dvakrát zajat a vykoupen, potom však ještě vedl poselstvo do Cařihradu. Ve stáří se sblížil s Bratrem Řehořem, jedním ze zakladatelů Jednoty bratrské, a snad ovlivnil její myšlenkový základ.

Z toho, co nyní vím o Mistru Englišovi, soudím, že představoval mezi husity to nejlepší. Byl statečný, zásadový a nefanatický. Úchvatná je řeč, kterou měl v Bratislavě roku 1429 ke králi Zikmundovi, když mu sděloval podmínky, za nichž by ho Češi přijali: „Zahyne ve své špatnosti špatný král, špatné víno, špatné ženy a všichni špatní papežové, legáti a všichni synové lidští a všechna jejich špatná díla, avšak pravda božího zákona je veliká a silná nade vším a panuje, trvale sílí, žije a vítězí na věky věků. [...] Nedivíš se tomu, kolikrát tvá vojska, třebas na počet desetinásobně silnější a lépe vyzbrojená, už byla pobita, rozprášena a na útěk obrácena, kolikrát byla zahnána a na hlavu poražena od nepočetných vesnických bojovníků k nemalé tvé škodě a hanbě? [...] Změň své smýšlení a toto přeslavné království bude tvé; změň svou vůli, dej svobodu pravdě a tvá bude obec pražská a český národ.“

Kdysi jsem zde psal (Listy 5/2003) o jiné zajímavé postavě husitských dob, Zikmundu Korybutoviči, a vyslovil přání, aby se jednou stal hrdinou románu českého spisovatele. I nyní jsem chtěl zakončit podobně. Zjišťuji však, že Engliš se svého autora již dočkal. Byl jím – Alexej Pludek v knize Česká pře. Starší čtenáři chápou a mladší po pár kliknutích pochopí můj údiv nad paradoxem: Pludek, Vabank a Pravda vítězí? Musím však přiznat, že žádnou Pludkovu knihu jsem nikdy v rukách neměl. Třeba Pludek nebyl oportunista a šlo mu také o pravdu, i když ji chápal a prosazoval nějak po svém. Českou při bych si asi měl přečíst.

Jan Novotný

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.