Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 6 > Pavel Šaradín: Rok 2017. Konec Listopadu?

Pavel Šaradín

Rok 2017. Konec Listopadu?

V roce 2017, zdá se mi, bylo těch důležitých událostí možná víc než dříve. Pravděpodobně je to dáno tím, že ty starší jsem z paměti již poněkud vytěsnil. Prohlížím si poznámky, které si občas zapíšu. Nemám vše, co jsem si chtěl zaznamenat. Stejně to nejdůležitější, co se událo, jsou podzimní sněmovní volby. Někdo říká, že jejich výsledkem končí polistopadové období, jiný, že začíná druhá republika. Sociologové již dlouho hovoří o „tekuté době“, političtí filozofové o postdemokracii. Řada lidí cítí, že se něco změnilo, a přibývá skepse. Ale po pořádku.

Zima

Poslední rok Miloše Zemana ve funkci prezidenta. Rok 2013 byl začátkem viditelného rozdělování společnosti, které prezident neustále posiloval. Kdyby měl příště vyhrát někdo jiný a tuto polarizaci se mu podařilo překonat, bylo by to velké vítězství pro nás pro všechny.

Na začátku roku jsme si připomněli 40. výročí vzniku Charty 77. K jejímu dědictví se přihlásila rovněž vláda. „Bez odvážných postojů, vytrvalého úsilí a leckdy utrpení jejích signatářů bychom museli k dnešní podobě státu projít mnohem obtížnější cestu,“ uvedli v prohlášení ministři. Chartisté poděkovali a apelovali, aby politici příliš neustupovali v obraně lidských práv ekonomickým zájmům. V Lipníku nad Bečvou jsem u příležitosti výročí moderoval diskusi s Tomášem Hradílkem a Josefem Jařabem. Pan Hradílek byl ohledně vývoje v naší zemi velmi optimistický. Po besedě skvěle zahráli Plastic People of the Universe, tedy ta část s Vratislavem Brabencem.

Politici se zabývali dalšími aférami Andreje Babiše, jeho útoky na Českou televizi a korunovými dluhopisy. Agentury současně zveřejnily průzkumy, v nichž je předseda ANO stále nejpopulárnějším politikem. V momentech krize stoupá úroveň humoru i jeho inovace. Člověk se tak brání proti různým nesmyslům, absurditám i papalášství. Dne 7. února se uskutečnila derniéra hry Ovčáček čtveráček, která vznikla spontánně, jako reakce na některé mrazivé i humorné situace české politiky. Derniéru mohly sledovat v přímém přenose tisíce lidí v kinech. Kabaretní vystoupení bylo povedené, mou nejoblíbenější scénkou je ta, v níž nositel státního vyznamenání Daniel Hůlka zpívá Miloši Zemanovi skladbu z muzikálu Dracula Jsi můj pán... Ústřední postava kabaretu Jiří Ovčáček, ale nyní již ve skutečnosti, upozornil, že státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, který byl jedním z adeptů na uvolněné křeslo ministra průmyslu a obchodu, „je pověstný úzkým vztahem k politickým neziskovkám, které účelově útočí na pana prezidenta a přiživují se na ‚boji s propagandou'“. Škoda, že již bylo po derniéře kabaretu.

Jaro

Čekali jsme, jak dopadnou parlamentní volby v Nizozemsku. Byl to jeden z lakmusových papírků evropského populismu, průzkumy totiž naznačovaly, že zvítězí Strana pro svobodu Geerta Wilderse. Nizozemci však zvolili jinou alternativu, Lidovou stranu pro svobodu a demokracii premiéra Marka Rutteho. Stejným způsobem zvládli rozhodující bitvu také Francouzi, Emmanuel Macron ovládl jak prezidentské, tak později i parlamentní volby. Pro Evropu se jednalo o dobré zprávy, zvlášť když byla poražena xenofobka Marine Le Penová.

V roce 1980 jsem s babičkou navštívil Sovětský svaz. Koupila řádnou dovolenou v Čedoku a letěli jsme do Adleru, letoviska u Soči. Podruhé jsem letěl do Ruska v květnu 2017. S Janem Outlým jsme se zúčastnili konference v Kazani, hlavním městě Tatarstánu. Polovinu města tvoří muslimové. Centrum je upravené, široké bulváry, občas příšerná (post)socialistická architektura, mešity, kostely, dobře zásobené obchody s drahým zbožím. Lahvové pivo Zubr stojí asi padesát korun. Na typickou ruskou hospodu jsme nenarazili, jen na irskou, bavorskou či italskou. Ty jsou umělé a dělané pro turisty. V turistických obchodech, kde lze zakoupit tamější výrobky a upomínkové předměty, nabízejí busty Lenina, Stalina a Putina.

