Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 4 > Pavla Bergmannová: Nesnesitelná lehkost Platonovova bytí

Theatrum mundi

Pavla Bergmannová

Nesnesitelná lehkost Platonovova bytí

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti sice geograficky stojí poněkud mimo naše zásadní divadelní centra, nicméně jeho tvorbu není rozhodně třeba přehlížet. Ba naopak! V této sezóně na sebe upoutalo pozornost hned několikrát. Asi nejvýrazněji pak místním skandálem, vázaným k jedné z repríz Šrámkova Měsíce nad řekou, který režisérka Anna Petrželková inscenovala jako výrazně stylizovanou směsici filmové grotesky a eroticky vyhraněného milostného dramatu. Jeden z diváků – mj. bývalý ředitel gymnázia – neunesl razantně provokující interpretaci a s vulgárními pokřiky byl následně vyveden z hlediště. Netradiční zpracování klasického textu diváky sice mnohdy pobuřuje, nicméně také dokazuje, že divadlo v Uherském Hradišti žije a klade před publikum kromě oddechové zábavy i větší nároky. Tak tomu je i v případě dalšího pomyslného vrcholu uplynulé sezóny – inscenace Čechovovy dramatické prvotiny, kterou pod názvem Platonov – Ztratil trpělivost? nastudoval režisér Břetislav Rychlík. Ten si velmi dobře rozumí zejména s vesnickou tematikou a značně si libuje ve folklórních motivech, což nechává adekvátně rezonovat se současnými problémy a vytváří živá, aktuální díla, která diváka strhávají jak svou spontánností, tak přirozenou naléhavostí výkladu. Proto nyní tak trochu překvapil svým tradici nectícím pojetím Čechovova textu. Tento opulentní a rozmanitými postavami a tématy přeplněný kus pak – ve spolupráci se scénografem Tomášem Rusínem a kostýmní výtvarnicí Zuzanou Štefunkovou Rusínovou – přenesl do současnosti, což inscenaci činí atraktivní zejména v její vizuální podobě. Scénické řešení navíc nejednou umožňuje akčně oživovat onu záměrnou vnější čechovovskou nedějovost. Jenže dění na jevišti pak v některých momentech tak trochu odvádí zájem diváků právě od důležitých dramat vnitřních, což se projevuje zejména v první půlce představení, ve výstupech soustředěných do domu Vojnicevových. Ten tvůrci pojali jako luxusní sídlo – jakési symbolické akvárium –, kam se sjíždí vybraná elita. Vedlejší akce postav v druhém plánu sice tvoří barvitě ironický kolorit společnosti, nicméně mnohdy zbytečně rozptylují pozornost od zásadnějších výpovědí.

Čechovův text, který trpí začátečnickou snahou obsáhnout co nejvíce témat a motivů, není tak často uváděn právě kvůli svému rozsahu, jenž vyžaduje notné krácení. I v Hradišti jej upravili, nicméně i tak představení trvá téměř půl čtvrté hodiny. Ovšem i při zmíněné délce a kompoziční a tematické složitosti díla udržuje režisér spolu s herci výrazné napětí. Čechovovská společnost je tvořena pestrým spektrem postav, jejichž vztahy určují v první řadě peníze, které jsou bránou k uznání i úspěchu. Slova popového „osmdesátkového“ hitu Dávej, ber Michala Davida jsou opakujícím se leitmotivem i klíčem k interpretaci, kdy se hrdinové – pozbývající jakýchkoli duchovních hodnot – pachtí pouze za ziskem. Nebo to alespoň předstírají. V tomto ohledu by mohl být nemajetný učitel Platonov vyděděncem společnosti, nicméně dokáže okolí uchvátit svou inteligencí a překvapivě i potřebou vše krutě analyzovat. Typicky oblomovský hrdina – chytrý člověk, nicméně bez schopností se uplatnit a prosadit – také slouží jako rozbuška k odhalování ostatních postav. Zároveň hledá únik v milostných vztazích hned k několika ženám, které ale postupně ničí. Platonov Davida Vaculíka na sebe strhává značnou pozornost. A oprávněně. Je radost sledovat, jak brilantně a bleskurychle střídá rozmanité nálady, jak lehce manipuluje se svým okolím, nicméně za zdánlivě bezstarostnou tváří vede vnitřní boj své postavy, která si je vědoma zbytečností veškerého jednání. Druhým zásadním tématem inscenace jsou milostné vztahy, které nabývají až jakousi melodramatickou podobu. V souvislosti s tím dostávají značný prostor ženské hrdinky, které jsou – snad jen s výjimkou mladičké Marie Grekovové v podání Petry Staňkové – mnohem plastičtější než většina mužských postav a jednotlivé představitelky pak mohou rozvinout psychologicky propracované herectví. Saša Barbory Nesvadbové je křehká, důvěřivá a nejvíce zranitelná, prototyp romantické lásky až za hrob pak naplňuje uhrančivá Jitka Hlaváčová a za jakousi tvrdou maskou sebejistoty se marně skrývá vdova Vojnicevová Terezy Novotné.

Nejen všechny zmíněné výkony, ale zejména brilantní Rychlíkova režie, která Čechova směřuje od jemné imprese k leckdy až expresivním tónům, se podepisují na úspěchu náročné inscenace, jež před diváky klade nejednoduché otázky, jak se vyrovnat s životními deziluzemi a kde najít to nejdůstojnější místo v životě.

Pavla Bergmannová

Obsah Listů 4/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.