Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 4 > Alena Zemančíková: Hrabě hraje divadlo

Theatrum mundi

Alena Zemančíková

Hrabě hraje divadlo

Zámek Chyše u Karlových Varů v poslední době zajímavě přispívá k výpovědi o tom, jak žily regiony, osídlené směsí českých a německých obyvatel. V tomto případě jde o oblast, soustředěnou kolem významného panského sídla. Dnes je městečko Chyše zapadlá a necitelným poválečným vývojem poznamenaná obec, obklopená gigantickým zemědělským provozem, pilou se skladem dřeva a továrnou na kabely. To, kvůli čemu se do Chyše jezdí, je zámek rodu Lažanských, renesančně, barokně a novogoticky přestavěný původní hrad s nádherným anglickým parkem a přilehlým pivovarem. Zámek vešel do dějin české literatury díky pětiměsíčnímu pobytu Karla Čapka, kterého si najal v roce 1917 hrabě Vladimír Lažanský jako vychovatele pro svého syna Prokopa. Čapek jako preceptor příliš neuspěl, ale pět měsíců na zámku ve společnosti příslušníka významného českého aristokratického rodu a účast na životě panství se rozpoznatelným způsobem zapsaly do jeho budoucího díla. Atmosféra Chyše a okolí prostupuje rané povídky, ale i drama Věc Makropulos a román Krakatit.

Hrabě Vladimír, který Karla Čapka angažoval, zámek Chyše zdědil nečekaně, po smrti staršího bratra Leopolda. To byl ovšem výstřední případ!

Jeho základní povahovou vlastností byla láska k divadlu, kterou projevoval i vnějškovou teatrálností. Od mládí recitoval, svého poručníka naštval tím, že slavnostně osvítil chyšský zámek, až ho strýc nechal internovat u sebe v Batelově u Jihlavy. Ze studií na pražské a rakouských univerzitách odešel ke kočovné divadelní společnosti, s níž cestoval křížem krážem monarchií, od Jihlavy k Rumburku, od Mariboru do Budapešti, vystupoval v lázeňských divadlech i v pražské letní aréně Hajnovka. Hrál ovšem německy.

Na jaře 1879 zřídil Hraběcí zámecké divadlo v Chýši (Gräfliches Schloss-Theater in Chiesch), které otevřel veřejnosti. Současný majitel zámku v Chyši ing.Vladimír Lažanský vypráví, že sem přivedl celou zkrachovalou hereckou společnost z Karlových Varů, ubytoval ji na svém panství a divadelní představení zavedl v jednom ze zámeckých sálů. Snad to bylo tam, kde dnes visí jeho portrét. Místnost má hluboko vsazená okna, takže lze předpokládat, že ve výklencích mohly být lóže.

Hereckou družinu ubytoval na nedalekém rodovém rezidenčním sídle Struhař, kde chtěl zbudovat i letní scénu. Divadelní licenci nedostal, s odůvodněním že by pohyb a působení herců poškozovaly morální profil příslušníka šlechtického rodu Provozoval tedy své divadlo na cizí licence, zejména pak na tu Laury Kalistové, která však o ni přišla na základě udání jednoho ze svých herců právě v době pobytu společnosti na Struhaři. Představa rozruchu, jaký herci způsobovali v městečku Chyši a okolí, připadala zábavná i Bruno Brehmovi, německému spisovateli původem z Chyše (na hřbitově najdeme toho jména i jednoho ze starostů), který vydal roku 1930 novelu Ein Graf Spielt Theater, v níž hrabě vystupuje jako Vladimír Bohuslavský. Bruno Brehm ovšem patřil ke spisovatelům silně velkoněmeckého, antisemitského a nacistického přesvědčení a díla s tímto duchem byla u něj ve své době oceňována, zatímco novela o hraběti, který hrál divadlo, byla pro čtenáře zklamáním. Dnes je zapomenut, byť v encyklopediích německé literatury se jako autor rozsáhlého díla vyskytuje.

