Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 2 > Antonín Rašek: Mrazivá tvář Země jitřní svěžesti

Antonín Rašek

Mrazivá tvář Země jitřní svěžesti

Když jsme se s manželkou po měsíčním pobytu v KLDR vraceli domů, měl jsem pocit, který ve mně zůstal dodnes, že Severokorejci jsou laskaví a neuvěřitelně pracovití lidé, kteří si nezasloužili, co je potkalo. A nemyslel jsem, že Kimové po našem návratu budou vládnout i po sedmadvaceti letech. Teď od 13. února sledujeme zprávy o vraždě nevlastního bratra Kim Čong-una na letišti v Kuala Lumpuru. Malajsijská policie zjistila, že Kim Čong-nam byl zavražděn neurotoxickou látkou VX, kterou OSN registruje jako bojovou. Představitel KLDR hovoří o infarktu myokardu.

Kim Čong-nam se narodil ze vztahu Kim Čong-ila a jeho tehdejší partnerky, herečky Sung He-rim. Na přelomu 21. století byl považován za nástupce svého otce. Kim Čong-il ale jeho možné nástupnictví pro bohémský život přehodnotil ve prospěch Kim Čong-una.

Převažuje podezření až jistota, že za útokem na něj je Pchjongjang. Tvrdí to i jihokorejské zpravodajské služby. Kim Čong-un při upevňování osobní moc neváhá likvidovat ani členy vlastní rodiny. Bratr se pro něho stal nebezpečím, když údajně dostal nabídku stát v čele opoziční vlády v zahraničí. S touto informací se mohli seznámit i Severokorejci z letáků, které Soul šíří na sever balóny. Kim Čong-nam se dosud politicky neangažoval, údajně dával přednost svému bohémskému životu.

Ohrožen je tak i Kim Čong-unův strýc Kim Pchjing-il, syn Kim Ir-sena, který je severokorejským velvyslancem v Praze. Nezaviněně se tím dostáváme do situace, jež nejspíš přidělává starosti českým bezpečnostním službám.

Korejci své zemi říkají Země jitřní svěžesti, ale od konce druhé světové války, na rozdíl od prosperující jižní části, v té severní vládne kasárenský komunismus. Tento v 30. letech minulého století diskutovaný pojem je dnes téměř neznámý. Naposled se jím zabýval filozof Jiří Hermach, který jako devětadevadesátiletý zemřel před šesti lety. Kasárenský komunismus je zdokonalená podoba orwellovského světa, jak jej známe z románu 1984. Stačí se podívat na fotografie ze severokorejských sjezdů, konferencí a manifestací, jak tu jejich účastníci sedí jako poslušní žáci ve škole či pochodují pomalu lépe než vojáci na přehlídkách. Nebo jak si nedovolí při úmrtí hlavy svého státu kolektivně neplakat.

To je jenom jevová stránka represivního režimu. Stejně jako tíhnutí k monumentalitě, kdy tu téměř na každém kroku narazíte na sochy Kim Ir-sena nebo jeho následovníků v nadživotních velikostech. Stačí, aby se tu někdy jen objevil na návštěvě.

Děti jsou od narození v jeslích, školkách a školách. Vracejí se domů na neděli. I v tento den však chodí jíst do společných jídelen. Obchody tu pomalu nepotřebují. V době našeho pobytu zde existovaly čtyři druhy peněz. Jako kdysi u nás za minulého režimu tuzex. Pokud někteří lidé mluví o KLDR obdivně, pak nevím, jak by se jim tento životní styl líbil.

Severní Korea byla prezidentem G. W. Bushem zahrnuta do takzvané osy zla a poté z ní opět vyňata. Světovou bezpečnost nicméně ohrožuje nadále. Uplatňuje strategii totální války proti USA, jež nemá jen ideologickou podobu. Země dlouhodobě posiluje své vojenské schopnosti, zvláště jaderné. Má ve službě kolem milionu vojáků. Patří tak spolu s Izraelem k nejmilitarizovanějším státům světa. Neúměrně to ovšem zatěžuje státní rozpočet na úkor hladovění podstatné části obyvatelstva.

Světové společenství si s tím zjevně neví rady. Představa, že Kim Čong-un zaútočí, je sice sebevražedná, nelze to ale při případném ohrožení režimu vyloučit. Vlastnictví jaderných zbraní posiluje v regionálních velmocích přesvědčení, že jim zajišťují suverenitu.

Jako reakci na zavraždění Kim Čong-nama přijala Čína proti KLDR další sankce, nebude od ní nakupovat uhlí. Následně také Spojené státy a jižní Korea. Ale s ambivalentností tohoto prostředku už máme zkušenosti. Daleko víc než elity postihuje obyčejné lidi.

Američané po zkušenostech z Iráku umějí úspěšně vést preventivní válku. Ale stejně tak dobře vědí, jaké má důsledky. V tomto případě by nejspíš byly nejvážnější.

Jak tomu bývá, když dojde k něčemu nepříjemnému, hledá se příležitost, jak od toho rychle odvrátit pozornost. Kimové už s tím mají dlouholeté zkušenosti. Teď těžko mohli počítat s tím, že jim vražda na letišti v Kuala Lumpuru jen tak lehce projde. A tak Kim Čong-un musel opět sáhnout z vnitropolitického hlediska k nějakému osvědčenému prostředku, kterým vlastnímu lidu demonstruje severokorejské úspěchy a především sílu. Tedy vojenskou sílu. Ostatně jinou už nemá. A tím se severní Korea stává světovou bezpečnostní hrozbou. Tou určitě je, nejen pro Japonsko, vypálení čtyř standardních balistických raket ze základny Tongčang-ri nedaleko čínských hranic do moře poblíž japonského území. Jako záminku Kim Čong-un využil probíhající americko-jihokorejské vojenské cvičení.

Severokorejská akce je zjevně v rozporu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Ta proto už v roce 2006 za jaderné a raketové zkoušky uvalila na KLDR sankce, které pak byly mnohokrát zpřísněny. Bohužel bez účinku. Akci odsoudily i Spojené státy, které velmi pečlivě sledují severokorejský vývoj raketové techniky a jaderných zbraní. Je jen otázkou, jak si budou počínat, až se dostane do stadia, které pro Američany nebude jen provokací, ale bezprostředně je ohrozí. To nastane v okamžiku, kdy Severokorejci dokáží úspěšně otestovat mezikontinentální raketu a umístit na ni jadernou nálož. Nyní se severokorejský diktátor světovému společenství mstí tím, že na internetu vyzrazuje tajemství výroby jaderné zbraně.

Možná víc záleží na Číně. Ta se ale nyní dostala do sporu kvůli budování protiraketové obrany v jižní Koreji, která je budována právě jako obrana proti KLDR. Jde tedy evidentně o mnohostranné jednání u kulatého stolu.

Antonín Rašek

Obsah Listů 2/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.