Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 5 > Václav Jamek: Poctivé volby

Václav Jamek

Poctivé volby

aneb Další opylování kapradin

Mám takový spor s jedním kamarádem, ústavním právníkem. Já bych, jak známo, zbavil trestance na dobu věznění volebního práva, on ne; myslí si, že by to bylo nehumánní, a že by vězňové měli zůstat zapojeni do života společnosti. Já na to, že krutější než uvěznění samo by to nebylo a že z humánních důvodů se mají pro vězně dělat jiné věci, mají se např. vzdělávat, učit řemeslům, sebeovládání, cti, morálce a co já vím. Hlavně si však myslím, že volby nejsou žádný sociální požitek, nic na způsob stravenek nebo tramvajenek; třebaže příští premiér-trestanec Babiš nám o některých svých snech (těch děsivých) určitě neřekl, a volbami, vhodně upravenými tak, aby se jimi nedalo nic zkazit, brzy nahradí zdravotní pojištění. Ale do té doby jsou volby politický úkon, jímž se rozhoduje (alespoň ideálně) o správě a směřování společnosti, a takové rozhodování by mělo být vyhrazeno občanům bezúhonným. A není zradou na občanech, když se mezi jejich politickou vůlí a vůlí těch, kdo se povinnostem občana zpronevěřili, nedělá rozdíl?

Kamaráda jsem nepřesvědčil, on mě taky ne, ale k tvorbě zákonů má určitě blíž než já, takže. Tuhle jsem si zase přečetl úvahu jednoho komentátora o tom, co by se mělo dělat, aby volby víc lákaly. Důvěra se však zorganizovat nedá, a krom této podmínky a zájmu o dobro země opravdu nevím, čím a proč by volby měly lákat! Nejde přece o vylepšený vysavač ani o nový, prazvláštně kvašený druh piva. Já bych účast ve volbách naopak ztížil, ať si ji lidé zaslouží!

Voličem by totiž měl být občan nejen bezúhonný, ale také poučený; což obnáší podstatně víc než vědět, kde je volební místnost a kudy se tam jde. Tím se dostávám k platónské utopii, kterou jsem nakousl minule. Platón byl stoupencem oligarchické vlády a chtěl ji svěřit filozofům. Tomu se dnes každý vysměje. Přesto by mnozí chtěli dát všechnu moc technokratům (kterým říkají „odborníci“): což je přece totéž. Vlastně daleko míň. Filozof byl v antice něco jako poradce, farář, psychiatr a správce v jedné osobě; vyznal se v běžném životě a rozuměl mu v jeho rozměru všedním, obecném i kosmickém: proti tomu je každý technokrat jen omezený záprtek a nadutý mimoň.

Jenže máme demokracii, taky nedostatek vládychtivých filozofů, pročež já nechci mířit tak vysoko jako Platón. Ale aspoň něco: rozhodovat o našich osudech bych dovolil právě toliko občanům poučeným. Poučeným nejen o tom, co je čeká, když budou hlasovat po čuchu pro toho či onoho ksichta; ale také o politickém systému a důsledcích jeho uspořádání, o palčivých problémech té které chvíle, o jejich možných řešeních, včetně úskalí, která s každým z nich souvisejí. Požadoval bych také obecný přehled o světě, ve kterém žijeme, a trvale zvládnuté učivo základní školy – včetně rozmnožování kapradin, zeměpisu západní Afriky a čtyřválcového spalovacího motoru – je v tomto směru naprosté minimum.

Pasivní volební právo (tj. právo být volen) bych krom toho podmínil nízkým indexem žvástu, který by se měřil občanům při jejich veřejných vystoupeních. Volební způsobilosti bych například úplně zbavil ty, kdo chtějí odstupňovat občanská práva podle majetku, protože neumějí dějepis a netuší, že když něco jednou skončilo, byl pro to nějaký dobrý důvod. Taky toho mamlase z ministerstva vnitra, co před minulou prezidentskou volbou nezvládl procentní počet.

Ale už teď se na mě oboříte: jak to chci všechno zjišťovat? No co, zřídí se volební policie, ta bude dělat záznamy. – A kde seberu tolik chytrých a vzdělaných policajtů? – A musí člověk k tomu, aby se statisticky zanedbatelně podílel na ustavení globálně bezvýznamné instituce, opravdu vědět, zda je pavouk hmyz a brambor luštěnina, nebo (jak se říkávalo za komunistů) jestli je tomu naopak? Když nemusí nic vědět všemocný americký prezident, proč bych měl já, nicotný český volič?