Lažanského divadlo bylo zvláštním přechodným typem divadla mezi dosud běžným divadlem zámeckým, jehož publikem byla aristokracie, a lidovým, jaké známe z působení putujících společností. Toto divadlo se odehrávalo na zámku, ale zváno do něj bylo i obyvatelstvo městečka, a také zajíždělo na štace, například do blízkých Podbořan a Postoloprt. Repertoár byl složen z dobových zábavných kusů, ale ne jenom. Leopold Lažanský měl dobré vzdělání a skutečné umělecké ambice, takže uváděl také Schillerovy Loupežníky, Gutzkowova Uriela Acostu, jeho parádní rolí byl Peter Hell ze hry Der Pfarer von Kirchfeld Ludwiga Anzengrubera, Richard hrabě Rochester z Jany Eyrové a především – Faust! Leopold Lažanský byl Faustem tělem i duší, v kraji severozápadních Čech, hojně navštěvovaném Goethem, sehrál jeho hrdinu bezpočtukrát a dočkal se i kritické pochvaly, že je „eine ganze Faustnatur“.

Paradoxy česko-německého kraje vystihuje nejen fakt, že poslednímu z rodu Lažanských, Prokopu (jenž byl oním nezdárným svěřencem Karla Čapka), byl zámek zabaven podle Benešových dekretů, neboť se přihlásil k německé národnosti, ale také to, že jeho strýc Leopold, milovník divadla i jeho praktik, v roce 1887 úspěšně kandidoval ve volbách do Říšské rady za mladočechy (Národní stranu svobodomyslnou) a stal se poslancem za kraj Písek.

Teatroložka Berenika Urbanová-Zemanová z Divadelního ústavu ve své studii píše, že „pro své politické působení na české straně byl ostře kritizován německým tiskem, český tisk naopak vítal, že se příslušník staré šlechty přihlásil k češství. Staročeské noviny ale kritizovaly, že se Lažanský před svou kandidaturou pro českou věc neangažoval a dokonce prý manifestoval německý nacionalismus. Po svém zvolení říšským poslancem demonstrativně vydal pročeské prohlášení, na dvorní ples ve Vídni se dostavil ve vlastním pojetí národního kroje ve stylu čamary, německý nápis na zámku v Chyši nahradil českým a počeštil jeho správu.“

Se svým českým přesvědčením se Leopold Lažanský předváděl jako na divadle, v Teplicích ztropil výstup u železniční pokladny, když vymáhal, že musí být obsloužen v českém jazyce, a vynutil si tak slyšení u předsedy vlády a ministra vnitra hraběte Taafeho. Německá kritika, dosud ho velebící, zcela změnila tón a  některé německé listy začaly jeho herectví označovat za problematické, podprůměrné až vysloveně špatné, což je ale možné přičíst spíše vyostřeným nacionálním sporům. O objektivitě dobových kritik si ovšem teatrologové nedělají iluze, v provinciích mívaly různé další funkce.

Výzkum jeho divadelního působení se opírá o fond divadelních cedulí divadelního oddělení Národního muzea v Praze a fond Lažanský ve Státním oblastním archivu v Plzni, uložený v Nepomuku.

Politická kariéra hraběte Leopolda byla krátká; v dalších volbách nekandidoval a na podzim 1890 se ze zdravotních důvodů stáhl z veřejného života.

Zemřel během ozdravného pobytu v Mariánských Lázních, údajně s herečkou v posteli. Pohřben byl v rodinné hrobce kostela Povýšení sv. Kříže na vrchu Špičák v Chyši. Senzaci vyvolala jeho závěť, v níž odkázal část svého majetku dvěma nemanželským dcerám, žádná z nich se ale nakonec k majetku nedostala. Mladší Zdence Martinové měl patřit dům ve Vídni (na náměstí Stephansplatz), který se po její smrti měl stát českým majetkem a sloužit jako národní dům.

Dům ovšem už nestojí. Chyšské panství připadlo bratru Vladimírovi.

Alena Zemančíková

Obsah Listů 4/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.