Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 6 > Tomáš Tichák: Vzpomínky na Afriku

Tomáš Tichák

Vzpomínky na Afriku

Posledně jsem psal o výletu k Mysu Dobré naděje a potom jsem si uvědomil, že je škoda tolik zážitků odbýt tak stroze. Týdny a měsíce sedím u počítače a píšu, tu že za oknem hřmí, tu že je slunečno, a pak jsem vržen na jinou polokouli a inspirací zhrdnu? Vždyť kolik by se dalo napsat o chuti přímorožce v těstíčku a pštrosího carpaccia v Arnoldově restauraci ve fejetonu labužnickém anebo o mlaskavé řeči Xhosů, Afrikánci posměšně nazývaných hotentoti, kdybych chtěl psát fejeton jazykový!

Ale namístě je něco aktuálnějšího. Politicky totiž Jižní Afrika v létě žila pokusem o sesazení prezidenta Jacoba Zumy. Tamní ombudsmanka hlavu státu obvinila, že si rodinné sídlo vystavěla za státní peníze, v přepočtu za bratru půl miliardy korun. Rodinné sídlo v místě jeho trvalého bydliště v provincii KwaZulu-Natal zahrnuje amfiteátr, bazén a zoologickou zahradu a závidět mu může i jiný Jihoafričan Radovan Krejčíř – se svou vilou v Černošicích, v Jižní Africe nyní žije v poměrech stísněnějších. Zuma ovšem takový dům potřebuje, má totiž čtyři manželky a dvacet dětí, podle jiných pramenů manželky jen tři a dětí 19, ale to už vyjde nastejno. Polygamie na jihu Afriky v rozporu se zákonem není, trestná je ovšem korupce, z které byl obviňován, nikoli však obviněn – aniž to bránilo jeho zvolení do čela státu před osmi lety –, anebo znásilnění, za které byl souzen, ale ne odsouzen, ještě tři roky předtím.

V srpnu, krátce před naším příletem, pochodovaly Kapským městem desetitisíce lidí k parlamentu a žádali Zumovo sesazení. Nyní proto, že odvolal ministra financí a země si pohoršila v hodnocení ratingových agentur.

Národní shromáždění hlasovalo o jeho odvolání už podeváté – a opět marně.

Tady bychom si mohli říct: nepropadejme trudomyslnosti nad výsledky našich parlamentních voleb a úzkosti z blížících se voleb prezidentských; co by za to dali v Africe!

Jenže: tak jako ve statistice není tak důležitý okamžitý stav, jako směřování, platí to i v  tomto případě. Od zrušení apartheidu uplynulo v Jižní Africe zhruba tolik času, jako u nás od Listopadu. Před třiceti lety se tam vraždilo, lidé trpěli v žalářích a táborech, dnes, po celonárodním usmíření, které se podařilo prosadit Nelsonu Mandelovi, se zde rozvíjí demokracie. Nelynčuje se, nestřílí se do demonstrantů a nejsou političtí vězni. A stírají se dělení rasová a náboženská. Zuma sice odvolán nebyl, bylo proti tomu 198 poslanců a devět se zdrželo hlasování, pro ale hlasovalo 177, včetně dvaceti příslušníků „jeho“ Afrického národního kongresu.

Pravda, ještě se člověk musí bát leckde okradení a vůbec je tu trochu divoko, ale vše se jaksi mění k lepšímu. Lze prohlásit totéž o prý vyspělé evropské zemi mírného klimatického pásma, jejíž hlava, kdysi požadující postavení holých lebek mimo zákon, se nyní hlásí k lidem co do myšlenkových pochodů blízkých fašismu? V níž xenofobové, vyznavači rázných a přímých činů a obhájci před čtvrtstoletím odvrženého režimu usedají bez odporu veřejnosti do vedení parlamentu a jeho výborů?

Co ale s tím? Protikandidát současného českého prezidenta řekl: „Jsem v kampani už dlouho a jedna věc mě trápí. Jsem předmětem různých útoků, které nejsou pěkné. Říkají o mně, že jsem jakýsi vítač. Já? Já, který jsem hned na začátku zveřejnil, jak chci nakládat s migrací? Nebo o mně píší, že jsem estébák.“ Tak pravil Michal Horáček, o němž jsem si myslel, že patří k uchazečům volitelným.

A já říkám: Nemyslím, že být vítačem je jako být estébák. Naopak, prohlašuji: Jsem vítač! Budu spíš vítat bídného hosta než vojenské kolony. A nejsem ani proti uprchlickým kvótám, pokud je Evropa, jejímiž členy jsme, přijala. Ale pravda, na nic nekandiduji. Nanejvýš si o něco koleduji.

Příště už bude o Hradu rozhodnuto a třeba se budu moci v klidu rozepsat o lahodném žebírku z prasete bradavičnatého nebo velejemné pakoní pečínce.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 6/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.