Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 4 > Jan Novotný: Neberme voličům hlasy

Jan Novotný

Neberme voličům hlasy

Náš systém voleb do parlamentu má dva vzájemně provázané nedostatky, které jsou podle mne natolik závažné, že by si zasloužily alespoň zamyšlení. Z něho vyplyne i návrh, jak by se daly zmírnit.

1. Pětiprocentní (resp. pro koalice desetiprocentní) klausule je zábranou, aby se do parlamentu nedostávali reprezentanti zcela efemérních (a tedy s velkou pravděpodobností nestabilních a výstředních) směrů. Avšak pět či deset procent je fiktivní hodnota – mnozí voliči raději nedají hlas straně, které dávají in pectore přednost, z obavy, že tato strana žádané hranice nedosáhne a jejich hlas se neuplatní. Fakticky je proto hranice pro postup výrazně vyšší, než jak je formálně deklarována.

2. Hlas se sice neuplatní, bude však podle stávajících regulí přesto uznán za platný a rozdělen mezi úspěšné strany proporcionálně podle jejích výsledků. Jeho většina tak může připadnout straně, kterou by volič nikdy nevolil. Hlas, na který má právo, bude užit v rozporu s jeho vůlí.

Bylo by možno se zamýšlet nad důsledky, jež popsané vlastnosti systému už měly (zánik stran, které by se po překročení klauzule mohly úspěšně etablovat) a ještě mohou mít (ústavní většina pro stranu, která ve skutečnosti nereprezentuje většinu účastníků voleb). Někdo by mohl namítnout, že důsledky třeba mohly a mohou být i pozitivní – to záleží na tom, co považuje za pozitivní a z jaké prognózy vývoje vychází. Kladl bych spíše důraz na to, že je zásadně nesprávné a demotivující voliči jeho hlas takto zcizovat. Představme si, že by hlasy neuplatněné v souladu s vůlí voličů doslova „propadly“ a v parlamentu by je reprezentovala prázdná křesla – mohlo by to být pro zvolené poslance pěkné memento. Strany s nejistotou dosažení klauzule by ovšem byly poškozeny i tak. Zcela korektní by patrně byl dvoukolový systém, nadšení politiků ani voličů by však jistě nevzbudil.

Navrhuji následující řešení: nechť má volič právo označit na kandidátce kromě strany, které dává přednost, ještě stranu, na niž má být v případě neúspěchu strany jím vyvolené jeho hlas převeden. Ani primární neúspěch pak nezbavuje voliče možnosti ovlivnit složení parlamentu.

Dalo by se jistě uvažovat i o jiných způsobech či detailnějších variantách dosažení tohoto cíle. Logicky uvažujícího čtenáře třeba napadne, že by se měla zohlednit možnost, kdy strany, které nedosáhnou klauzule s primárními hlasy, jí dosáhnou po započtení hlasů sekundárních. Bude-li takových stran více, vznikne ovšem komplikace daná tím, že sekundární hlasy na jejich volebních lístcích bude třeba odpočítat, čímž se výsledek změní. Vzniká tak zajímavý matematický problém, jak by se dalo dosáhnout „záchrany“ maximálního počtu primárních hlasů. Problém má sice dle mého soudu uspokojivé řešení, daní za větší korektnost je ovšem komplikovanost, a proto bych zůstal u řešení nejprostšího. Je ostatně pravděpodobné, že komplikace by se většinou neuplatnila: většina voličů „méně nadějných“ stran by patrně odevzdala sekundární hlasy stranám, jejichž úspěch je prakticky jistý.

Již shora uvedená nejjednodušší varianta by zaručila to podstatné: aby se voliči nerozpakovali dát své hlasy stranám, jejichž úspěch není předem zaručen, v případě vhodné náhradní volby by však platný hlas zůstal v jejich vlastnictví. Přitom klausule i způsob rozdělování platných hlasů by zůstaly zachovány.

