Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 4 > Tomáš Tichák: Spiklenecké letní nápady

Tomáš Tichák

Spiklenecké letní nápady

Zážitky z dovolené mohou být snové, jak známo z reklam. Já jsem v červenci měl sen z těch podivuhodných, a současně úzkostných: zjišťujete, že se nacházíte v důvěrně známém městě. Povědomé budovy, lidé. Jsem snad doma? Ne, v Linci. Jsem v něm poprvé, ale jako bych jej znal. Ospalý ruch v ulicích, skřípění tramvají, vůně řeky. Mariánský dóm, jakoby variace na dóm olomoucký svatováclavský – nebo naopak. Zvednu hlavu, a tam se netyčí Svatý Kopeček, ale – vlastně tyčí, Pöstlingberg. Vede na něj tramvaj, což mu můžeme závidět, tím spíš, že ji nazývají horskou železnicí.

Na vrcholu pochopitelně barokní poutní kostel, před ním v kameni zvěčnělý Johannes Nepomuk. A opodál ovšemže zoo. Výhled z plošiny na město protkané Dunajem je krásný. Snový – skoro. Jinak ale nutno říci, že naše poutní místo je přece jen malebnější. Přestože nedisponuje „jeskynní drahou Grottenbahn, u které vás přivítá maskot Sebastian a třpytivou říší trpaslíků proveze dračí expres.“

V zahradní restauraci, do roku 1922 klášterní zahradě, je příjemný chládek. Usměvavý číšník nás kostrbatě osloví: „Co si vy přála k pití?“ Pochválíme ho za češtinu a on praví: „Dělám si legraci, pánové, jsem z jižních Čech.“ Tak se zasmějeme a pochválíme ho za němčinu. A on dodá: „Doma bych měl čtvrtinový plat, co bych tam dělal?“

Objednali jsme si, pan vrchní vytáhl nikoli flek, nýbrž tablet a jal se vyťukávat. „Technika, co?!“ vyhrkl a odkvačil. Jídlo bylo chutné a vlastně ne drahé. Zaplatili jsme, vrchní pozvedl trup, načež se mu z něj, vlastně z krabičky na něm upevněné, vysoukala účtenka. „EET,“ pronesl významně, „Už i tady, od dubna.“

Chtěli jsme se rozloučit, ale on se dal ještě do řeči: „A víte, kdo za to může?“ Nevěděli jsme za co. „Za tu naši českou bídu – no přece Havel!“ Chtěli jsme ho zadržet, dořekl ale, co měl na jazyku: „Instruovali ho američtí Židé. On totiž byl Žid – vy to snad nevíte?“

Pochválili jsme guláš a kvapně opouštěli ten pěkný podnik, který určitě druhdy navštěvoval rodák z nedalekého Braunau am Inn. Toho by jistě potěšilo, že by zde ještě po osmdesáti letech došel sluchu. Cestou k autu jsme rozvíjeli debatu, jak to s tím Havlem vlastně bylo, když podle pravděpodobného příštího českého premiéra jej řídila Moskva prostřednictví StB.

Spikleneckým teoriím se o prázdninách vůbec daří. Ve dnech, kdy se domácí pěna dní rozpouští v příboji exotických moří, přinášejí média zprávy, jež by jindy neměly šanci prosáknout. Seriózní čtenáři jimi pohrdají jakožto plody okurkové sezóny, pro osnovatele konspiračních hypotéz (a autory fejetonů) jsou však cenným zdrojem inspirace. A hle, sotva jsme se vrátili z výletu, je to tady:

Podle BBC se do celého světa od roku 1982 šíří signál neznámého původu. Čtyřiadvacetihodinové monotónní vysílání na krátkých vlnách spočívá v jednolitém tónu, který co pár vteřin doprovodí strojové pípnutí. Přibližně jednou nebo dvakrát týdně se ozve mužský nebo ženský hlas a řekne několik slov v ruštině. Například „člun“ nebo „zemědělský specialista“. To je vše. „V tom vysílání nejsou absolutně žádné informace,“ cituje BBC experta na vysílání zpravodajců Davida Stupplese ze City University v Londýně.

Zjistilo se, že signál vychází z opuštěného rádiového komplexu poblíž Petrohradu a místa u Moskvy. Mohlo by tedy jít o pozůstatek studené války, jenže – po zhroucení Sovětského svazu vysílání nepřestalo, aktivita stanice naopak prudce vzrostla. Podle BBC by se mohlo jednat o součást systému zvaného Mrtvá ruka nebo také Perimetr, který by v případě zásahu Ruska jadernými hlavicemi přestal vysílat a spustil by tak odvetnou reakci. Anebo má ono vysílání udržovat danou frekvenci pro tajné operace. Prý to už bylo dokonce vyzkoušeno: v roce 2013 nahradilo jednou zemědělského specialistu hlášení: „vydán rozkaz 135“.

Dávám si všechno pomalu dohromady a začínám tušit, kdo ten zemědělský inženýr je.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 4/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.