Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 2 > Rozhovor s Terezou Vaclovou: Výzkum rakoviny postupuje mílovými kroky

Výzkum rakoviny postupuje mílovými kroky

S českou bioložkou o obávané chorobě i financování vědeckého bádání

Tereza Vaclová (1985) po dokončení studia molekulární biologie a genetiky na UP v Olomouci a na Masarykově univerzitě v Brně se přestěhovala do Madridu, kde se zabývala výzkumem rakoviny prsu v rámci doktorského studia. V současnosti žije v Londýně a působí v The Institute of Cancer Research. V Listech č. 3/2016 jsme s ní hovořili o britském referendu o EU (Britové – multikulturní společnost, s. 36). Protože nás zaujaly odpovědi, týkající se její profese, soustředili jsme se tentokrát na téma, které zajímá každého z nás.

Rakovina je strašidlo. Proč sis vybrala právě takový strašidelný obor?

Výhodou mého oboru, molekulární biologie a genetika, je, že mi umožňuje studovat v podstatě jakýkoliv buněčný proces v jakémkoliv organismu. Vždy mě fascinovala medicína, a tak jsem při výběru specializace tíhla k tématům spojeným se zdravím a nemocemi člověka. Zajímám se však o biologii a vědu obecně a stále pozoruji, že člověk se může ve své práci inspirovat i v na první pohled velmi vzdálených oborech.

Řekla bych, že právě proto, že je rakovina strašák, je pro vědce tak zajímavá. Co způsobí, že se některá část našeho vlastního těla rozhodne vzepřít sofistikované a přísně regulované kontrole nad svým osudem a začne bezhlavě jednat jako samostatná jednotka? Jaké kombinace vlivů způsobí, že se buňky začnou nekontrolovatelně dělit a jsou hluché ke všem kontrolním signálům našeho těla, které se je snaží zastavit? Jak může náš původ, náš životní styl, stravovací návyky a psychické rozpoložení ovlivnit, zda a kdy naše buňky ztratí povědomí o své původní roli a sobecky upřednostní možnost neomezeně se dělit? Důsledek je sice strašidelný, ale začátek toho procesu a jeho vývoj je z pohledu biologie velice zajímavý. A právě porozumění těmto procesům je naprosto nezbytné pro zefektivnění léčebných strategií a především pro prevenci vzniku tohoto onemocnění.

V mém – odborně vzdělaném – okolí zazněl názor, že více než 90 procent nemocí je „od hlavy“, tedy psychického původu.

Existuje mnoho vědeckých studií, které naznačují, že optimistický životní přístup pozitivně ovlivňuje rekonvalescenci pacientů po operaci nebo při dlouhodobé léčbě. A výsledky jiných studií zase dokazují, že dlouhodobý stres má negativní vliv například na správnou funkci našeho imunitního systému, což může způsobovat vetší náchylnost ke vzniku nejrůznějších onemocnění (doporučuji například letošní studii Denise Janicki-Devertse v časopise Brain, Behavior, and Immunity). Je složité zjistit přesnou proporci onemocnění způsobených „od hlavy“, ale ze zmíněných výzkumů jasně vyplývá, že naše psychické a fyzické zdraví se navzájem ovlivňují a jejich interakce je současně regulována bezpočtem dalších faktorů, jako jsou prostředí, ve kterém žijeme, dieta atd.

Můj otec (spoluzakladatel hygienické fakulty UK v Praze) často zmiňoval svého učitele prof. Kabelíka, který tvrdil, že rakovinu si prožije vlastně každý. Záleží na okolnostech, jak se to vyvine a jak to dopadne.

Podle oficiálních statistik o celosvětové incidenci a mortalitě nádorových onemocnění, pocházejících z projektu Globocan, bylo na světě v roce 2012 evidováno něco přes 14 milionů nových případů rakoviny. Obecně se uvádí, že přibližně každému druhému člověku bude během jeho života diagnostikována rakovina, hodnoty se však liší v závislosti na studii. Navíc je známo, že u mužů se toto onemocnění vyvine častěji než u žen, výskyt různých typů rakoviny je také významně odlišný u lidí žijících ve vyspělých nebo naopak rozvojových zemích; a rizikové faktory, jako je kouření, snad ani nemusím připomínat. To jsou veřejně dostupné statistiky, které si může každý s přístupem k internetu prostudovat na oficiálních stránkách databáze Globocan.