Asi zrovna kvůli té strašné představě technicky vyspělého světa, v němž analfabeti volí analfabety.

Ale těžkosti se dál jen hrnou. Každé volby například by musely trvat zhruba půl roku, nejdřív opakovací kursy pro voliče, potom testy a v případě úspěchu volební průkaz. Vytřídění kandidátů podle indexu žvástavosti, teprve potom volební kampaň a volební úkon. A jak asi při našem stupni korupce zajistit, aby kursy a testy probíhaly poctivě? Školiteli by musely být počítače, ty nenadržují a nepodvádějí; leda by je tak někdo naprogramoval. Hekři z Ruska by mohli zakódovat špatné odpovědi, třeba že hlavní město Maďarska je Mogadišo, že stonožka je druh motýla a papež je druh orientálního koření. Putin by tu akci nazval „Opyljánije páporotnika“. Uspěli by jenom ruští agenti, kteří by o tom věděli, ti by se zvolili mezi sebou a potom by nám vládli; navíc by tak začala i nadvláda počítačů nad člověkem.

Zbývá ještě Bůh, ale ten mě už dopředu varoval, že se pro nás rozkrájet nehodlá a poctivé volby za nás zařizovat nebude, když to sami nesvedeme a český páporotnik se nechá tak lehko opylit. A mezi řádky mi jemně naznačil, že já Bůh nejsem a nebudu, i když by to všem pomohlo.

Že prý diktátora by dělal kdekdo.

To mě dostal.

Ozývá se i můj kamarád právník a humanista a namítá, že dokonce i občan, který zapomněl trojčlenku, má své oprávněné zájmy, a tedy i právo je v demokratické společnosti uplatňovat. S tím musím jen souhlasit. Jenže aby člověk své zájmy pochopil, musí všelicos vědět, jinak ho bude kdekdo tahat za nos. Já samozřejmě nebudu nikomu tvrdit, že jeho zájmům rozumím líp než on, ale dokud se lidé nebudou víc snažit, tj. víc zvídat, bude podstatou novodobé demokracie především to tahání za nos – klam, přetvářka a komedie, které jsou ve vztahu k nekompetentním občanům nevyhnutelné, a nakonec zklamání a destrukce. Stane-li se poučený občan vzácnou výjimkou, budeme nakonec všichni vydáni napospas vzteku a zvůli analfabetů. „Demokracii“ bude potřeba nahradit něčím jiným.

Napsal jsem kdysi, že demokracie nemůže existovat bez skutečné moci institucí, jimiž se naplňuje, v současné době tedy států; nemůže věrohodně existovat ani bez sociálních práv; a dnes dodávám: nepřežije bez vzdělanosti a bez obecné a všestranné vůle k ní.

Mimochodem, všimli jste si, jakou rozkladnou sílu má nihilismus trhu? Řekl jsem „poctivé volby“, a hned mi došlo, že jinde než v ústech Božích je to přídavné jméno už jenom prázdný reklamní trik, protože se ho zmocnili trhovci a začali je psát na svůj převážně umělohmotný tovar: „poctivá malinovka“, „poctivý špekáček“ (Babišův!), „poctivá bramboračka“ (v prášku!). Tím se nám ovšem říká, že zboží, které tak označené není, tedy skoro všechno ostatní, je zřejmě nepoctivé, což je skličující a zároveň ne zcela uvěřitelné. Dát nálepku „poctivé“ na všechno ale dost dobře nejde, takové inflaci poctivosti by se také nedalo věřit; a tak nakonec právě to zboží, které se poctivostí výslovně vychloubá, je ze všeho nepoctivého poctivé nejméně (vysvědčení poctivosti přece nemohu vystavit sám sobě!), takže nepoctivé je vůbec o poctivosti mluvit, z poctivosti se stal její opak a pro „skutečnou“ poctivost nezbylo v jazyce jméno.

Hlavně mi nenoste nic poctivého, já chci prostě jen jíst!

Václav Jamek

Obsah Listů 5/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.