V květnu začala volební kampaň. Oficiálně vyhlášením, neoficiálně odvoláním ministra financí Andreje Babiše z vlády. S Bohuslavem Sobotkou soupeřil rovněž prezident Zeman, který se stal Babišovým pragmatickým obhájcem. Odvolával se kupříkladu na koaliční smlouvu, požadoval její vypovězení, aby mohl ministra financí odvolat. Absurdní nápady Miloše Zemana vedly premiéra až k návrhu podat demisi, tedy demisi celé vlády, což si následně rozmyslel a nakonec si prosadil své. Duo Zeman-Babiš pak pokračovalo ve spolupráci i po sněmovních volbách. Květnové události, kdy se prezident opět pohyboval na samotné hraně Ústavy, ukázaly, že přímo volený prezident (a konkrétně přímo volený Zeman) je nesourodým prvkem našeho ústavního a politického systému.

Drobný výpisek z četby, Catherine Perron: „Dobrá politika není jen politikou výkonnou, spočívá v opatřeních, jež obyvatelé přijmou a pochopí.“

Léto

Na prázdniny jsem si koupil několik nových knih a přidal je k těm desítkám, které jsem si odložil na období, kdy bude více času na čtení. Z hromádky jsem si nakonec vytáhl Zle se vede zemi od Tonyho Judta, který se v knize věnoval postavení sociální demokracie ve světě, její důležitosti a smyslu. Dále Jezero Bianky Bellové, vzpomínky Slávky Peroutkové, knihu Ondřeje Kundry Putinovi agenti a vynikající současný pohled na Rusko: Peter Pomerantsev, Nic není pravda a všechno je možné. Nic z toho jsem kvůli nezajímavosti nemusel odložit a zvláště poslední kniha byla vynikající.

V Karlových Varech jsme s dcerou a manželkou neměli štěstí na filmy a ani na ubytování. Ruský hotel byl uvnitř ruský, jedna návštěvnice v naší přítomnosti ocenila jídlo „očeň vkusno“, ale nám to tak nepřipadalo. Čínská pivovarnická skupina Lobkowicz, která patří k hlavním partnerů festivalu, pravidelně snižuje kvalitu své nabídky. A filmy? Vesměs osobní vnitřní zpovědi režisérů. Tzv. duch doby se odráží i v kinematografii. Jak se tak dívám kolem a kolem, trend i pro příští léta je poměrně jasný. O něco později jsme si spravili chuť skvělým filmem Christophera Nolana Dunkerk.

Bylo sucho, houby téměř nerostly. Pár křemenáčů a lišek jsem na začátku července našel na Šumavě. Boj se suchem začali konečně řešit i politici, vláda přislíbila desítky miliard korun, ministr životního prostředí podporuje zadržování dešťovky. Je to dobrý nápad, ale musí pršet.

Podzim

Ještě v létě novináři a političtí analytici věnovali patřičnou pozornost otázce, zda bude pro „systém“ vhodné, když vznikne koalice levicových, středových a pravicových stran. Tedy že obejdou vítězné ANO 2011. Nikdo netušil, že součet stran ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 bude činit pouze 48 poslanců. Pokud k nim přičteme sociálnědemokratické poslance, dosáhneme čísla 63 a spolu s Piráty 85. Většina vypadá jinak. Mohli jsme tušit: téměř žádná předpověď nevychází, respektive volební výsledky dopadají hůře, než uvádějí prognózy.

O Andreji Babišovi byly v roce 2017 publikovány dvě knihy. Žlutý baron a týden před volbami vydal Jaroslav Kmenta titul Boss Babiš. Obě velmi kritické, ale věcné. Překonat masivní marketing hnutí ANO však nemohly. Když si ještě přibereme dřívější Babišův knižní portrét od Tomáše Perglera nebo pasáže knihy Marka Vagoviče Vlastnou hlavou, která pojednává mj. o nekalém financování slovenského Smeru, kde se Andrej Babiš rovněž vyskytuje, pak získáme poměrně plastický portrét oligarchy. Příběh byznysmena, který vyrostl na úzkých kontaktech s politiky a který pomáhal úspěšně budovat české Palermo. Voliči, kteří spatřují korupci v tradičních politických stranách a politicích, vybírají si údajně jiný lék, který má systém ozdravit. Člověka, který pomáhal utvářet netransparentní a korupční prostředí a který nám říká: minulost neexistuje.

