Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 5 > Tomáš Tichák: Hora snů a skutečnosti

Tomáš Tichák

Hora snů a skutečnosti

Před jedenácti lety jsem zde psal o souhvězdích jižní oblohy a nejvíc o Tabulové hoře, několika hvězdičkách nad stejnojmenným vrchem u Kapského Města. A o Magellanových mracích, známých seveřanům jen z fotografií a románu Stanisława Lema. Byl to jenom sen, vzhlížel jsem totiž k nebi po oční operaci z terasy nemocnice pod olomouckým Tabulovým vrchem a nespatřil ani Velký vůz.

Teď na terase hotýlku Fritz popíjím sauvignon z franschhoekských vinic, nad hlavou hrot Lví hlavy a nalevo temný štít té hory, Tafelbergu. Mezi nimi se vznáší Jižní kříž a nahoře trůní Alfa Centauri. Francouzský pár z vedlejšího pokoje, který, jak pravil, přicestoval z Okavanga v Namibii a pokračuje ráno do Dračích hor, neměl o hvězdách jihu tušení; musel jsem jim donést atlas – je to možné?

Z pokoje sem doléhají české zprávy, jež můžeme sledovat kdekoli ve vesmíru díky nejbohatšímu Čechu a internetu. V nich o jistém čapím hnízdě a údajném pármilionovém podvůdku jiného z miliardářů. Stačí poodletět deset tisíc kilometrů a hned se ukáže, že poslouchat to je mrhání časem. Vypínám počítač. Z ulic sem doléhá křik, dunivá hudba. Město žije.

Stojíme na Hoře, a jako bychom se vznášeli nad městem, zátokou a mořem s rozeklanou horskou siluetou v dáli. Robbenův ostrov jako zelenavá skvrnka v modři, národní fotbalový stadion jako stříbrný prstýnek. Právě o takový, ale i o zlatý jsme přišli na Signálním kopci, který se nad stadionem tyčí. Přepadli nás hned první odpoledne. Vzali si též doklady, peníze, telefon, kameru. Pořídil jsem ji před odjezdem, ale stihl natočit jenom čápy na komíně u nás v Pavlovičkách. A přelet nad Saharou.

Kdopak teď asi naše čapí hnízdo pozoruje?

Tabule Stolové hory má několik kilometrů čtverečních, turistická trasa vede podél srázů nad pobřežím a oceánem. V záhybech a prasklinách věkem opracovaného pískovce raší rostliny neznámých tvarů, a přestože je předjaří, pentlují stezky a kameny všemi barvami. Tu a tam se nám pod nohama pletou damani kapští, kteří připomínají králíky, leč jsou nejbližšími příbuznými slona. Došli jsme až k výhledu na Indický oceán a Mys Dobré naděje kdesi daleko na jihu. Tam jsme se měli vypravit zítra, abychom spatřili kolonii tučňáků, loupeživé paviány, pštrosy ve vozovce a velryby. Nikoli Bludného Holanďana, který se zjevuje pouze v mlze a bouři.

Úchvatnost Kapského poloostrova se popisuje těžko. Turistický průvodce, z nějž nemohu víc citovat, neboť nám byl také ukraden, se zadrhl na opakování adjektiva strhující. Hanzelka a Zikmund se o to pokusili nápaditěji. O Stolové hoře: „Díváte-li se na tenhle zajímavý přírodní útvar z moře, přes reflexy přístavních jeřábů a lodních přídí, musíte najednou pocítit nějakou radost. Radost z nádherné synthesy monumentální přírody a bělostných válců obilních sil vypínajících se k nebi. Radost z křídel racků a zářivých hydroavionů snášejících se k vodnímu zrcadlu. Radost z dřevěných kocábek i ze zámořských kolosů, které metr po metru protahují své elegantní boky soutěskou vjezdových propustí do lodní stáje.“

Můj dojem z Kapského mysu nejlépe vystihují vzpomínky na trosečnické romány Julese Vernea. Pěkná je i věta z místního prospektu: „Nejstrašnější pirát všech dob Francis Drake nazval Kapský mys tím nejkrásnějším, co při cestě kolem světa spatřil.“

Hanzelka se Zikmundem navštívili Kapské město před sedmdesáti let. A sedmdesát let před nimi Emil Holub. Chtěl jsem porovnat jejich cestopisy se svědectvím naším. A napsat také o tajemných proteích v botanické zahradě Kirstenbosch a honorárním konzulovi Slovenské republiky panu Ashmeadovi, který nám v Tokajské ulici v Kapském Městě-Tokaji ochotně vystavil náhradní pasy, abychom se mohli vrátit domů. Ale to by vydalo také na cestopis.

Hned po návratu jsem zašel podívat se na komín v Čadově ulici: zjistil jsem, že čápi odletěli do Afriky.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 5/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.