Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 6 > Alena Zemančíková: Dva herecké výkony

Theatrum mundi

Alena Zemančíková

Dva herecké výkony

Pražské divadlo Pod Palmovkou uspořádalo koncem října festival PalmOff, na který byla pozvána divadla z Polska, Maďarska a Slovenska, Česko bylo zastoupeno výběrem z produkce hostitelského divadla. Pro Listy jsem vybrala dvě inscenace s výraznou ženskou hrdinkou i její představitelkou: Ibsenovu Noru divadla Pod Palmovkou v režii Jana Nebeského a inscenaci Tenkrát v Bratislavě Slovenského komorního divadla Martin v režii Patrika Lančariče.

V obou případech jde o divadelní fenomén, kterému se říká „herecký výkon“. Obsah tohoto umění se v postdramatickém a postmoderním divadle do značné míry pozměnil, mezi nároky na dobrý inscenační výsledek patří i požadavek, aby hlavní představitel(ka) z představení netrčel(a). V případě těchto dvou inscenací tomu tak je a současný divák zažívá pocit, po jakém vlastně v hledišti toužíme, totiž zážitek z hereckého výkonu.

Noru hraje Pod Palmovkou Tereza Dočkalová, mladá herečkanenápadného zjevu a výrazného hlasu. Režisér Nebeský, proslavený svými interpretacemi Ibsena, ji spolu s kostýmní výtvarnicí Janou Prekovou obul do lodiček s extrémně vysokými podpatky, čímž vynikla útlost její postavy a v působivé vizuální metafoře i vratkost jejího postavení. Tereza Dočkalová v neustálém pohybu a za neustálé řeči pobývá na jevišti, zamlouvá a přehlušuje průšvih, k němuž se schyluje příchodem vyděrače Krogstada. Nebeský s Prekovou velmi rafinovaně pracují i s Nořiným nejdůležitějším převlekem – slavnostními šaty, v nichž má u Ibsena tančit tarantellu. Šaty, jež vyvolávají očekávání, které přítelkyně Kristina upravuje a Thorvald neustále zmiňuje (potřebuje se přece svou krásnou ženou a jejím tancem pochlubit) jsou nakonec bezbarvým overalem, ve kterém Nora úplně zmizí, v němž není ani oblečená ani nahá a který jí nesluší. Tohle je divadelnost pro pokročilé, poslouchala jsem dvě dámy v řadě za sebou, které to napřed kritizovaly jako naprostou nedostatečnost kostýmní výtvarnice, až se postupně v hovoru propracovaly k úvaze, zda to nakonec není úmysl. Zbavená šateček a střevíců Nora opouští manžela a děti, přičemž vidíme, že to je stejně těžký a drastický čin jako za Ibsenových časů: opravdu nevím, jak si může kterýkoliv kritik myslet, že tenhle motiv ve hře už není aktuální, právě dnes, v době návratu k předmanželským smlouvám a pasti porozvodových dluhů a podílů na majetku a života na dluh, vskutku vratkého.

V nových šatech-nešatech Nora předvede excentrickou taneční kreaci, ve které už je obsaženo její rozhodnutí: tohle rozhodně Thorvald nečekal. Úplně se změní. Tereza Dočkalová vytvoří tělem, hlasem, pohybem, postojem, gestem, prostě vším, co patří k herecké výbavě, plastickou postavu, která právě díky nadsázce, držené v mezích, nepřekračujících vážnost sdělení, a na druhém pólu díky smyslu pro detail, jímž zostřuje charakteristiku a zpředmětňuje rozpor mezi slovním vyjádřením a tělesným jednáním, poskytuje divákovi zážitek podobný tomu z virtuózní hry na hudební nástroj: je v tom technika i cit a obojí slouží interpretované skladbě.

V Komorním divadle v Martině mají Janu Oľhovou, heroinu a výraznou osobnost souboru, pro kterou stojí za to stavět repertoár. Divadelní adaptace románu Žo Langerové Žila jsem s oddaným komunistou. Československo – můj osud 1934–1968 je pro ni jako stvořená.

Mohlo by se zdát, že půjde o další z dramatizovaných osudů politických vězňů a jejich režimem perzekvovaných rodinných příslušníků, ale příběh Žo Langerové, manželky slovenského komunistického ekonoma, odsouzeného v rámci procesu s Rudolfem Slánským, má jiný půvab. Ten spočívá v ironicky ženském komentování opravdu těžkých životních momentů, v emancipované otevřenosti a odstupu od názorů uvězněného manžela – přičemž skutkem ho žena nikdy nezradí. S dcerami se stěhuje pokaždé do horšího bytu, posléze z Bratislavy na venkov, zastává stále podřadnější zaměstnání, a nakonec, když manžela po deseti letech pustí z vězení, se její manželství s Oskarem Langerem změní v soužití s vyhaslým, vlastní rehabilitací posedlým člověkem, který je rodině nadále přítěží. Zsófia Beinová, provdaná Langerová, pocházela z buržoazní budapešťské rodiny, skrze její postavu vyvstává kontrast mezi umolousanými padesátými lety třídního boje a nezničitelnou (protože intelektuální, i když ne vždy sympatickou) elegancí slovensko-maďarské „lepší společnosti“.

Jana Oľhová, vysoká, kostnatá, s výraznou bradou, sebejistá převyšuje zbytek martinského souboru vzrůstem i hereckým uměním. Inscenace Tenkrát v Bratislavě patří k těm, které se opírají o hlavní postavu, na ní stojí a jí slouží. Jana Oľhová ovšem není žádná primadona, je věcná, střídmá ve výrazu, kdyby to slovo nebylo tak zneužívané, napsala bych autentická.

Obě herečky, Tereza Dočkalová (r. 1988) i Jana Oľhová (r. 1959) dokazují, že divadelní herectví i v čase televizního fastfoodu můžeme nazývat uměním.

Alena Zemančíková

Obsah Listů 6/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.