Václav Havel pronesl stovky projevů. Pro naši situaci je důležitý tzv. Rudolfinský projev, kterým sečetl prvních polistopadových osm let. Je obtížné z něj vybrat jakoukoli pasáž, snad tedy: Mnoho lidí – a potvrzují to koneckonců i průzkumy veřejného mínění – je obecnými společenskými poměry v naší zemi zneklidněno, zklamáno, nebo dokonce znechuceno; mnoho lidí si myslí, že – demokracie nedemokracie – opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní, kterým jde víc o vlastní prospěch než o zájem obecný. Těmito větami se vracíme zpět k hodnocení výsledků voleb, jelikož právě nedůvěryhodnost politických elit a také neschopnost nahlédnout na skutečné problémy lidí vedly k posílení protestních stran typu ANO 2011 a SPD Tomia Okamury. Obě se přesunuly do periferních oblastí, malých měst a na venkov.

Zajímavá debata se po prohraných volbách vedla u sociálních demokratů. Prohra Bohuslava Sobotky snad má vést k návratu křídla kolem Michala Haška a Romana Onderky. Premiéra dokonce v Jihomoravském kraji vyzvali k tomu, aby se vzdal poslaneckého mandátu. Kdosi v této souvislosti hovořil o nefalšované domácí zabíjačce.

V zimě optimisticky naladěný Tomáš Hradílek začal 1. listopadu držet hladovku. Protestoval proti opětovné kandidatuře Miloše Zemana na prezidenta. Po volbách, kdy se řada lidí cítila nejistě nástupem populistů a extremistů, se přemýšlí, jak zabránit nástupu dua Babiš-Zeman. Optimismus pana Hradílka vystřídal pesimismus a skepse. Oběť by to byla veliká a naštěstí trvala „jen“ 18 dnů. Hladovka vzbudila mediální zájem a upozornila na ni zejména návštěva prezidenta republiky v Lipníku nad Bečvou. Před setkáním s občany se ozvala z jednoho domu na náměstí Modlitba pro Martu a policie proti narušiteli zakročila: „Vzhledem k tomu, že reprodukce hudby svou hlasitostí zřetelně přesáhla zákonný rámec a nerušený průběh shromáždění, bylo tímto jednáním porušeno ustanovení zákona o právu shromažďovacím,“ uvedl ve zprávě prezidia jeho mluvčí Jozef Bocán. Domnívám se, že by policie měla chránit také demokracii, ne si tupě všímat pouze formy, ale i obsahu. Podle ní totiž zvukař Jaroslav Hensl spáchal přestupek, proti čemuž protestuje mj. a naštěstí Český helsinský výbor.

Zvykli jsme si, že život nabízí absurdní situace. V Oslu jsme s rodinou navštívili Centrum holokaustu, o němž jsme nevěděli, že tam je. Norové je umístili do nádherné vily, která patřila Vidkunu Quislingovi, fašistovi a symbolu všech vlastizrádců. Jiná absurdita: Dlouhodobě si stěžujeme na přímý způsob volby prezidenta. Za nynější konstelace, která je v Poslanecké sněmovně, by s největší pravděpodobností byl Miloš Zeman zvolen nepřímo bezproblémově. Přímá volba nám tak paradoxně dává šanci, aby se prezidentem stal někdo jiný. Bookmakeři sázkových kanceláří favorizují Miloše Zemana a pak Jiřího Drahoše. Alternativou by však mohl být i Mirek Topolánek. To jsme stále ještě u těch absurdních situací. Topolánkova vláda korupce a klientelismu vedle afér Miloše Zemana a podnikání Andreje Babiše – naprosto srovnatelné. Takže proč ne?

Na podzim zlínské divadlo opět připravilo přenos svého kabaretu do kin, tentokrát s názvem Ovčáček miláček. Sledovalo jej tak v jednu chvíli 10 tisíc diváků v 80 kinech. Scénka, kterou jsem zmínil výše v souvislosti s Tomášem Prouzou, tam nebyla. Autoři ze stovek jiných Ovčáčkových absurdit vybrali jiné. Tak možná příště.

Pavel Šaradín (1969) je politolog, působí na FF UP v Olomouci.

Obsah Listů 6/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.