Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 4 > Josef Kašpar: Problém migrantů je pro Itálii stále palčivější

Josef Kašpar

Problém migrantů je pro Itálii stále palčivější

Jak se zdá, i v Itálii se problém migrantů stane jedním z hlavních témat předvolební kampaně, která už prakticky začala, i když se bude se vší pravděpodobností hlasovat až v březnu 2018. Hospodářská situace se zlepšila a obrovská krize, která zlikvidovala 25 procent italského průmyslu, se zdá být překonaná. Problémů je hodně, ale migrace je otázkou, která se týká jak severu, tak jihu země. A neopatrná slova rakouského ministra zahraničí Sebastiana Kurze dokázala téměř nemožné – spojila vládu levého středu s pravicovou opozicí.

21. července se Kurz ve Vídni sešel se svým italským protějškem Angelinem Alfanem a řekl: „Itálie musí zabránit vyloďování běženců na pevnině. Mají zůstat na ostrově Lampedusa a italské přístavy musejí být běžencům uzavřeny. A pokud tak neučiní, my uzavřeme pohraniční přechod na Brennerském průsmyku.“ Není žádné tajemství, že Kurz doufá, že při říjnových volbách bude jeho ÖVP mít úspěch a mohl by se stát kancléřem, a proto využívá problém migrantů ke své propagandě. Jenže dva dny poté to musel kancléř (socialista) Christian Kerz dementovat, prohlásil, že „na Brenneru je situace klidná, spolupráce s Itálií výborná a navíc z Balkánu proudí do Rakouska více uprchlíků než přes Brenner“. Celá věc se uklidnila, protože nikdo nemá zájem na vystupňování sporu. Německy mluvící menšina v Jižním Tyrolsku má rozsáhlou autonomii a hádka mezi Římem a Vídní by jí neprospěla. Bez ohledu na to, že přes Brenner proudí do Itálie značná část německého, nizozemského a dánského exportu a zablokování Brenneru by poškodilo nejen Itálii ale i ostatní země.

Může být, že ke sporu přispěl i nedokonalý překlad z němčiny do italštiny, jak to občas politikové dělají, když dojde k průšvihu. Rakušané tvrdí, že Kurz použil slovo „auffordern“, což znamená víceméně „vyzvat“, jenže do italských médií to přeložili jako „pretendere“, čemuž v němčině odpovídá sloveso „verlangen“, tj. žádost o vysvětlení, kterou víceméně nasadí zrazený manžel vůči nevěrné choti či naopak. Starosta ostrova Lampedusy Domenico Martello si nebral servítky a označil Kurzovy výroky za „hodné neonacisty“ a při neoficiálním projevu k občanům ostrova připomněl, že „z Rakouska přišel i jeden pán, který zničil Evropu“. Takže i Rakušané měli možnost žádat o omluvu.

Spíše je nepochopitelné, proč premiéři ČR, Slovenska a Polska v dopise adresovaném italskému předsedovi vlády v podstatě podpořili neomalené výroky Viktora Orbána. Ten mimo jiné dodal, že „nepotřebujeme společnou politiku migrace a vyloďování běženců musí být zastaveno, i třeba vojenskou silou“. Při různých rozhovorech s českými politiky i italskými diplomaty mi bylo vícekrát zdůrazněno, že „situace v Polsku a Maďarsku nemá s českou vnitřní situací nic společného. Jen se bráníme nátlaku z Bruselu, ale do vnitřních záležitostí ostatních zemí Vyšegrádské čtyřky se nepleteme“.

Jenže v Itálii to téměř všichni vidí jinak. „Zrodilo se opět Rakousko-Uhersko. A je proti Itálii. Země Vyšegrádské čtyřky zajímají pouze velké finanční příspěvky z fondů Unie, o solidaritě nemůže být řeč,“ napsal Corriere della Sera. A v jiných médiích jsou výrazy ještě ostřejší. V Itálii jsou nyní Praha i Bratislava dávány do stejného pytle s intolerantní politikou v Maďarsku či Polsku, a pokud se nenajde v Praze politik ochotný Italům v klidu vysvětlit, jaká je v ČR situace, dříve či později by to jinak velmi dobré vztahy mezi oběma zeměmi mohlo přibrzdit.

Legendy o běžencích

Stejně tak by ale italská strana měla otevřeně připustit své chyby, nedostatky a mít odvahu uznat, že argumenty zemí V4 nelze jen tak smést ze stolu. Postačí si přečíst, co již několik let píše a prohlašuje Anna Bonová (67), profesorka Dějin Afriky na Univerzitě v Turíně. V polovině července vyšla ve vydavatelství Sogno její kniha Migranti, migranti, migranti. Vyvrací celou řadu legend, které podle jejího názoru zabraňují chápat realisticky současnou situaci spojenou s přílivem běženců do Itálie.