A nyní trochu alternativní pohled na věc. Myslím, že tvrzení, že každý z nás prožije rakovinu, je příliš silné. Na druhou stranu jsem ale přesvědčená, že existují různé „okolnosti“, které mohou zamezit nebo oddálit toto onemocnění, a že u některých jedinců může dojít k případnému zpomalení už nastartovaného onemocnění. Jak přesně všechny tyto „okolnosti“ fungují, zatím přesně nevíme, jinak by rakovina nebyla takový problém. Zajisté však hrají roli výše zmíněné aspekty, tedy náš životní styl, míra fyzické aktivity, stravovací návyky, pozitivní versus negativní přístup k životu, působení dlouhodobého stresu a umění relaxace. Že to nezní jako něco převratného? Souhlasím, ale kolik lidí se podle daných doporučení v každodenním shonu řídí?

Jaký viditelný, konkrétní pokrok v boji proti rakovině je možné v minulých letech vykázat?

Těch menších i významnějších úspěchů v boji proti rakovině je každý rok tolik, že to popravdě ani nestíhám vše sledovat. Rakovina provází lidstvo už tisíce let, ale v posledních 250 letech zaznamenáváme vzrůstající úsilí porozumět příčinám vzniku tohoto rozmanitého onemocnění. Rakovina vzniká v důsledku negativního působení vnějšího prostředí a / nebo vlivem vnitřního prostředí našeho těla (naše zděděné predispozice) a také kombinací vnějších a vnitřních vlivů. Již v 18. století byl zpozorován nápadně vysoký počet kominíků s rakovinou plic, jasná souvislost mezi působením prostředí (karcinogenních sazí) a vznikem rakoviny. Od té doby se naše znalost a způsoby léčby posunuly mílovými kroky vpřed, od první radikální operace rakoviny prsu koncem 19. století přes objevy fatálních chyb v genech po dnešní sofistikované metody, které u některých typů nádorů vedou k téměř zaručenému vyléčení (například u některých typů leukemií nebo u rakoviny varlat).

K těm nejvýznamnějším milníkům v boji proti rakovině z posledních let patří terapie „šitá na míru“ danému pacientovi, takzvaná personalizovaná léčba. Příkladem je vakcína Provenge určená k léčbě rakoviny prostaty, která trénuje bílé krvinky, „vojáky“ imunitního systému pacienta, aby rozpoznaly zlé rakovinné buňky a zajistily jejich zničení.

Vakcíny se dnes ale využívají už i k prevenci vzniku rakoviny, což je další skvělý výsledek dlouhodobé snahy vědců a lékařů vyhladit tuto nemoc. Kupříkladu očkovaní proti některým onkogenním typům viru HPV (lidský papilomavirus) dokáže dívky chránit před vznikem rakoviny děložního čípku, čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí na zhoubná onemocnění u žen.

Dnes se výzkum zaměřuje hlavně na zefektivnění současné léčby, hledání nových strategií pro včasnou diagnózu a především na prevenci vzniku tohoto onemocnění.

Jak vypadá výzkum rakoviny v laboratoři?

Obecně lze badání v laboratoři rozdělit na počáteční, tzv. základní výzkum, následovaný výzkumem aplikovaným a později klinickým. Sdělovací prostředky většinou zaznamenají až úspěchy v pozdních fázích vývoje nové terapie, kdy v klinických studiích pacienti odpovídají na novou léčbu lépe než kontrolní skupina, která místo testovaného léku dostává placebo. Ovšem aby k takové klinické studii vůbec mohlo dojít, je potřeba nejdříve porozumět tomu, jak daný lék funguje v organismu, a především vymyslet a otestovat nové myšlenky. Proto se finální úspěch v léčbě neobejde bez počátečního často mnohaletého základního výzkumu. Mé pracoviště, The Institute of Cancer Research, úzce spolupracuje s nemocnicí, a má tudíž možnost propojit všechny tři roviny výzkumu.