Myslím si, že tento návrh stojí za vážné zamyšlení – volič, který přijde k volbám, si zaslouží, aby mohl svým hlasem maximálně disponovat.

Dodatek

Připomínám základní návrh: voliči mohou provést kromě primární volby ještě sekundární volbu, tj. označit stranu, na niž má být jejich hlas převeden v případě, že primárně volená strana nedosáhne klauzule; strany tak kromě primárních hlasů obdrží ještě sekundární hlasy.

Vzniká otázka, zda nezohlednit i možnost, aby některé strany překročily klauzuli a dostaly přiděleny mandáty po započtení sekundárních hlasů. Je však na první pohled patrná komplikace: U souboru stran, které takto překročily klauzuli, je nutno odpočítat sekundární hlasy, které pocházejí z tohoto souboru (jestliže strana uspěla, nelze již počítat sekundární hlasy jejích voličů jiným stranám) a výsledek se tím může změnit. Za optimální považuji následující řešení:

Nechť díky přičtení sekundárních hlasů překročí klauzuli n stran. V jejich souboru odečteme sekundární hlasy od těchto stran. Pokud všechny strany i potom překročí klauzuli, podle součtu zbývajících primárních a sekundárních hlasů se jim přidělí mandáty.

Pokud tomu tak není, sestaví se soubory z n – 1 stran. V každém souboru se odečtou sekundární hlasy jeho členů. Zbude-li jen jeden soubor, jehož členy překračují klauzuli, podle součtu zbývajících primárních a sekundárních hlasů se jim přidělí mandáty. Je-li takových souborů více, vybere se ten, jemuž náleží největší počet primárních hlasů.

Nevyhoví-li žádný soubor, přejde se k souborům z n – 2 stran a pokračuje se stejným způsobem. Nebude-li možno předchozím postupem vybrat ani dvojici stran, přidělí se mandáty straně s největším počtem primárních hlasů (přičemž počet jejích platných hlasů bude opět součtem jejích primárních a sekundárních hlasů).

Příklad

Klauzule je 500 hlasů. Tři strany, A, B, C, mohou uspět pomocí sekundárních hlasů. Jejich výsledky nechť jsou

StranyABC
Primární hlasy483437470
Sekundární hlasy od neúspěšných stran374115

Přitom sekundární hlasy od stran souboru – v i-tém řádku a j-tém sloupci je počet sekundárních hlasů pro i-tou stranu od j-té strany – nechť jsou:

ABC
1020
7332
1727

Tedy:

StranyABC
Primární + sekundární hlasy celkem550583529
Po odečtení sekundárních hlasů od stran ze souboru520478485

Trojice tedy nemůže přistoupit k přidělení mandátů; B a C nepřekročily klauzuli. Sestavme proto soubory dvojic

Dvojice A  BA  CB C
Primární hlasy483, 437483, 470437, 470
Sekundární hlasy od neúspěšných stran37, 4137, 1541, 15
Sekundární hlasy od třetí strany souboru20, 3210, 2773, 17
Primární plus sekundární hlasy540, 510530, 512551, 501
Součet primárních hlasů dvojice920952907

Na základě nejvyššího součtu primárních hlasů budou mandáty přiděleny stranám A a C.

Komentář: Smyslem popsaného postupu je, aby – při zachování klauzulí – byl co největší počet primárních hlasů použit v souladu s primárním přáním voličů. Proto se výběr provádí na základě největšího počtu primárních hlasů, nikoliv největšího součtu hlasů primárních a sekundárních. (Povšimněme si, že podle tohoto součtu by k rozdělení mandátů postoupily strany B a C, což by bylo zřejmě nelogické, protože B má většinu sekundárních hlasů od A.)

(Úvodní text – bez dodatku a příkladu – psán pro Listy a pro Právo.)

Jan Novotný (1944) je fyzik, emeritní profesor Masarykovy univerzity v Brně, publicista, překladatel. Stálý fejetonista Listů – viz str. 63.

Obsah Listů 4/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.