První legenda je dle jejího názoru „invaze muslimů“. O tom se dalo hovořit před dvěma lety, během konfliktu v Sýrii, Iráku a všeobecně na Blízkém Východě. „Dnes ale do Itálie proudí černošské obyvatelstvo z Afriky. Ti jsou občas muslimové, ale někdy i křesťané či animisté. Muslimové ne,“ říká profesorka.

Druhá legenda (tu například šíří i někteří čeští politikové) je, že se jedná o koordinovanou systematickou přípravu invaze. „Nic takového neexistuje,“ říká Bonová a dodává: „Jenže na různých místech v Africe na jih od Sahary uslyšíte lidi, kteří říkají, že v Itálii je asistence zadarmo a vše můžete mít. A to je do jisté míry pravda, protože ošetření, ošacení, stravu zde migranti mají zadarmo. A to rodinám migranti, kteří se dostali do Itálie, v mobilech potvrdí.“

A s tím je spojena třetí legenda: „Ti, kteří utíkají, nejsou lidé, kteří umírají hladem, ale ti, které je možno označit za střední třídu, kteří utíkají za lepším. Prodají svůj majetek a za nashromážděné peníze se dají na cestu do Evropy.“ Tento argument je dle profesorky poněkud diskutabilní, protože pokud je někdo v situaci „střední třídy“, není jisté, zda bude mít chuť riskovat život cestou přes poušť a Středozemní moře. V každém případě se nejedná o lidi, kteří mají právo žádat o politický azyl, ale o lidi snažící se zlepšit kvalitu svého života.

Hlavní problém je v Itálii. Podle profesorky spočívá v tom, že migranti jsou povětšinou mladí lidé, přicházející bez rodin. A tento nedostatek rodinného zázemí vyvolává jejich pocit izolace. A je zvýrazněn dalším problémem: něco je přijetí (accoglienza v italštině), něco zcela jiného je integrace. Přijetí funguje dobře – jsou ošetřeni, ošaceni, dostanou najíst. Ale integraci nelze realizovat, pokud se tito lidé nezapojí do normální pracovní aktivity jako ostatní obyvatelé Itálie. Jen tak mohou sdílet běžné každodenní problémy země, ve které žijí. „A tím, že nejsme schopni těmto lidem zaručit normální slušně placenou práci, si zaděláváme na problémy,“ dodává profesorka.

Silvio Berlusconi, který se opatrně, ale systematicky vrací na politickou scénu, to řekl dle svého stylu jasně: „Kdo nemá řádnou práci, stane se snadno obětí těch, kteří ho vedou ke krádežím, prodeji drog či prostituci.“

Jednoduché řešení neexistuje

Jak tedy z této slepé uličky ven? „Jednoduché a bleskové řešení neexistuje. Kdo to slibuje, je buď lhář, anebo neví, o čem mluví,“ říká italský ministr vnitra Marco Minniti.

Existuje především demografický problém. Obyvatelstvo Afriky rychle roste. Jediný způsob, jak zabránit invazi do Evropy, je velký ekonomický rozvoj kontinentu. A k tomu již v některých zemích dochází.

„My můžeme kontrolovat své pobřeží, můžeme v některých případech poslat lodi jiných států do přístavů mimo Itálii, k tomu dříve či později dojde. Ale hlavní problém je v tom, že je třeba dosáhnout dohody s většinou afrických států, aby byl příliv migrantů řízen a kontrolován, a výměnou za to investovat do těchto zemí, jak ekonomicky, tak pokud se týká vzdělání. Jenže na to Itálie samotná nestačí. K tomu je zapotřebí síly Evropské unie jako celku. A v tom je pro nás postoj velké většiny zemí Unie obrovským zklamáním. Kvóty uprchlíků jsou dočasné řešení, které by mělo jen uvolnit napětí, jemuž je Itálie vystavena. Ale my potřebujeme silnou podporu politickou, diplomatickou i finanční. A tu nedostáváme. V podstatě nám říkají, vyřešte si to sami. A to se netýká jen V4, ale například i Francie. Drtivá většina migrantů zadržených na francouzsko-italské hranici v Mentonu pochází z bývalých francouzských kolonií a má příbuzné ve Francii,“ komentoval situaci Minniti.

Itálii v letošním roce bude otázka uprchlíků stát 4 miliardy 200 milionů eur. Z Bruselu dostane jen několik desítek milionů. Český ministr vnitra Chovanec nabídl 800 tisíc eur a několik desítek policistů, kteří by měli posílat ekonomické uprchlíky zpět. Neřekl ovšem jak. A urazil se, když mu z Říma téměř neodpověděli.

Problém pro Demokratickou stranu a všeobecně italskou levici spočívá navíc v tom, že začínají být identifikováni s přílivem běženců. A to nahrává těm, především na pravici, kteří se nejen vůči běžencům, ale i vůči EU a evropské měně stavějí negativně. Pokud se celá věc nezačne řešit, mohlo by to při jarních volbách vést k velmi nepříjemným následkům.

Josef Kašpar (1946) je novinář, působí v italských i českých médiích. Žije v Římě.

Obsah Listů 4/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.