Moje laboratoř se soustředí na základní výzkum rakoviny prsu, a to jak u žen, tak u mužů. Pomocí různě komplexních experimentů a analýz se snažíme přijít na to, v čem jsou rakovinné buňky jiné než ty zdravé, jaká kombinace změn je přiměje k tomu, aby přestaly poslouchat a začaly se nekontrolovatelně dělit. V laboratoři běžně využíváme rakovinné buňky pacientů, u kterých jsme schopni analyzovat mnoho různých typů molekul, jejich vzájemnou interakci a lokalizaci. Porozumění těmto mechanismům nám umožňuje navrhnout efektivnější strategii pro lepší prevenci, diagnózu a léčbu rakoviny.

Jak je to s financováním těchto výzkumů, například na tvém pracovišti? Je mi jasné, že se nejedná o levnou záležitost: vybavení laboratoří, materiál a v neposlední řadě i vysoce kvalifikované pracovní síly. A co velké farmaceutické firmy? Pokud někdo zadá nějaký úkol výzkumníkům, je to podle mého názoru vždy věc drahá a výsledek nejistý.

Mé pracoviště, a tedy i většina našeho vybavení, přístrojů a reagencií jsou financovány charitativními organizacemi jako například Cancer Research UK nebo Breast Cancer NOW. Jelikož také úzce spolupracujeme s nemocnicí a jsme součástí University of London, získáváme finanční podporu i z anglického zdravotního a školského systému. V Anglii jsou charitativní organizace velmi aktivní a produktivní, významně se podílejí na vzdělávání běžné populace, často pořádají akce pro zvýšení povědomí o různých onemocněních (zdaleka ne jen o rakovině), o prevenci, možnostech léčby atd. Lidé jsou zde zvyklí podporovat dobročinnost, a to buď malými příspěvky od jednotlivců nebo milionovými částkami od známých osobností či velkých firem. Dalším zdrojem peněz pro výzkum jsou menší či vetší granty, na které se vypisují výběrová řízení a o které je samozřejmě velký zájem. Zaleží potom na struktuře výzkumného institutu, jak takové sumy peněz přerozdělí do jednotlivých výzkumných skupin. Farmaceutické společnosti také zaměstnávají odborníky na výzkum a pyšní se perfektně vybavenými laboratořemi. Ale fungují jinak než výzkumný institut: primárním cílem není porozumět mechanismu vzniku onemocnění a rozšířit tak intelektuální bohatství lidstva. Jedná se o firmu, a tudíž je hlavní cíl jasný – zisk. Sice to může znít neeticky, pokud se byznys tyká zdraví, ale objektivně (ačkoliv osobně nejsem velký fanoušek korporací) většinou spolupráce farmaceutické firmy s výzkumným centrem významně urychlí vývoj léčiva a jeho rozšíření k pacientům.

Kde se může běžný člověk dozvědět o novinkách ve výzkumu tohoto onemocnění? A jak může porozumět výsledkům vědeckých studií?

Jak jsem již dříve zmínila, každý má možnost prozkoumat celosvětové statistiky o výskytu a úmrtnosti na toto onemocnění na internetových stránkách databáze Globocan. Webové stránky jsou sice v angličtině, ale jsou velmi intuitivní a člověk se v nich snadno zorientuje i s minimální znalostí jazyka. Co se tyká nejnovějších poznatků a metod léčby, z anglických zdrojů jsou pro širokou veřejnost velmi dobře zpracované stránky velké britské charitativní organizace Cancer Research UK nebo lze najít informace na internetových stránkách každého významnějšího výzkumného centra zabývajícího se touto chorobou (například web londýnského The Institute of Cancer Research: www.icr.ac.uk; nebo amerického Memorial Sloan Kettering Cancer Center: www.mskcc.org). Ke sledování nových objevů ve vědě a výzkumu mohou také pomoci některé ověřené populárně-naučné internetové časopisy, například česky psaný Vesmír, OSEL, 100+1 nebo anglické Nature News, Science Daily, New Scientist, Live Science. Oproti občas pochybným pseudovědeckým a konspiračním blogům mají známé populárně-vědecké časopisy tu výhodu, že jsou texty pod kontrolou vzdělaných a informovaných editorů, kteří by měli zajistit určitou kvalitu publikované informace.

Ptal se Martin Burian.

Tereza Vaclová

Obsah Listů 2/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.